Nizozemsko zasáhla největší epidemie Q-horečky na světě. Na začátku letošního roku muselo být kvůli ní utraceno asi čtyřicet tisíc březích koz. Zdraví lidí je přednější, ale muselo to dojít až tak daleko? O tom se teď vedou diskuse v celé zemi, až v nejvyšších politických kruzích. Je to vina ministerstva zdravotnictví nebo ministerstva zemědělství?
Oba ministři se museli na skloňku loňského roku podrobit slyšení v parlamentu, který se také zabýval opatřeními, jež je nezbytné učinit k zabránění epidemie. Parlament ustanovil také zvláštní komisi, která měla prozkoumat příčiny a zjistit, k jakým pochybením došlo a jak situaci řešit.
Horečka s otazníkem?
Co je Q-horečka? Je to onemocnění způsobené mikroorganismem Coxiella burnetti. Nejrozšířenější je mezi kozami, ovcemi a dobytkem, ale vyskytuje se u jiných zvířat jako například psů, koček a ptáků. Na lidi se přenáší především vzduchem a projevuje se vysokými teplotami, bolestmi hlavy, zimnicí, bolestí svalů, zvracením, případně sníženým tlakem. Příznaků může být mnoho. Mohou vyústit až v zápal plic či srdeční komplikace. Tato nemoc byla poprvé popsána v Austrálii na ovčích farmách již ve třicátých letech minulého století. Protože příčiny nebyly hned známy, začalo se jí proto říkat Query fever - neznámá horečka. Odtud tedy to Q.
Bakterie Coxiella burnetti je velmi odolná a přenosná ze zvířat na lidi, ale nikoli již mezi lidmi. Přenáší se nejčastějí vzduchem, ale je možné se nakazit i přímým kontaktem se zvířaty, případně pitím nakaženého nesvařeného mléka nebo konzumací málo povařeného masa. To jen ale velmi sporadicky. Inkubační doba infekce je od 9 do 40 dnů. Nejohroženější skupinou pro infekci jsou samozřejmě lidé, kteří přicházejí do denního styku s nakaženými zvířaty, například ošetřovatelé, veterináři, pracovníci laboratoří čí zaměstannci na jatkách. Mnoho lidí má proti nemoci vytvořené protilátky, které nasvědčují, že přišli do styku s bakterií. Nepotvrzují ale, že také onemocněli Q-horečkou. Je známé, že například 80 % veterinářů má vytvořené protilátky proti této nákaze.
Nejvíce bakterií uniká do vzduchu se zvířecími výkaly a také při porodech nebo zmetáních. Jde prý až o miliardu bakterií, přičemž k nákaze stačí jediná. Silnější jedinci pociťují nemoc jako nepříjemnou chřipku. Slabší nákaza přejde spontánně po jednom až dvou týdnech, na silnější se nasazují antibiotika, například tetracyklin. Nemoc může mít ale i chronický charakter a léčba pak trvá i několik let. U lidí slabých a nemocných může způsobit i smrt. A to se taky teď stalo.
Problém je, že nakažená zvířata nemají nijaké zvláštní symptomy kromě toho, že u nich častěji dochází ke zmetání. Přibližně 30 až 40 % dobytka v Nizozemsku má ve své krvi protilátky proti bakterii způsobující Q-horečku. To ale nic neříká o tom, jestli jsou skutečně aktuálně nakažena. Může to pouze dokazovat, že zvířata přišla do kontaktu s bakterií před mnoha lety. Jako kritérium pro nakažení je považována přítomnost bakterií ve mléce. Bakterie lze také izolovat z krve, ale testy jsou zatím nespolehlivé. Problémem současných testů je, že neexistují srovnávací vzorky. Některé testy jsou založeny na přítomnosti protilátek v krvi, jiné prokazují přímé bakterie a jsou i testy, které mohou identifikovat různé typy bakterií. Institut CVI (Centraal Veterinair Instituut), obdoba naší státní veterinární správy, nyní zkoumá na zvířatech v laboratorních podmínkách, jak jsou testy účinné. Stární veterinární správa spolupracuje s Institutem pro zdraví zvířat (Geyondheidsdienst voor Dieren - RIVM) a francouzským institutem kontroly potravin AFSSA.
