Hlístice čeledi Strongylidae patří k nejčastěji diagnostikovaným parazitům koní vůbec, nálezy charakteristických vajíček ve výkalech zvířat jsou běžnou záležitostí a většina chovatelů koní je reguluje pravidelným odčervováním, nejčastěji 2x ročně. Prakticky neexistuje kůň, který by tyto hlístice ve svém trávicím traktu neměl, počty jedinců ve střevě se zvyšují s věkem hostitele a obvykle se pohybují v desítkách až stovkách tisíc jedinců na jednoho koně.
V současné době se parazité koní čeledi Strongylidae rozdělují na dvě podčeledi, Strongylinae a Cyathostominae, přičemž hlístice podčeledi Cyathostominae se liší od podčeledi Strongylinae menší cylindrickou ústní kapsulou a bývají nazývány chovateli „malí strongylidi koní“. Z podčeledi Cyathostominae parazituje u koňovitých (Equidae) 13 rodů s celkem 51 druhy tribu Cyathostomini a dále druh Gyalocephalus capitatus. Hlístice podčeledi Strongylinae mají globulární či subglobulární ústní kapsulu a z této podčeledi cizopasí u koňovitých (Equidae) rody Strongylus, Craterostomum, Oesophagodontus, Triodontophorus a Bidentostomum.
Hlístice čeledi Strongylidae mají přímý životní cyklus, který zahrnuje období mimo hostitele, probíhající obvykle na pastvinách, ale i ve stájích. Dospělé hlístice žijí v tlustém střevě a kladou navzájem si podobná tenkostěnná vajíčka, která odchází ve stadiu 8 až 12 blastomer ven s výkaly. Larvy líhnoucí se z vajíček procházejí dvěma stadii preinfekčními, žijí ve výkalech a půdě, a živí se baktériemi. Po určité době, podle teploty za 7 až 20 dní, se mění na larvy infekční, které dále potravu nepřijímají.
Zástupci podčeledi Cyathostominae nesají krev. Mezi nejmenší druhy patří Cylicostephanus minutus (samci měří 4,0 až 5,2 mm, samice 4,6 až 6,8 mm), naopak největší druh zjištěný na našem území je Poteriostomum imparidentatum (samci měří 11,5 až 12,8 mm, samice 15,6 až 18,4 mm). Tyto bílé hlístice parazitují ve slepém střevě nebo ventrálním či dorzálním tračníku, dospělí jedinci obývají prostor mezi sliznicí a stěnou střeva. Larvální migrace těchto hlístic se omezuje pouze na stěnu střeva, mnoho je jich nalézáno v povrchové mukóze slepého střeva a tračníku. Mnoho druhů vystupuje z mukózy jako larvy 4. stadia a tyto larvy jsou pak nacházeny v tlustém střevě společně s dospělci. Některé larvy napadají sliznici střeva a vytvářejí cysty, aniž by způsobily tkáňovou reakci. Jiné pronikají hlouběji a tvoří uzlinky různých velikostí. Prasknutí uzlinky způsobuje vředy ve sliznici. Při velké infekci může být funkce střeva vážně poškozena a dochází k průjmům a zácpám. Prepatence (tj. doba od příjmu infekční larvy hostitelem po průkaz vajíček ve výkalech) trvá 6 až 12 týdnů.
Drtivá většina (obvykle více než 99 %) nacházených vajíček patří hlísticím patřící do podčeledi Cyathostominae. Hlístice této podčeledi jsou nejrozšířenější endoparazité koní, jsou rozšířeni celosvětově a obvykle se vyskytují v hostiteli ve vysokých počtech. V podstatě neexistuje kůň, který by tyto hlístice ve svém trávicím traktu neměl. Vysoký je také počet jedinců ve střevě, běžně jde o desítky až stovky tisíc jedinců. U jednotlivých koní se vyskytuje od 2 do 21 druhů, počty kusů se pohybují od 400 do 1 500 000, průměrná hodnota intenzity infekce na jednoho koně se u jednotlivých autorů pohybuje od 15 000 po 805 000 jedinců. Celosvětově se nejčastěji vyskytují druhy Cyathostomum catinatum, Coronocyclus coronatus, Cylicocyclus nassatus, Cylicostephanus goldi a Cylicostephanus minutus.
