Stres je možné definovat mnoha způsoby, nejběžněji jako biologickou odpověď organizmu na událost, která u daného jedince narušuje jeho stálé vnitřní prostředí, homeostázu. Z praktického hlediska je možné stres rozdělit podle doby jeho trvání na akutní, který trvá několik minut až několik dní a chronický, kdy na zvířata působí stres týdny, měsíce nebo dokonce i roky.
Stresory způsobují narušení homeostázy, což vyvolává různé biologické, behaviorální, neuroendokrinní a imunologické reakce.
Vyhýbání se hrozbě, čelení jí nebo skrývání se před ní můžeme popsat jako normální chování, zatímco stereotypy, opakující se neměnné vzorce chování bez zjevného cíle nebo funkce, jsou považovány za abnormální chování, které se objevuje po působení stresoru. Ukazatelem strachu a stresu může být také častá defekace či nadměrné agresivní chování, stejně jako kousání do ocasu a uší. V rámci behaviorálního etogramu by měl být sledován pohyb zvířete, defekace a urinace, spánek, ležení, stání, frekvence krmení a pití či vokalizace.
Sympato-adreno-medulární osa stresu (SAM)
Osa SAM, kterou řídí sympatikus autonomního nervového systému, stimuluje produkci katecholaminů, adrenalinu a noradrenalinu, ve dřeni nadledvin, když je sympatický nervový systém aktivován stresovým podnětem. Jelikož je zprostředkována především neuronálním vedením informace, lze její efekt vypozorovat během několika sekund od registrace stresoru. V důsledku aktivace této dráhy dochází ke zvýšení srdeční frekvence a krevního tlaku, nastává konstrikce cév střeva a kůže, a naopak se rozšiřují krevní cévy ve svalech, zorničky a aktivuje se glykogenolýza a lipolýza v játrech.
Reakce osy hypotalamus-hypofýza-nadledviny (HPA)
V závislosti na stresovém podnětu je z hypotalamu sekretován hormon uvolňující kortikotropin (CRH), který reguluje produkci adrenokortikotropního hormonu (ACTH) z předního laloku adenohypofýzy. ACTH reguluje spuštění produkce glukokortikoidů z kůry nadledvin a navozuje zvýšení katabolických procesů vedoucích k produkci glukózy v tkáních bohatých na protein a tuk. Glukokortikoidy také stimulují rozpad tuku, lipolýzu a proces glukoneogeneze, což je vznik glukózy z necukerných zdrojů jako jsou aminokyseliny, laktát, pyruvát nebo glycerol. Všechny tyto změny umožňují zvířeti reagovat na stres a vypořádat se s ním.
Odpověď imunitního systému na stres
Tato odpověď závisí na mediátoru, který byl během stresové reakce uvolněn. Katecholaminy, které bývají uvolňovány na začátku stresové reakce nebo během krátce působícího stresového podnětu navozují v krevním oběhu zvýšení počtu leukocytů, především granulocytů a lymfocytů. Zatímco kortizol, stresový hormon kůry nadledvin, který se vyplavuje při delší stresové reakci, způsobuje pokles hladiny lymfocytů v krvi. Glukokortikoidy mohou také potlačovat produkci cytokinů a imunoglobulinů.
Prasata chovaná v intenzivních systémech se musí vyrovnávat s dlouhodobými i krátkodobými stresovými podněty, které ovlivňují jejich welfare. Vysoká úroveň stresu a špatná životní pohoda negativně ovlivňují pět faktorů souvisejících s chovem prasat – užitkovost, reprodukci, chování, imunitu a kvalitu masa. Účinky jsou závislé na délce působení stresoru a jeho intenzitě, zkušenosti zvířete, věku a dědičném základu daného jedince.
doc. Ing. Eva Chmelíková, Ph.D.,
Ing. Kateřina Kheilová, Ph.D.
Ing. Pavla Pokorná,
Ing. Barbora Klusáčková,
Ing. Aneta Pilsová,
Kontak: chmelikova@af.czu.cz
Katedra veterinárních disciplín, FAPPZ
Celý článek najdete v Našem chovu 5/2024, který právě vyšel.*
