Rozumné hospodaření, kvalitní zemědělská technika a především lidé, kteří jsou ochotni pracovat, to jsou podle Miroslava Láfa ze Záblatí na Jidřichohradecku tři základní aspekty, které jeho farmě loni přinesly druhé místo v prestižní soutěži Zemědělec roku 2003, pořádané naším vydavatelství ve spolupráci s Výzkumným ústavem zemědělské ekonomiky.
S rodinou začal Miroslav Láf hospodařit jako soukromý zemědělec v roce 1990 na 54 hektarech zemědělské půdy. V následujícím roce zakoupil zemědělskou usedlost po jednom z vystěhovaných sedláků z 50 let. Provedl rekonstrukci stáje a stodoly na volné boxové ustájení chovu dojnic s tandemovou dojírnou, přistavěl mléčnici a krmný mlat. V průběhu složitých jednáních s obcí, úřady a spoluobčany se podařilo dokončit stáj, nakoupit dojnice a v únoru roku 1992 začít s výrobou mléka. Farma se pak začala postupně rozvíjet, pronajala další půdu, přebírala restituční a transformační nároky fyzických osob, vytvořila ekonomické zázemí pro vyjednání úvěrů na nákup mechanizace. V současnosti hospodaří Láfovi na 230 hektarech zemědělské půdy. Z toho je 180 hektarů orné půdy a 50 hektarů trvalých travních porostů. Rostlinná výroba je především zaměřena na produkci krmiv pro skot a zhruba na 60 hektarech pěstují tržní plodiny. Farma chová 300 kusů skotu, z toho 100 kusů dojnic a v rámci možností provádí služby pro ostatní farmáře v okolí.
Technika a lidé
Výrobu a provoz statku včetně veškeré administrativy zajišťuje celkem šest lidí včetně rodiny majitele. „Do vlastního rodinného domu ani do vybavení jsme vlastně od počátku nic neinvestovali. Máme jedno podnikové auto, které využíváme i pro potřeby rodiny, a většina prostředků šla do mechanizace výroby,“ vysvětluje Láf. Farma tak dnes disponuje veškerou technikou pro zajištění zemědělské výroby. Poslední velkou investicí byl nákup nejnovějšího typu řezačky John Deer 7300.
„Máme šikovné pracovníky a veškerou potřebnou mechanizaci, takže kromě veterináře inseminačního technika a dodavatele krmných směsí nepoužíváme žádné další služby.“ říká sedlák a dodává: „Lidi, kteří dělají poctivou práci, je potřeba také slušně zaplatit. Naši zaměstnanci dostávají kromě základní mzdy i podíl z výsledku hospodaření, a jejich platy jsou tak ve srovnání s průměrným platem v zemědělství asi o třetinu vyšší. Základem úspěchu je poctivá a kvalitní práce 365 dní v roce.“ Podle jeho slov je nezbytné, aby každý pracovník v přepočtu vyprodukoval ročně objem tržeb minimálně 800 tisíc korun. „Každý podnik by si měl zvážit, kolik zaměstnává lidí, včetně administrativy a pomocného personálu. Když totiž objem tržeb na jednoho pracovníka klesne pod tuto částku, podnik se dostává do problémů.“ konstatuje. Další zátěží pro zemědělské podniky jsou, jak říká, velmi drahé služby. „Proto dnes máme technologii, která poskytuje špičkové výsledky, a to jak v kvalitě, tak i po stránce komfortu obsluhy, takže pracovníky práce na takovém stroji baví.“ říká Láf. Dokladem toho byl i loňský rok, kdy novou řezačkou prováděli sklizeň pícnin.
Základem je
chov skotu
Podnikatelský záměr farmy je postaven na chovu skotu a výrobě mléka. V chovu vycházeli Láfovi z restitučních kusů dobytka, které získali počátkem devadesátých let, a z nově přikoupených zvířat. Převodným křížením tak získali stádo holštýnského plemene.
Přidělenou produkční kvótu na mléko plní farma bez problémů, přesto považuje Miroslav Láf zavedení kvót za naprostý nesmysl. „Tohle u nás prosadila agrární komora a svaz družstev. Bohužel protesty soukromých zemědělců proti kvótám nebyly nic platné. Jejich vedení bylo přesvědčeno, že pokud bude kvóta, budou mít podniky jistotu odběru i platby, ale realita je naprosto jiná. Ukazuje se, že samotná kvóta pouze zatěžuje administrativu, nemá žádný smysl, a je to brzda pokroku. Podniky, které by mohly vyrábět víc, kvůli ní vlastně nemohou, a podniky, které neplní svoji kvótu ji převádějí nebo prodávají. Výsledný efekt kvótového systému je více než rozporuplný,“ myslí si farmář.
Jistota především
Odbyt mléka má farma smluvně zajištěn s akciovou společností Madeta a veškerou produkci dodává do jejího závodu v Jindřichově Hradci. Členem odbytového družstva Miroslav Láf není. Podle něj totiž družstvo nefunguje tak, jak by mělo. „Při prodeji nám jde především o to, aby nám vykoupili všechno mléko. Druhá věc je jistota platby do 30 dnů. V průběhu let se zatím nestalo, že by peníze přišly později. Samotná cena, i když velmi důležitá, je až na třetím místě. Vždycky jsme smluvně věděli kolik dostaneme zaplaceno a že skutečně zaplatí. Víme s čím můžeme počítat. To je pro nás důležitější, než lepší cena s rizikem prodloužení splatnosti nebo neplacení,“ říká chovatel.
Z celkové výměry zemědělské půdy, kterou farma obhospodařuje vlastní Láfovi zhruba třetinu hektarů, zbytek mají v nájmu, ale stále se snaží další půdu nakoupit od státu i od soukromých vlastníků. Jde to ale ztuha. „Ke státní půdě se dostaneme těžko. Problémy dělá podmínka, že na sedmdesát procent půdy má nárok ten, kdo ji užívá. Ten si také ponechá tu lepší, horší pustí k volnému prodeji. Právnické osoby, které převzaly majetek státních statků a družstev, jsou tak proti zemědělcům, kteří nemají státní půdu v pronájmu, ve výhodě,“ posteskl si hospodář. Jediný způsob, jak rozšířit svoje aktivity, je tedy pronájem nebo nákup půdy od fyzických osob. K tomu ovšem chybí volné finanční prostředky a banky, jak konstatuje, zatím zemědělcům na nákup půdy nepůjčí.
