Mohou potraviny z geneticky modifikovaných zemědělských plodin ohrozit lidské zdraví? „Ano!“, tvrdí ekologičtí aktivisté. „Nesmysl!“ oponují jim biologové. Výsledky pokusů uskutečněných týmem vědců z University of Newcastle upon Tyne vedených Harrym Gilbertem na první pohled dávají zapravdu obavám ekologů. Biologové jsou nicméně přesvědčeni, že Gilbertův experiment potvrzuje jejich stanovisko.
Závěr pokusů provedených na lidských dobrovolnících zní varovně: „Dědičná informace z geneticky modifikované sóji se může ocitnout v dědičné informaci bakterií Escherichia coli, které žijí v lidském střevě.“
Pokusu se účastnilo dvanáct zdravých lidí a sedm dobrovolníků, kterým byl v důsledku vážného onemocnění odňato tenké střevo tzv. ileostommií. Všichni jedli potraviny vyrobené z GMO sóji, např. sójové „karbanátky“ nebo náhražky mléka. Ve výkalech zdravých účastníků pokusu se neobjevily střevní bakterie, které by přejaly části „cizího“ genu z GM sóji. V bakteriích získaných z trávícího traktu tří ze sedmi lidí po ileostomii se takové bakterie objevily. Nešlo o nijak masový jev. Bakterie, které si cizí gen „osvojily“, byly nesmírně vzácné a v laboratorních podmínkách se je nepodařilo namnožit.
Tento fakt je zjevně důsledkem nedokonalého trávení u lidí, kteří se podrobili ileostomii a postrádají značnou část trávícího traktu. Za normálních okolností se všechna dědičná informace v trávícím traktu dokonale rozloží. U lidí po ileostomii ale „přežívá“ průchod trávícím traktem až 3,7 % dědičné informace. To platí pro jakoukoli dědičnou informaci a nikoli pouze pro „cizí“ gen z GM sóji.
V lidském střevě se neobjevuje zdaleka jen dědičná informace z potravy (např. ovoce, zeleniny). Ta je tu téměř ztrácí v záplavě dědičné informace uvolněné z buněk odloupané střevní sliznice a dědičné informaci z nejrůznějších střevních mikrobů. Lidský trávící trakt zachází s veškerou dědičnou informací stejně – nerozlišuje, jestli ji do potravy vpravila „matka příroda“ nebo ruka genového inženýra.
U lidí s kompletním a zdravým trávícím traktem je všechna dědičná informace (tedy „přírodní“ i „cizí“ geny) dokonale rozložena. U lidí po ileostomii je degradace dědičné informace v trávícím traktu méně účinná. Ani u těchto lidí ale nevyvolává „přežívání“ dědičné informace v trávícím traktu žádné potíže. Denně jim bez úhony projdou trávícím traktem spousty genů. Nemůže jim proto vadit ani „přežívání“ jednoho konkrétního genu vneseného genovými inženýry do sóje.
Geny používané ke genetickým modifikacím navíc nejsou „umělé výrobky lidské ruky“. Jsou to obvykle geny, které si člověk „vypůjčil“ od jiných pozemských organismů (např. od půdních bakterií či jiných rostlin). Je proto vysoce pravděpodobné, že tyto geny tu a tam polkneme i při jiných příležitostech než při konzumaci vegetariánských karbanátků z GM sóji.
Gilberta a jeho spolupracovníky zajímalo, jestli může dědičná informace zachycená v bakteriích „cestovat“ dále, konkrétně jestli se může zatoulat až do sliznice lidského střeva. Prověřili to v laboratorních podmínkách poté, co „pustili“ bakterie vybavené „cizím genem“ na buňky lidské střevní sliznice rostoucí ve speciálním živném roztoku. Ale tady už bakterie selhaly a nepřenesly do žádné z milionů buněk ani jediný gen.
Ekologičtí aktivisté se obávají především bakterií, které by tímto způsobem mohly získat odolnost vůči antibiotikům. Jejich obavy jsou liché z mnoha důvodů. Jedním z nich je fakt, že biotechnologické firmy přestávají tyto geny používat. Neděje se tak proto, že by biologové uznali pravdivost absurdních argumentů ekologů, ale aby jim vzali vítr z plachet a měli klid od jejich věčnýcho útoků.
Gilbertův tým v závěrech své studie tvrdí: „Naše výsledky podporují názor, že GM sója výrazněji neohrožuje zdraví člověka přenosem genů.“
Britská Food Standard Agency hodnotí výsledky Gilbertovy studie jako uklidňující a nikoli jako znepokojivé, protože k „putování“ genů docházelo jen v zanedbatelném množství a za zcela zvláštních podmínek (u lidí bez tenkého střeva).
