Připravovaný Evropský rybářský fond, který je programován na období 2007 až 2013, bude mnohem přesněji rozlišovat, na co bude možné evropské prostředky použít. Velmi obtížně se budou prosazovat podpory na výraznější zvyšování vlastní produkce, naopak zelenou budou mít ekologické projekty. Z Evropského rybářského fondu by v tomto období měla Česká republika obdržet každý rok 115 milionů korun, z domácích zdrojů pak dalších 39 milionů korun. K těmto prostředkům by však měli mít přístup nejen produkční rybáři, ale i český a moravský rybářský svaz, které obhospodařují volné vody a zabezpečují sportovní rybářství, stejně jako rybářský výzkum a školství.
Přepokládá to národní strategický plán rozvoje rybářství v období 2007 až 2013, na jehož přípravě se podílí i Rybářské sdružení České republiky.
Když rybu, tak českou
Rybářské sdružení ČR bylo hlavním pořadatelem Dne českého produkčního rybářství, které se letos uskutečnilo v Rybářství Kardašova Řečice, s. r. o., v okrese Jindřichův Hradec. Tato společnost obhospodařuje 422 rybníků s celkovou výměrou 3007 hektarů. Ročně vyprodukuje přibližně tisíc tun tržní ryby, z 90 % jde o kapra, zbytek připadá na lína, amura, štiku, candáta, okouna a sumce. Majitel společnosti Ing. Zbyněk Zajíc týdeníku Zemědělec prozradil, že ekonomika produkčního rybářství je hodně napjatá. „Přestože na odbahnění a úpravy rybníků dostáváme státní příspěvky, další miliony korun musíme investovat z vlastních zdrojů. Přitom návratnost těchto investic je nulová, neboť cena ryb je řadu let stejná, ale náklady rok od roku rostou. Stagnuje i spotřeba sladkovodních ryb, takže významnou část naší produkce vyvážíme na zahraniční trhy, zejména do Německa, kde se jí ryba celý rok, ale i Rakouska, Belgie, Francie, Maďarska, Polsko, či Slovenska. Velký zájem je o dravou rybu, díky níž prodáváme i větší objemy kapra,“dodává Ing. Zajíc.
S aktuálními informacemi o českém produkčním rybářství vystoupil Ing. Václav Šilhavý, ředitel Rybářského sdružení ČR, které reprezentuje rozhodující chovatele ryb. Více než 60 členských subjektů vyprodukuje každý rok přibližně 19 až 20 tisíc tun živé ryby, převážně kapra. Český kapr se chová v ekologicky zachovalém vodním prostředí, kde využívá především přirozenou potravu, zejména živočišný plankton. Částečně se pak přikrmuje obilím, tedy opět přírodním produktem. Ryba přijímá jen potravu, kterou si sama v klidu vybírá a do konzumní hmotnosti kolem 2,5 až 3 kilogramy doroste za tři až čtyři roky, což se odráží ve vysoké jakosti masa. Málokterý úsek zemědělské činnosti může nabídnout potravinu tak vysoké kvality jako produkční rybářství. Ředitel Šilhavý také upozornil na ryby pochybné kvality dovážené do České republiky za dumpingové ceny.
Kapr místo léků
V době, kdy se zdravá výživa stává středem každodenního zájmu, význam kapra roste. Proč je jeho maso tak zdravé a čím je jedinečné? Stejně jako maso ostatních druhů sladkovodních ryb obsahuje kapr lehce stravitelné bílkoviny a ostatní složky potřebné pro správný vývoj a tvorbu lidských tkání. Vysoce je ceněn tuk, jež obsahuje polynenasycené mastné kyseliny, které zlepšují činnost srdce, cévní soustavy a vlastnosti krve samotné. Člověk není schopen si je ve svém těle sám vytvořit, a proto musejí být přijaty potravou, v našem případě pravidelným zařazením kapra do jídelníčku.
Jak vlastně působí tyto specifické látky? Polynenasycené mastné kyseliny přispívají k rozpuštění cholesterolu usazeného v cévách a zároveň zabraňují vzniku krevních sraženin. Rybí tuk dále omezuje vznik astmatu, artrózy a bylo prokázáno, že pravidelná konzumace kapra dokonce snižuje riziko výskytu rakoviny trávicího ústrojí. Uvádí se, že k předcházení infarktu postačí větší porce rybího masa alespoň jednou za týden. Tuk sladkovodních ryb je stejně hodnotný jako z mořských ryb, pro kardiaky je dokonce daleko výhodnější, neboť obsahuje méně soli.
