S přechodem od stelivového ustájení ke kejdovému hospodářství se před řadou podniků vynořila otázka téměř nerudovská:" Kam s ní?" Absence organické hmoty formou podestýlaného materiálu se nepříznivě projevuje na vlastnostech kejdy - příliš vysoká koncentrace živin, nedostatečná tekutost, sedimentace. To jsou obecně známé vlastnosti kejdy. Existuje vůbec způsob, jak dobře využít hnojivou hodnotu kejdy a přitom dosáhnout uspokojivé plošné výkonnosti při minimálních nákladech na její zpracování? Odpovědí na řadu otázek budiž čtenáři reportáž z maďarského podniku PIG-COOP Nyárád, kde již několik let kejdou hnojí formou služeb pomocí pásových zavlažovačů.
Charakteristika podniku
Podnik PIG-COOP Nyárád Kft. je akciovou společností specializovanou na produkci vepřového masa. Vesnice Nyárád leží nedaleko města Györ, asi 150 km jihovýchodně od Bratislavy. Zdejší krajina plně odpovídá představám většiny Čechů o Maďarsku - širé lány vlnící se kukuřice pod žhavým sluncem, kde nejvyšším bodem v celém okolí je věž kostela. Firma vznikla sloučením bývalých zemědělských družstev, od kterých převzala společné velkovýkrmny. Později se zbavila nerentabilní rostlinné výroby a začala produkovat pouze vepřové maso. PIG-COOP Nyárád tak nyní produkuje vepřové maso a selata, aniž by obhospodařoval byť jen jediný hektar zemědělské půdy. Zástav zvířat se pohybuje okolo 20.000 kusů, které jsou soustředěny prakticky na jedné lokalitě. Dostatek selat pro výkrm zajišťuje podniku 2.000 prasnic, ročně se kromě potřeb pro vlastní podnik prodá ještě asi 60.000 selat. Chov prasat je realizován na roštech, krmení je řešeno vlastními krmnými směsmi, které jsou míchány z nakupovaných komponentů.
Vzhledem k charakteristice podniku hospodařícího pouze ve stájích je nutné úzce spolupracovat s okolními podniky zejména v oblasti využívání objemu odvedené kejdy. Tento objem (přibližně 300 m3 kejdy denně) je průběžně zpracováván a jednorázově využíván k hnojivé zálivce porostů okolních menších zemědělských podniků. Z hlediska agrotechniky rostlinné produkce je porosty v této lokalitě nezbytné zavlažovat. K tomuto účelu je využívána podzemní trubní síť s hydranty. Plocha pozemků s možností závlahy díky velkému rozsahu sítě dosahuje 4.000 ha. Nejdelší přímé vzdálenosti hydrantů od čerpací stanice dosahují délky až 6 km.
Filosofie zpracování a využívání kejdy pro hnojivou zálivku
Aby bylo technicky možné využít k závlaze okolních pozemků stávající podzemní trubní rozvody, je nutné snížit obsah sušiny v kejdě na hodnotu pod 1%. To přináší snížení dopravních tlakových ztrát, snižuje riziko zanášení potrubí, zlepšuje rovnoměrnost aplikace a snižuje koncentraci živin i zápach. Významným přínosem nízkého obsahu sušiny ve skladované kejdě je i možnost skladovat dlouhodobě kejdu bez rizika zanášení velkokapacitních nádrží. K snižování obsahu sušiny je používáno pasivní filtrace, separace šnekovým tlakovým separátorem a sedimentačních nádrží.
Hnojivá zálivka je chápána v současnosti (v podmínkách podniku PIG-COOP) spíše jako způsob likvidace kejdy. Ve spolupráci se státní správou a zemědělskými odborníky však roste snaha přesvědčit zemědělské podniky, kterých se to týká, o výrazné kvalitě a přínosu takové závlahy. Jak ale všichni víme z každodenní životní reality, každý začátek a zvláště v zemědělství je těžký. V současné době se tedy využívá pro určení velikosti závlahy limitů na přísun množství čistých živin. Hnojivou zálivkou se rostliny ošetřují pouze jednou za vegetační období a to dávkou zhruba 30 - 40 mm/m2. V budoucnosti by se měla hnojivá zálivka přizpůsobit konkrétním plodinám a jejich potřebám.