Podle poslance Waalkense z PvdA (sociálně demokracká strana) je příčinou současné kritické situace především soutěžení a špatná komunikace mezi ministerstvy zemědělství a zdravotnictví. Ekonomické cíle ministerstva prvně jmenovaného se dostaly do konfliktu se zdravotnickými úvahami toho druhého. Ministerstvo zemědělství je zodpovědné za Instituci pro kvalitu VWA (obdoba naší zemědělské a potravinářské inspekce), která také monitoruje nemoci mezi hospodářskými zvířaty. Ministerstvo zdravotnictví v tom hraje druhé housle. Otázka zní, zda zemědělské cíle nepřevažovaly. Komunikace mezi oběma stranami byla nedostatečná a přístup k nákaze ve svých počátcích nedostatečně zodpovědný. To potvrzuje i Jan van Lokven, vedoucí oddělení zemědělské komory (Landbouworganisatie - LTO): „Horečku bylo možno sledovat již delší dobu, než vypukla v takovém měřítku. Tato epidemie je unikátní. Nemůžeme čerpat ze zkušeností jiných zemí. Trvalo velmi dlouho, než byly vyvinuty testy. Testování zvířat je ale také velmi drahé a přijde na 40-70 eur na jedno zvíře. To si chovatelé nemohou dovolit,“ dodává van Lokven.
Komise musí ve svém šetření sledovat vývoj nemoci až do roku 2007, kdy Q-horečka začala nabírat v Nizozemsku obrátky. Problém tkví také v tom, že do nedávna nebylo hlášení o přítomnosti Q-horečky povinné. Teprve od června roku 2008 je Q-horečka kvalifikována jako infekční nemoc zvířat. Od té doby je pro chovatele a veterináře povinné hlásit výskyt této nemoci ve stádech.
Epidemie na pochodu
Do roku 2007 bylo v Nizozemsku zaznamenáno průměrně 15 nakažení lidí za rok. V první polovině roku roku 2007 se však počet zvýšil na 170. V roce 2008 to již bylo 1000 případů a do konce roku 2009 se počet nakažených vyšplhal k číslu 2300. Šest lidí zemřelo. Nikde jinde na světě neměla Q-horečka tolik lidských obětí jako v této zemi za poslední tři roky. Nejvíce postiženou oblastí je Noord Brabant a Limburg, kraje ležící na jihovýchodě země v blízkosti německých a belgických hranic.
„V minulých letech nebylo k dispozici dostatečné množství informací o Q-horečce,” bránil se kritice ministr zdravotniství Ab Klink, a proto ani ještě v roce 2008 nebylo rozhodnuto zabíjet nakažená zvířata. „Ekonomické zájmy nikdy nepřevažovaly,” zdůraznil Klink.
Od dubna 2009 se začalo provádět povinné očkování zvířat u mléčných kozích a ovčích farem, které by spolu se zvýšenými hygienickými předpisy mělo zabránit šíření epidemie. To však přinese výsledky až v tomto roce.
Nizozemsko je významných producentem kozího mléka a sýrů. V roce 2009 tam bylo bylo chováno přibližně 230 000 koz na 600 farmách. Více než polovina farem měla stáda o více než 100 zvířatech. Nebyly výjimkou farmy o 500 kusech. Teď je všechno jinak. Přišla pohroma v podobě horečky Q.
Nákaza se mezi zvířaty tak rozšířila, že je již pozdě na zjišťování, která zvířata ve stádu jsou nakažena a která ne. Závěr odborné komise byl nemilosrdný. V zájmu záchrany zdraví lidí a zastavení epidemie je nutné přistoupit k plošnému preventivnímu zabití všech zvířat, kde se objevila nákaza ve stádech. Jelikož se blíží doba vrhů a tedy i nebezpečí exploze miliard bakterií do ovzduší, je třeba jednat neprodleně. Původní plán byl testovat zvířata z farem, kde proběhlo očkování, ale protože je to komplikované a testy vzhledem k inkubační době mohou být nespolehlivé, bylo nakonec rozhodnuto o plošné likvidaci.
Slabá útěcha a rozhořčená BB
Likvidace stád začala v prosinci minulého roku a byla dokonána v prvních lednových dnech nového roku. Bylo zabito celkem na 40 000 březích koz na šedesáti nakažených farmách. Celá akce byla profesionálně připravená a ke zvířatům se přistupovalo velmi citlivě. Nikam je nesváželi, ale místní veterináři obcházeli svá stáda a nejdříve zvířata první injekcí uspali a potom je teprve druhou dávkou usmrtili. Nekonaly se žádné skandální reportáže a bulvár přišel zkrátka, protože přítomnost tisku byla omezena pouze na reprezentanta národní tiskové agentury. Ministerstvo zemědělství dokonce ustavilo zvláštní komisi, která dohlížela na to, aby celý proces proběhl v klidu a s respektem ke zvířatům a jejich majitelům. Některé farmáře navštívila samotná královna Beatrix v doprovodu ministryně zemědělství Gerdy Verburg a ministerský předseda J. P. Balkenende, aby je utišili.
