U převažující části typických evropských farem s výkrmem skotu, které se účastní srovnání v Mezinárodní síti pro ekonomiku farem agri benchmark Beef and Sheep, byla naměřena záporná účetní i ekonomická rentabilita. Alokací části plateb oddělených od produkce k výkrmu skotu se výsledek zlepšil, ale řada typických farem ani tak nedosáhla na ekonomický nebo účetní zisk. K pokračování ve výkrmu skotu vedou zřejmě stimuly, které nejsou zachyceny běžnými finančními ukazateli. V mimoevropských zemích dosáhla většina typických farem alespoň účetního zisku.
Na mimoevropských typických farmách byla naměřena rentabilita v celkovém pohledu lepší než v Evropě. U převažující části typických farem z EU byl naměřen záporný účetní i ekonomický výsledek. Obdobným výpočtem bylo zjištěno, že v letech 2011 až 2013 byly výsledky v EU jen mírně lepší, typických farem s kladnou účetní rentabilitou (bez započtení oddělených plateb) byla zhruba polovina a s kladnou ekonomickou rentabilitou (bez započtení oddělených plateb) zhruba třetina.
Nelze však obecně konstatovat, že v evropských zemích nelze dosáhnout ve výkrmu skotu zisku. V řadě zemí se totiž vyskytují typické farmy s kladným i záporným hospodářským výsledkem. Příkladem budiž Německo, kde většina typických farem hospodařila se ziskem, ale na jedné typické farmě zřejmě rozhodnutí o náročné investici vyústilo ve výraznou ztrátu.
Vyvstává otázka, proč chovatelé skotu pokračují ve výrobě, která tvoří ekonomickou a dokonce i účetní ztrátu. Vysvětlením jsou zřejmě efekty, které nejsou do tradičních ukazatelů zahrnuty, zejména proto, že nejsou přímo měřitelné.
Jedním z přínosů výkrmu skotu je bezesporu zlepšování kvality půdy. Tento efekt lze zčásti do finančních ukazatelů zanést prostřednictvím ceny umělých hnojiv, ovšem to nevyjadřuje efekt získaný návratem organické hmoty do půd (Jurčová, Bielek, 1997; Moshia a kol., 2014). Zvýšení kvality půdy se samozřejmě projeví nejen ve výkrmu skotu, ale i v dalších výrobních činnostech farmy (zemědělského podniku), což nebývá prozatím ve finančním účetnictví zohledněno.
Dalším důvodem mohou být sociální aspekty. V prvé řadě je pravděpodobné, že ředitelé zejména korporátních farem, ve snaze udržet pracovní pozice v lokalitě, udržují pracovně náročná odvětví, pokud to celopodniková ekonomika dovolí. Dále je možné, že část rodinných farem, zejména v zemích EU 15, s velkou rodinnou tradicí, považuje hospodaření za způsob, a tedy určitou kvalitu, života, kterou upřednostňují před maximalizací zisku z vložených prostředků. Ani takové indikátory výše uvedené výpočty nezahrnují.
V neposlední řadě lze mezi argumenty pro pokračování ve výkrmu skotu zařadit i hledisko diverzifikace výroby na farmě (v zemědělském podniku).
Závěr
Účetní údaje za rok 2014, včetně odhadu nákladů ušlých příležitostí, prokázaly ztrátovost výkrmu skotu u velké skupiny typických farem, zejména z evropských zemí. Obdobné výsledky prokázala i data za období 2011 až 2013. Lze se domnívat, že pokračování ve výkrmu skotu na těchto typických farmách je mnohdy odůvodněno jinými, těžko měřitelnými, efekty. Tato skutečnost by však neměla být motivem, proč rezignovat na ekonomiku výkrmu a opravňovat její existenci jen těmito funkcemi. Dodržování zásad správné hospodářské praxe, péče o kvalitu krmiv a další podnikové vlivy nabízí potenciál, jak výkrm skotu dovést do dobrých výsledků.
Příspěvek byl zpracován v rámci Interního výzkumného projektu 1272/2015.
Článek byl odborně recenzován a kompletní byl zveřejněn v Našem chovu 6/2016.
Ing. Iveta Bošková, Ph.D.
Ústav zemědělské ekonomiky a informací,
Praha