Způsob zpracování surové kejdy
Ze stájových prostorů je odváděna surová kejda s obsahem sušiny přibližně 4 až 6%. Přeronovými kanály a soustavou čerpadel je kejda dopravována z podzemí do povrchových filtračních nádrží, kde probíhá první stupeň filtrace - pasívní filtrace jednoduchými slámovými filtry. Dvě betonové povrchové filtrační nádrže jsou rozděleny přepážkami na celkem 6 komor. Do těchto komor je přiváděna surová kejda. Ve vnějších stěnách komor jsou otvory se slámovou ucpávkou. Přiváděná kejda gravitační silou protéká filtry do vnějšího obvodu nádrže, odkud je odváděna kanálkem do první přečerpávací jímky. Takto filtrovaná kapalná část kejdy má sušinu okolo 1%. Kal usazený ve filtrační nádrži má sušinu okolo 10%. Jednotlivé komory se plní v cyklickém provozu až do okamžiku, kdy vrstva usazeného kalu dosahuje po horní okraj. Pak je surová kejda přesměrována do jiné komory. Nashromážděný kal je mobilním vrtulovým míchadlem důkladně homogenizován a po dosažení stejnoměrné hustoty je čerpán kalovým čerpadlem k dvojici separátorů.
Separátory Bauer jsou plněny beztlakově a obtok přebytku zamíchaného kalu je opět používán k míchání obsahu čerpané komory. Separací kejdy o poměrně vysoké hustotě se dosáhne efektivního provozu zařízení a výsledkem je kapalná část kejdy se sušinou do 5%. Pevná část odseparované kejdy (sušina až 35%) je vyvážena na polní skládku, kde dozrává a je rozmetána jako hodnotné organické hnojivo klasicky na povrch pozemků k zaorání. Řídký fugát odtéká stejně jako gravitačně odfiltrovaná kapalina z filtračních nádrží do první přečerpávací jímky.
První přečerpávací jímka má objem 15 m3. Její obsah je cyklicky přečerpáván do první ze soustavy čtyř povrchových jímek. Dvě sedimentační jímky o jmenovitém objemu 3.700 m3 jsou umístěny stupňovitě na svahu tak, aby vrchní vrstva kapaliny s minimálním obsahem sušiny gravitačně přetékala do navazující jímky. Tyto dvě jímky slouží k dodatečnému usazování pevných částic, spodní dva bazény o jmenovitém objemu 60.000 m3 slouží již pouze pro skladování. Jakmile dojde k naplnění sedimentační jímky usazeným kalem, je vyprázdněna podobně jako komora filtrační nádrže - po důkladné homogenizaci vrtulovým míchadlem je kapalina s hustotou okolo 6% vyčerpána kalovým čerpadlem a přímo aplikována na vhodné pozemky pásovým zavlažovačem osazeným sektorovým postřikovačem.
Neustálá manipulace s kejdou a její skladování v povrchových nádržích má za následek poměrně podstatné ztráty obsaženého dusíky. Z hlediska agronomického je to škoda, ale z hlediska agrotechnického je ztráta dusíku jistým přínosem, neboť dovoluje této technologii aplikovat bez rizika popálení kapalné hnojivo na list.
Aplikace hnojivé závlahy
K vlastní aplikaci je používáno pásového zavlažovače Bauer E 1 Plus 110-400 s externím pohonem spalovacím motorem osazeného speciální závlahovou konzolou pro kejdu ASG 35. Maximální dávky hnojivé zálivky se pohybují pro dané parametry fugátu (viz tabulka) okolo 30 mm/m2. Toto omezení je stanovené zákonem, který omezuje maximální dodávku dusíku za rok. K regulaci dávky slouží změna rychlosti vtahování hadice. Maximální stahovací rychlost se pohybuje kolem 300 m/h. Závlahová konzola ASG 35 má pracovní záběr 40 m. Světlost rozprašovačů nad povrchem pozemku je 1,5 m. To je výhodou oproti klasickým pásovým zavlažovačům, které jsou osazeny sektorovým postřikovačem. Při častých silných větrech, kterými tato oblast trpí, je totiž práce postřikovačů neuspokojivá.