Farmáři dostanou určité odškodnění, ale to bude zřejmě jenom slabá náplast na celkovou újmu. Z této ztráty, která není jenom ekonomická, se budou vzpamatovávat hodně dlouho. Škody zatím nebyly vyčísleny. Podle ministerstva zemědělství bude vzhledem k předpisům EU velmi obtížné odškodnit chovatele i za následné škody.
Do července tohoto roku byl vydán zákaz připouštění zvířat na všech mléčných kozích a ovčích farmách. Tímto zákazem chce ministerstvo zemědělství zabránit tomu, aby na farmách, které nevykazovaly známky nakažení, ale přesto nakažené jsou, nedocházelo k dalšímu šíření nákazy.
Nezávislá komise, vedená profesorem G. Van Dijkem z University Nyenrode, bude zkoumat, jak kompetentně obě ministerstva přistupovala k tomuto problému, jaké závěry lze vyvodit a jak postupovat, aby se tato situace již v budoucnu neopakovala. Komise má parlamentu podat zprávu o výsledcích svého šetření do 1. června 2010.
Pro Nizozemsko zůstane tato zkušenost jako veké trauma. „Rozhodnutí přistoupit k plošnému utracení zvířat bylo nejtěžším rozhodnutím v mém úřadu jako ministryně zemědělství,“ odpověděla ministryně Gerda Verburg na rozhořčený dopis bývalé francouzské filmové hvězdy a nynější bojovnice za ochranu a práva zvířat Brigitte Bardot.
Případ zdaleka nekončí
Bude mít nejspíš dohry u soudů. Nejenže už jeden farmář podal stížnost na to, že musí zlikvidovat obě stáda na dvou lokalitách vzdálených od sebe zhruba jeden kilometr, ačkoli nákaza byla prokázána pouze u jednoho. Soud ovšem uznal argumenty ministerstva, že administrativně šlo prý o jedno stádo a nešlo dokázat, že před tím nebyla zvířata mezi sebou pomíchaná. Začínají ale vycházet najevo další nesrovnalosti. Jak to, že likvidace proběhla pouze u velkých stád a malé hobby farmy, včetně takzvaných kinderboerderijen, nemusely zvířata likvidovat ani v případě, že se nákaza prokazatelně projevila. Není prý to velké nebezpečí, neboť jde o malé celky a stačí hygienická opatření, například izolovat nemocná zvířata v průběhu porodu a spálit slámu, na které ležela. Vysvětlení je o to pikantnější, že kinderboerderijen jsou takové miniaturní zoologické zahrady nebo farmy ve městech a vesnicích, kam se malé děti chodí dívat na zvířátka. „Ministerstvo mělo dvojí metr,“ říká Marcel Senders ze svazu chovatelů koz. „Kvůli záchraně zdraví lidí se musely porazit tisíce březích koz ve velkých stádech, kde třeba nakažených mohlo být jen několik a na druhé straně není najednou žádný problém nechat žít nakažená zvířata v blízkosti lidí.“ Samo ministerstvo přiznává, že nejméně dvacet takových malých hobby farem je nakažených, ale přesto se domnívá, že hygienická opatření postačí.
Někteří chovatelé si dokonce myslí, že vláda je dokonce na špatné stopě. Co když to nejsou kozy, ale hlodavci, kdo jsou největší přenašeči bakterie? Chovatel Van Bentum vzkazuje zastupitelům, aby nechali pořádně vysekat příkopy kolem obchvatů ve městech „Budou se divit, kolik je tam potkanů a myší,“ dodává. To jsou však jenom spekulace a názory. Více snad ukáží výsledky šetření odborné komise, která má do června tohoto roku předat svoji zprávu parlamentu.
Klíčové informace:
Q-horečku způsobuje bakterie Coxiella burnetti, která je velmi odolná a přenosná ze zvířat na člověka.
Nejrozšířenější je mezi kozami, ovcemi a dobytkem, ale vyskytuje se u jiných zvířat (psů, koček a ptáků).
Na začátku letošního roku muselo být kvůli Q-horečce v Nizozemsku utraceno 40 000 koz.
