Průzkum trhu a možnosti spolupráce s našimi výzkumnými ústavy či univerzitami byly hlavní cíle návštěvy Guye Pralla z PIC Group. „Zabývám se tzv. technologickým transferem, což zní velmi složitě, leč má jednoduché vysvětlení,“ řekl v rozhovoru pro týdeník Zemědělec Dr. Prall. „Výsledek vědeckého výzkumu je zpravidla poměrně obtížné převést do formy nového produktu, který mohou chovatelé využívat. A já se právě zabývám vývojem tohoto konečného produktu.“
Existuje řada vědeckých projektů, na kterých se již dlouhou dobu pracuje. Nyní jsou k dispozici již zmíněné konečné produkty využitelné chovateli. „Při návštěvě České republiky bychom se rádi získali detailnější informace o vašich chovech prasat u vás a tak zjistili, jestli je možné tyto nové produkty využít i ve vašem systému a zároveň posoudili úspěšnost jejich použití,“ pokračuje Dr. Prall
Co je vlastně základní filozofií při vytváření nového produktu a jaké novinky mohou chovatelé v současné době očekávat?
Základní požadavek na nový produkt je poměrně jednoduchý – musí to být něco, co řeší problémy v chovu a co chovateli pomáhá. Proto je pro nás nejdůležitější přesně vědět, co chovatel potřebuje a co z tohoto hlediska pro něj můžeme pomocí genových expertíz udělat my. K tomu slouží právě nejen naše návštěvy v různých zemích, ale především detailní průzkum trhu a systémů chovu v jednotlivých zemích.
Jeden z nových produktů, který na trhu funguje už více než rok, je zaměřen hlavně na zvýšení zisku chovatele, přesněji řečeno na redukci výšky hřbetního tuku u prasat. Idea vznikla ve Velké Británii, ale lze říci, že stejný nebo podobný problém mají téměř všichni chovatelé prasat. Zpracovatelský průmysl požaduje čím dál více prasat se stále menším obsahem tuku v jatečném těle. Chovatelsky řečeno – jsou-li prasata více tučná dostane chovatel méně peněz. Při nových vyhodnoceních DNA testů jsme objevili určitý gen, který ovlivňuje příjem krmiva prasaty. Jedna jeho kombinace chuť k příjmu krmiva snižovala, druhá zvyšovala. Tyto DNA testy můžeme provádět na živých zvířatech a zjišťovat, kterou kombinaci genu mají. Zvířata s geneticky podmíněným sníženým příjmem krmiva mají i lepší konverzi krmiva a jejich potomstvo má průkazně nižší podíl tuku v těle a vyšší podíl libového masa.
V průběhu roku se začala sbírat data z používání technologie identifikace genů na komerčních farmách a výsledky byly poměrně přesvědčivé. Podíl libového masa se zvedl o 1,4 % a výška hřbetního tuku klesla v průměru o 1 mm. Nutno podotknout, že u různých chovatelů s různými systémy byly výsledky velmi podobné.
Patrně celosvětovým problémem v chovu prasat jsou různá onemocnění. Zaměřujete se při výzkumu i na tuto oblast?
Této otázky se týká i naše druhá „novinka“, která byla vyvinuta v USA. Opět byl objeven gen se dvěma formami, které jsou zodpovědné za rezistenci proti chorobám. U vysokoužitkových prasat se často objevují různá onemocnění způsobena E. coli. Onemocnění se projeví náhle, a většinou dojde k úhynu selat, v případě vyléčení mají selata značné problémy s růstem. V mnoha chovech prasat v USA se toto onemocnění občas objeví a způsobuje značné ekonomické ztráty, které dosahují 20 až 30 %. Pří výzkumu jsme zjistili, že baktérie za tato onemocnění zodpovědná se pomnožují na střevní výstelce. Pokud ovšem na této výstelce chybí receptor, na kterém by se mohly tyto baktérie uchytit, k uchycení baktérie logicky nedojde a onemocnění nemůže vzniknout. Výskyt tohoto receptoru je podmíněn geneticky, takže v USA selektujeme prasata na kombinaci genu pro nepřítomnost receptoru pro uchycenií E. coli a v důsledku tedy na rezistenci vůči tomuto typu onemocnění. Je to další důkaz toho, že tyto „vysoce vědecké“ genové technologie mají široké využití i v běžné chovatelské praxi.
Je v centru vašeho zájmu rovněž reprodukce a problémy s ní spojené? Poměrně diskutovaná je zejména sexace spermií.
Řešení problému sexace spermií věnujeme poměrně značné úsilí, a to nejen pro zvýšení zisku ve šlechtitelských stádech, ale i v komerčních užitkových chovech. Pokud je mi známo pro výkrm se používají v České republice vepříci, tedy i kastrovaní kanečci. Kdyby se vpro užitkovéých chovyech produkovaly pouze prasničky, znamenalo by to i zde značné úspory v nákladech, a to hnejen za kastraci, ale i s ohledem na vyšší efektivitu výkrmu prasniček. Metoda sexace spermií – FACS (fluorescence activated cell sorting) – již funguje a je založena na barvení DNA ve spermii. Spermie nesoucí chromozóm X má větší objem DNA než spermie s chromozómem Y a tudíž absporbuje více barviva. Při průchodu automatickým přístrojem s laserem je spermie s chromozómem X identifikovatelná díky vyššímu vyzařování. Bohužel, ačkoli rychlost identifikace spermií je poměrně značná, pro praktické použití to zdaleka nestačí.
V souvislosti s reprodukcí se zabýváme rovněž embryotransferem, ale pro využití u chovatelů je potřeba, aby byl přenos embryí stejně „jednoduchý“jako inseminace. V současné době se embryotransfer u prasat provádí operativně, což je pro větší rozšíření nepřijatelné jak z hlediska welfare, tak z hlediska ekonomického. Stále řešeným problémem je rovněž uchování zmrazených prasečích embryí .
Plánujete do budoucna i spolupráci s vědeckými týmy v České republice?
Velká část našeho výzkumu se provádí mimo samotnou společnost PIC, a podílíme se však na financování 30 až 40 vědeckých týmů na celém světě – v Evropě, Severní Americe i v Asii. I dva výše zmíněné nové produkty vlastně vznikly ve spolupracujících organizacích mimo PIC. Dosud s nikým sz České republiky nespolupracujeme, ovšem jsem velmi nakloněni této možnosti, protože právě „zvenku“ přichází nové nápady a nová inspirace.