Na jedno postavení pásového zavlažovače s konzolou ASG 35 lze zavlažit hnojivou závlahou 1,6 ha. Z hlediska organizace práce jsou pro tento způsob aplikace vhodné rovné pozemky pravidelného tvaru. Trubní síť je hydrantovými výstupy přizpůsobena tomuto způsobu aplikace.
Aplikaci hustého fugátu ze sedimentačních nádrží zajišťují stejné pásové zavlažovače Bauer, jsou ale osazené sektorovým postřikovačem. Šířka jednoho zavlaženého pásu je sice větší (okolo 70 m), práce je ale značně závislá na příznivých povětrnostních podmínkách a hustý fugát lze aplikovat prakticky pouze na ornou půdu nikoliv na list. V technologii hnojivé závlahy je hustý fugát považován víceméně za odpad a jeho aplikaci se nevěnuje příliš pozornosti.
Charakteristika jednotlivých složek kejdy
Řídký fugát je ze surové kejdy získáván třemi způsoby:
- gravitační filtrací přes slámové filtry
- separací v tlakovém šnekovém separátoru
- odváděním vrchní vrstvy fugátu ze sedimentačních jímek do skladovacího bazénu
Výsledná průměrná sušina řídkého fugátu před aplikací je asi 1%. Aplikace hustšího fugátu by sice byla technicky možná, avšak i přes velké množství zkušeností s provozem tzv. kejdových lagun, které v Maďarsku poměrně často slouží ke skladování kejdy prasat z velkovýrobních chovů, se dosud nepodařilo uspokojivě vyřešit homogenizaci skladované kejdy. Skladování sedimentujícího fugátu v nádrži o objemu 60.000 m3, kterou není možno mechanicky vyčistit, by bylo patrně pouze jednorázové.
Pevná fáze kejdy odseparovaná na obsah sušiny přes 35% se chová jako vlhké piliny, lze ji stohovat, neuvolňuje dále kapalinu a probíhá v ní proces fermentace podobně jako v chlévském hnoji. Z toho hlediska je vhodná jako součást kompostů nebo vyzrálá přímo k rozmetání na pozemky jako organické hnojivo. Z denní produkce 300 m3 surové kejdy je zpracováno 60 t tuhé části se sušinou 35%. Zajímavé je chování odseparované tuhé části při skladování přes zimu nebo deštivé období, kdy srážky provlhčí skládku jen do hloubky přibližně 10 cm. Dalšímu provlhčování zabraňuje probíhající fermentační proces, který uvolňováním tepla zasakující srážkovou vodu opět odpařuje.
Celkový dojem z technologie
Technologii dodala rakouská firma Bauer, tradiční výrobce kejdové techniky. V provozu je již od roku 1998. Výhodou hnojivé zálivky je možnost aplikovat živiny i na vzrostlý porost (do výšky rostlin 40 cm) bez obavy o spálení rostlin. Zároveň je porost zavlažen. Hnojivá hodnota (obsah čistých prvků) pevné i kapalné části je zjišťován v obsažené tekutině a proto jsou hodnoty testu uvedené v tabulce pro pevnou část tak vysoké. Obecně uvádí výrobci zařízení pro separaci, že živiny jsou rozděleny zhruba v poměru 2/3 ve fugátu a 1/3 v pevné části. To však v našem případě nemusí plně platit, neboť hodnoty jsou ovlivněny odparem a dobou skladování.
Nevýhodou technologie je její velká plošná rozloha a díky velké ploše volné hladiny kejdy i značný únik amoniakálního dusíku. Nutno poznamenat, že kraj kolem Nyárád je poměrně řídce osídlený a umožňuje provoz i takové technologie. I přes podstatné snížení zápachu kejdy snížením obsahu její sušiny je práce s kejdou stále značně neatraktivní.
text a foto Ing. Pavel Přidal
