Reakce na článek Porovnání ekonomických ukazatelů chovu dojených a nedojených krav
V červnovém čísle Našeho chovu byl publikován článek Porovnání ekonomických ukazatelů chovu dojených a nedojených krav, jehož autorem je Ing. Jindřich Kvapilík, DrSc., který je uznávaným zemědělsko-ekonomickým odborníkem. Po jeho přečtení a následné diskuzi s autorem příspěvku si dovolím stručnou reakci na tento článek. Předně musím uvést, že rozhodně nechci zpochybňovat autorovu odbornost a jeho snahu o co nejpřesnější a nezávislé porovnání ekonomické situace obou výrobních systémů. Současně ani nemám v úmyslu zlehčovat tíživou situaci producentů mléka. Smyslem této reakce je pouze naznačit, že nějaké položky, zejména ty dotační, není možné jednoduše srovnávat a že závěry vyvozené při porovnávání ekonomických výsledků po započítání dotací mohou být velice zavádějící, neboť do velké míry záleží na tom, jak přesně jsou do odhadu ekonomických ukazatelů započítány. U podobných srovnávání se autor musí chtě nechtě dopouštět určitých zjednodušování a závěry jsou proto vždy orientační, zatížené větší či menší chybou (což autor sám ve svém příspěvku opakovaně uvádí), a proto z nich nelze vyvozovat paušální, všeobecně platné závěry. Při započítání různých dotačních peněz a v různé výši může být totiž výsledek značně odlišný, a proto unáhlené závěry typu „dojené krávy jsou na tom ekonomicky 4 až 5x hůře“, které by někteří čtenáři mohli z článku vyvozovat, jsou přinejmenším značně nekorektní. Uvedu několik poznámek a příkladů dotačních položek, které mohou konečný ekonomický výsledek po započtení dotací významně ovlivňovat.
Za prvé: autor článku automaticky připočítává LFA a AEKO platby všem chovatelům nedojeného skotu (což se dá v rámci zjednodušení výpočtu tolerovat, byť to tak plošně není), zatímco u chovatelů dojeného skotu je do propočtů nezahrnuje naopak vůbec. Přitom v LFA oblastech je podle výpočtů UZEI chováno 58 % dojených krav (z toho 14 % v LFA typu H). Určitá část chovatelů dojeného skotu proto tyto platby také pobírá, pouze je nezapočítává do ekonomiky výroby mléka. Za druhé: u LFA sazby autor pracuje s částkou 3000 Kč/ha, což je ale zaokrouhlená sazba pouze z oblastí H1 až H5 - přitom v horských LFA je chováno jen 40 % nedojeného skotu, zbytek masných krav je v oblastech O (OA + OB) a S (34 %, resp. 13 %) ve kterých jsou hektarové sazby podstatně nižší (2214 Kč, 1539 Kč a 2241 Kč). Za třetí: autor nijak zahrnuje do výpočtu platby welfare dojeného skotu z PRV, které v součtu tvoří zhruba 3400 Kč (pro rok 2016 jsou tyto platby dokonce ještě zvýšeny). Za čtvrté: chovatelům dojeného skotu byla na konci loňského roku také přiznána mimořádná podpora cca 1300 Kč/dojnici, která také není v soupisu nijak zohledněna. Za páté: byť to nepatří do srovnání roku 2015, ale od tohoto roku mají chovatelé dojnic možnost využít dalších financí z národních zdrojů (dotační titul 19 a 20).
Pokud bychom tedy autorem článku zjištěný výsledek hospodaření jednoduše korigovali pouze o dotace, a to připočtením nezahrnutých dotačních položek, se kterými autor nekalkuloval, a u chovatelů nedojeného skotu je naopak částečně ponížili (zejména u platby LFA a případně i o degresivitu), získaný odhad by byl diametrálně odlišný. Náklady a tržby (bez započtení dotací) se samozřejmě v rámci jednotlivých chovů také významně liší, nicméně ty není potřeba nikterak zpochybňovat, neboť jejich úprava by výsledek nijak zásadně neovlivnila (a také by to přesáhlo vyčleněný prostor, který pro svou reakci mám). O dotačních zdrojích se nezmiňuji proto, že bych je chovatelům dojeného skotu nepřál, ale z důvodu, že jejich zahrnutí nebo naopak nezahrnutí do výpočtů výrazně ovlivňuje finální výsledek. Porovnávat proto dotace bez detailního, skutečně exaktního „rozpitvání“ může skupinu chovatelů, v tomto případě masného skotu, poškozovat, zejména pokud se prezentuje pouze útržkovitě bez dalších souvislostí.
Kamil Malát
ředitel Českého svazu chovatelů masného skotu