Ze všech strongylidů koní, a zřejmě i z ostatních endoparazitů, jsou však zdravotně nejzávažnější tři druhy rodu Strongylus: Strongylus vulgaris, S. edentatus a S. equinus. Ti patří do druhé podčeledi, tedy Strongylinae, a označují se jako tzv. „velké strongylidy koní“. V dospělém stavu parazitují v tlustém a slepém střevě, kde jsou přisáti ústní kapsulou na střevní sliznici, která je do ústní kapsuly vtažena. V místech přisátí zbývají červenomodré, vyvýšené skvrnky. Nebezpečí pro koně představují především migrující larvy těchto hlístic, délka i dráha této migrace je druhově specifická, obecně však bývá velmi dlouhá a může být pro koně velmi nebezpečná.
Nejmenší a obvykle nejčastější z těchto cizopasníků je Strongylus vulgaris (syn. Delafondia vulgaris), samci měří 14 až 16 mm, samice 23 až 24 mm. Infekční larvy jsou 1 mm dlouhé, poměrně silné, s 32 střevními buňkami. Tyto larvy se po pozření zavrtávají do sliznice střeva a dále migrují krevními drahami přes játra, pravou část srdce, plíce, levé srdce a velkým krevním oběhem do okružních tepen, které se rozšiřují a plní se tromby (aneurysma). Odtud jsou larvy strhávány do střevních cév, kterými pronikají do střevní submukózy. Tam vytvoří drobné uzlíky, ve kterých se svlékají a nakonec pronikají do dutiny střeva, kde pohlavně dozrávají. Celý vývoj (prepatentní perioda) trvá přibližně 6,5 měsíce.
Naopak největším z velkých strongylidů je Strongylus equinus, samci měří 26 až 35 mm, samice až 47 mm. Infekční larvy jsou podobně jako u předchozího druhu 1 mm dlouhé, ale jsou nápadně tenké s pouze 16 střevními buňkami. Po pozření larvy migrují přes játra, slinivku břišní a dutinu břišní. Vývoj trvá 8 - 9 měsíců. Posledním z tzv. velkých strongylidů je Strongylus edentatus (syn. Alfortia edentatus). Samice měří až 4 cm, infekční larvy jsou menší (0,8 mm), s 20 střevními buňkami, v organismu koně migrují nejprve do jater, dále do slabin a jsou nalézány v bránici. Migrující larvy způsobují subperitoneální krvácení, která mohou být i smrtelná.
Tito tzv. „velcí strongylidi“ jsou však mnohem vzácnější než ostatní strongylidi, a obvykle se v chovech, kde se častěji aplikují léčiva na bázi makrocyklických laktonů (Eqvalan pasta), vyskytují výjimečně. Přesto však patří k natolik závažným cizopasníkům, že by jejich výskyt měl být v chovech průběžně sledován. V případě nálezu infekčních larev, ale i například po návratu koní z míst, kde by teoreticky bylo možné tuto infekci získat, je nutné koně odčervit vhodnými přípravky (Eqvalan pasta, Equest).
Ostatním hlísticím podčeledi Strongylinae chybí dlouhá migrace tělem a jsou tedy i podstatně méně patogenní. Jde o již zmíněné rody Oesophagodontus, Craterostomum, Triodontophorus a Poteriostomum. Infekční larvy těchto rodů mají 18 až 20 buněk, larvy měří 0,85 mm. Larvální migrace všech těchto strongylidů, podobně jako u podčeledi Cyathostominae, se omezuje pouze na stěnu střeva, mnoho je jich nalézáno v povrchové mukóze slepého střeva a tračníku. U některých druhů je známo, že sají krev. Prepatence trvá 12 týdnů, u rodu Triodontophorus 3 až 4 měsíce.
Z předchozího textu je zřejmé, že Cyathostominae, neboli „malí strongylidi koní“ jsou nejčastější endoparazité koní, zatímco Strongylus spp. , neboli „velcí strongylidi“ jsou závažné patogenní druhy, naštěstí méně často se vyskytující. Ač se hlístice podčeledi Cyathostominae vyskytují nejčastěji v subklinické formě, mohou být nebezpečím pro mladé či oslabené koně a podílejí se na nižší výkonnosti zvířat. Ze všech výše uvedených důvodů by problém strongylidů koní neměl být v chovech podceňován a měla by mu být věnována náležitá pozornost.
Ing. Iva Langrová,CSc.,Ing. Ivana Jankovská,
ČZU, Praha
