Enzymy ve výživě prasat doposud zdaleka nedosahují takového rozšíření, jako ve výkrmu drůbeže. Důvodem je to, že odpověď na enzymy se v publikovaných pokusech jevila více variabilní a numericky nižší, než u brojlerů. Dlouhodobý výzkum totiž potvrdil, že u prasat je požadavek na odlišné složení enzymatických výrobků. S enzymy vyvinutými pro drůbež lze někdy dosáhnout zlepšení parametrů užitkovosti, ale efekt není optimální. Příčinou jsou značné anatomické a fyziologické odlišnosti v trávicím ústrojí prasat a drůbeže.
Prasata mají na rozdíl od drůbeže rozsáhlé tlusté střevo, které tvoří více než 30 % celkové délky střeva, ve srovnání s méně než 10 % u drůbeže. Proto je také doba průchodu tráveniny mnohem delší a mikrobiální fermentace zbytkové potravy má mnohem větší význam. Prasata mají vyšší obsah vody v trávenině, proto jsou méně citlivá k viskozitě způsobené rozpustnými neškrobovými polysacharidy (NŠP) v krmivu. Viskozita tráveniny ve střevě je u prasat většinou několikanásobně nižší než u kuřat, nicméně přídavek enzymů do krmiva na bázi viskózních obilnin viskozitu tráveniny vždy snižuje, a to v řadě pokusů statisticky významně. Je prokázáno, že snížení viskozity tráveniny se podílí na celkovém efektu enzymů i u prasat, i když jen z menší části. Hlavním účinkem NŠP štěpících enzymů u prasat je štěpení nerozpustných arabinoxylanů a beta-glukanů, tj. uvolnění živin normálně uzavřených uvnitř buněk rostlinných pletiv ještě v tenkém střevě. Bez přidaných enzymů jsou buněčné stěny částečně narušeny až bakteriální fermentací v tlustém střevě, kde je však také spotřebována značná část uvolněných živin.
Rozpustné i nerozpustné NŠP mají obrovskou schopnost vázat vodu, což má vliv na pocit nasycení zvířete a je častou příčinou omezeného příjmu krmiva např. v systémech tekutého krmení, zvláště při vyšším zařazení ječmene, nebo otrub. Zařazením vhodného enzymového komplexu dochází ke štěpení NŠP, snižuje se vazba vody a zrychluje vyprazdňování žaludku a pasáž střevem, což vede ke zvýšení příjmu krmiva.
Další pozitivní efekt aplikace enzymů do krmiva pro prasata je snížení ztrát endogenního proteinu. Vysoký obsah vlákniny (NŠP + lignin) v krmivu dráždí stěnu tenkého střeva k nadměrné produkci trávicích enzymů a způsobuje mechanické opotřebení sliznice. Ztráty endogenního proteinu stojí zvíře značné množství energie a přijatých aminokyselin. Bylo prokázáno, že až 25 % celkové syntézy proteinu u rostoucího prasete se odehrává ve střevě a značná část je vylučována formou trávicích šťáv. Omezení nadměrných ztrát při aplikaci enzymů do krmiva selat bylo prokázáno u všech hlavních trávicích enzymů.
Enzymy v krmivech pro selata
Selata vyvíjejí svou trávicí kapacitu poměrně pomalu, proto jsou extrémně citlivá a vyžadují vysokou stravitelnost krmiva. Enzymatické komplexy určené pro selata proto vždy obsahují kromě NŠP štěpící složky tzv. substituční složky, tj. enzymy, které sice zvíře samo tvoří, ale ještě ne v potřebném množství. Podle složení krmiva jsou to různé proteázy a/nebo alfa-amylázy. V krmivech pro odstavená selata nejsou zátěžovým prvkem jen antinutriční faktory obilnin, ale také trypsinové inhibitory, lektiny a antigenní proteiny obsažené v sojovém šrotu. Tyto látky lze úspěšně eliminovat pomocí specifické proteázy. Aplikace vhodných enzymů může v praxi nahradit mnohem nákladnější tepelné ošetření obilnin (předvaření, extruze). Pokud jsou selata krmena prestartéry a startéry na bázi pšenice, ječmene nebo jejich směsi a sojového šrotu, neměl by enzym vhodný pro danou dietu chybět. Obsah antinutričních faktorů v takových krmivech je značný a jejich stravitelnost pro selata limitovaná. Nestrávené živiny přecházejí do zadní části tenkého střeva – ilea – a dochází k pomnožení nežádoucí mikroflóry a vzniku průjmů. Enzymy kromě ekonomicky zajímavého efektu na parametry užitkovosti také snižují náklady na léčbu a přímé ztráty úhynem.
Enzymy v krmivech pro kojící prasnice
Kojící prasnice mají v důsledku tvorby velkého množství energeticky bohatého mléka vysokou spotřebu živin a velmi často (také v důsledku zootechnických chyb a neodpovídající kvality krmiva) nejsou schopny přijmout dostatečné množství krmiva k pokrytí fyziologické potřeby. Mobilizují proto tělesné rezervy, což má ovšem negativní dopad na další reprodukční cyklus. Pokud jsou krmiva založena na pšenici a/nebo ječmeni, je aplikace odpovídajícího enzymu velmi vhodná. Nejen že umožní prasnici získat více živin z menšího množství krmiva, ale umožňuje i finančně zajímavé zařazení mlýnských odpadů – otrub a krmných mouk.
Enzymy ve výkrmu prasat
Prasata nad 30 kg mají již trávicí kapacitu plně rozvinutou a trávicí mikrofóru relativně stabilní, nicméně i zde mají NŠP štěpící enzymy ekonomicky zajímavý přínos, i když efekt enzymu na zlepšení parametrů užitkovosti je numericky nižší. Ve výkrmu prasat se enzymy mohou výhodně uplatnit zařazením vyššího podílu alternativních surovin nebo maximálního podílu obilniny nebo suroviny, která je k dispozici za výhodnou cenu. S beta-glukanázo-xylanázovým komplexem je například možno zkrmovat čistě ječné směsi, nebo směsi ječmene s ovsem s nulovým nebo minimálním podílem pšenice. S vysokoxylanázovým komplexem je možno naopak zkrmovat směsi čistě na pšenici a pšeničných odpadech (otruby – podle kvality – až do cca 20 %), pokud je to výhodné z hlediska bilance surovin nebo ceny. Tento enzym také umožňuje zařazení žita až do cca 40 % a tritikale bez omezení, opět pokud je to výhodné. Všechny jmenované extrémy jsou v praxi dostatečně odzkoušené a je na nich dosahováno standardní užitkovosti. Pokud je zkrmováno suché krmivo, lze také při zařazení enzymu zvýšit zařazení řepkového šrotu až na 10 %, opět bez rizika zhoršení užitkovosti. Enzymy ve výkrmu prasat lze opět aplikovat dvěma způsoby jako u drůbeže: navíc, kdy dosáhneme zlepšení přírůstku a konverze (tabulka 5), nebo započtením efektu enzymu již při tvorbě receptury a snížením ceny krmiva.