Rybáři v roli obětí
Ředitel Rybářského sdružení ČR se zmínil o problémech, které v současné době trápí rybáře nejvíce. Na tento sektor dnes dopadají vlivy, k jejichž založení došlo před desítkami let a samotní rybáři jsou v roli obětí. Typickým příkladem je technický vodohospodářský stav většiny rybníků. Důsledkem chybného rozhodnutí minulého politickoekonomického systému o neuváženém rozsáhlém scelování orné půdy docházelo po desítky let k jejím splachům do rybníků. Seriozní odhady naznačují, že třetina kapacity rybníků je dnes zanesena bahnem. Náprava této situace je záležitostí nejen dlouhodobou, ale především tak nákladnou, že se vymyká reálným možnostem státního rozpočtu, natož pak možnostem společností obhospodařujících rybníky v současné době.
„Ceníme si toho, že se od roku 2000 na rybníky vynakládaly ze státní pokladny nemalé finanční prostředky, které pomohly vyřešit nejkřiklavější případy a havárie,“ ocenil pomoc státu Václav Šilhavý. „Od roku 2000, kdy bylo započato s dotacemi na odbahnění, obnovu a rekonstrukce rybníků, se objemy finančních prostředků zvyšovaly z 83 milionů korun na rekordních 548 milionů korun po povodních v roce 2003. V loňském roce jsme obdrželi ještě 444 milionů korun, v letošním roce pak k původně uvažovaným 220 milionům korun bylo z PGRLF uvolněno dalších 150 milionů. Přesto současný stav mnohých rybníků hraničí s jejich provozuschopností, a proto je třeba do jejich obnovy investovat další finanční prostředky.“ Podle náměstka ministra zemědělství Ing. Karla Macha je však ve státním rozpočtu na rok 2006 vyčleněno na tuto činnost jen 80 milionů korun. „Rukou je mnoho, měšec jen jeden,“ dodal náměstek.
Podobně lze hovořit o donekonečna diskutovaném problému působení rybožravých predátorů (zejména kormorána, vydry, volavky a v poslední době i norka). Stejně jako ve většině zemí unie i v České republice tito chránění predátoři devastují rybí obsádky, přitom státem jsou tyto škody kompenzovány v podstatě symbolicky. Jen v roce 2003 dosáhly predátory způsobené škody v chovech ryb spolu s volnými vodami částky kolem 570 milionů Kč, přičemž úhrady od státu se pohybovaly v desítkách milionů korun.
Rybníky proti povodním
Rybníky neslouží jen k chovu ryb, ale mají mnoho mimoprodukčních funkcí. Jde zejména o plošné zadržováním vody v krajině, pozitivní vazby na životní prostředí, či vytváření kulturní krajiny. Ředitel Rybářství Třeboň Ing. Jan Hůda zdůraznil vodohospodářský význam rybníků v krajině. „Retenční schopnost třeboňské rybniční soustavy byla během povodní v roce 2002 148 milionů metrů krychlových vody, přitom tři nejvýznamnější údolní nádrže v regionu – Římov, Lipno a Orlík – zadržely jen 76,8 milionů metrů krychlových vody. Z toho jasně vyplývá, že vodohospodářská funkce třeboňské rybniční soustavy, ale i jiných rybničních soustav České republice, je velice významná. Jsem přesvědčen o tom, že správná manipulace s vodou v rybničních soustavách může při menší povodni její následky úplně eliminovat, při velkých povodních pak jednoznačně jejich průběh značně oslabuje a v některých případech úplně odstraňuje. I z tohoto pohledu je třeba přistupovat ke škrtům ve státním rozpočtu velice citlivě.“
Prostřednictvím Rybářského sdružení ČR je Česká republika od roku 1996 řádným členem Evropské federace chovatelů ryb (FEAP), jejíž sídlo je v Belgii. Společně s ostatními 32 národními organizacemi sdružuje přibližně 40 tisíc subjektů zabývajících se chovem ryb v Evropě. Prostřednictvím členství v tomto uznávaném odborném orgánu akvakultury se mohou naši rybáři významně podílet na přípravě evropské legislativy.
