Ekonomika robotického dojení

V první části článku v Našem chovu 5/2021 jsme se zmínili o historii robotického dojení krav (AMS) a jeho rozšíření v praxi, vlivu různých systémů AMS na dojivost krav a jejich chování a částečně i na zdravotní stav. Druhá část je více zaměřena na ekonomické souvislosti včetně porovnání výsledků stád s AMS a konvenčním dojením (CMS). Rozsah uplatnění dojicích robotů bude samozřejmě záviset na jejich ekonomické efektivnosti, která závisí na řadě faktorů při zavedení dojicích robotů, provozních nákladech i na úrovni řízení stáda. Rozhodující jsou změny nákladů a tržeb na jeden robot nebo pracovníka.

Ekonomické souvislosti  na základě několika studií shrnuli Salfer a kol. (2019):

• Úspora lidské práce při zavedení AMS se pohybuje v rozmezí od 20 do 50 %.
• Při zavedení AMS došlo ke zvýšení režijních nákladů a odpisů investic. Přímé náklady na krávu a rok se ale zvýšily jen nevýznamně.
• Při AMS je vyšší roční výroba tržního mléka na jednoho pracovníka.
• Ekonomicky výhodnější je co největší množství nadojeného mléka na jednu krávu, resp. robot, namísto zvýšení počtu krav na robota.
• Návratnost investice do AMS souvisí s uspořádáním stáje, které významně ovlivňuje výrobu mléka na jeden robot, provozní náklady chovu.
• Návratnost investice do AMS závisí na provozní životnosti robotů, která by měla být alespoň 10 až 13 let v závislosti na produkci mléka na jeden robot, resp. obslouženou krávu a vynaložených pracovních nákladech.
• Opodstatněnost investice do AMS roste s nedostatkem pracovních sil a zdražováním práce.

Dojící roboty, nebo dojírna?

Z dosavadních informací nelze jednoznačně vyvodit, že jsou dojicí roboty optimálním řešením pro všechna stáda ve všech výrobních podmínkách, protože efektivnost jejich uplatnění je podmíněna řadou provozních a ekonomických souvislostí.

Porovnání ekonomických výsledků 63 farem s AMS a 337 farem s CMS  se srovnatelným počtem krav, výměrou obdělávané zem. půdy a množstvím mléčné kvóty v Nizozemsku publikovali Steeneveld a kol. (2012). Farmy s AMS měly průkazně vyšší odpisy investičního majetku oproti farmám s dojírnou (CMS),  v celkových pracovních nákladech a čistém ročním příjmu se již ale významně nelišily.

Velkým otazníkem je zejména uplatnění dojicích robotů ve velkých stádech, kde jejich přínos oproti menším rodinným farmám není jednoznačný. Touto otázkou se mj. zabývali Salfer a Trannel (2016),  kteří shrnuli výsledky z několika  studií uskutečněných ve Spojených státech. Podle autorů  bylo v Severní Americe v roce 2014 již zhruba 1000 farem s celkovým počtem 2500 dojicích robotů, tj. v průměru 2,5 robotu na jedné farmě (při nejčastějším počtu dva nebo tři roboty). Studie se zabývaly vyhodnocením různých aspektů robotického dojení i porovnáním výsledků farem s AMS a CMS. Autoři shrnuli zjištěné výsledky následovně:

• Použití AMS je vhodné pro stáda o velikosti 60 až 240 krav, za určitých okolností a zpravidla již s řízeným pohybem zvířat pro max. 300 až 400 krav.
• Vhodnější jsou 2-3 roboty v kotci.
• AMS snížil potřebu pracovní doby dojičů/obsluhy v průměru o 29 % (12 až 75 %).
• Větší efektivita investice do AMS byla při výstavbě nové stáje a pořízení dalších stájových technologií.
• Vyšší míra brakování krav u AMS.
• Průměrná produktivita práce:

75 krav na dojiče/hod. u konvenčních dojíren,

200 krav na obsluhujícího pracovníka/hod. u kruhové robotické dojírny 40 míst.

• U AMS byla vyšší incidence subklinických mastitid než u CMS.
• Ve většině publikovaných studií se stav zdraví vemene zhoršil po zavedení AMS (zvýšení průměru PSB na 250 tis.). U AMS větší podíl netržního mléka.
• U AMS je omezená možnost použití fixačních žlabových zábran (headlocks).
• U dojíren i robotických je vyšší efektivnost krmné dávky.
• Návratnost investice 3 až 5 let u CMS, 6 až 15 let u AMS.
• Ziskovost výroby mléka je nižší u AMS než u konvenčních dojíren (3 až 5 % vs. 6 až 10 %) zejména z důvodu větších odpisů a nákladů na servis.Článek vznikl za podpory řešení projektu č. FV40316 - Vývoj komplexu modulárního systému robotizovaného dojení za současného hodnocení parametrů chovu aplikací metod umělé inteligence.*
• Doc. Ing. Mojmír Vacek, CSc.  Ing. Luboš Smutný, Ph.D.,

  Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích

  Kontakt: vacek@jcu.cz

  Celý článek najdete v Našem chovu 6/2021.