Ozimé obiloviny byly v roce 1999 zasety na rekordní výměře 972 tis ha. Plocha osetá v roce 2000 není dosud přesně známa, ale lze předpokládat, že bude velmi podobná ne-li vyšší, než v předcházejícím roce. Proto bude nutné věnovat ozimým obilninám velkou péči, neboť úspěch či neúspěch v jejich pěstování do značné míry ovlivní rentabilitu celé rostlinné výroby.
Co zemědělce nutí ke zvyšování výměry obilovin a zvláště pak ozimé pšenice?
Vyšší míra jistoty, neboť to je ve většině let zisková část zemědělské výroby (pokud se ceny nepropadnou tak jako v roce 1999).
Zdánlivě jednoduchá technologie pěstování, která však současně naráží na nové problémy , spojené se zúženými osevními sledy, minimalizačními technologiemi, zaorávkou slámy a nízkou úrovní vstupů (certifikovaná mořená osiva, hnojiva a fungicidy).
Nízké nároky na potřebu pracovních sil.
Zlepšení ekonomiky pěstováním kvalitní potravinářské pšenice a sladovnického ječmene.
Každoroční neznámou jsou výnos, cena a odbytové možnosti. Jistá však nemusí být ani kvalita, neboť jak počasí tak úroveň výživy mohou kvalitu negativně ovlivnit.
Výnosy obilovin jsou u nás ve srovnání se zeměmi EU nižší a dosahovaly v r. 1998 jen 72 % výnosů průměru EU. Ještě výraznější jsou rozdíly mezi výnosy v ČR a SRN, jak je vidět v grafech. Na nich jsou uvedeny plochy pěstování a výnosy u ozimé pšenice a jarního ječmene.
V Německu plochy ozimé pšenice v posledním desetiletí značně stouply, ale i výnos zrna se zvýšil v porovnání let 1980 a 1999 o 2,68 t/ha. U nás byl nejvyšší výnos v roce 1990 (5,46 t/ha) a od té doby jsme v průměru takového výnosu nedosáhli.
Plochy jarního ječmene v SRN během posledních dvaceti let kolísaly oběma směry, ale rozdíl mezi rokem 1980 a 1999 činí jen 16 tis ha. Výnos jarního ječmene měl rovněž růstovou tendenci a rozdíl mezi výnosem v roce 1980 a1999 činí 1,56 t/ha. U nás stejně jako u ozimé pšenice výnos jarního ječmene v roce 1990 prudce poklesl a od té doby je na nízké úrovni, která v r.2000 dosáhla nejnižších hodnot.
Tyto rozdíly nejsou zaviněny jen nekompetentností našich zemědělců, ale celkovou nižší úrovní státní ekonomiky, která jim nemůže poskytovat takovou podporu, jaké se těší zemědělci SRN.
Toto srovnání je uvedeno spíše proto, aby se zemědělci nebáli vysoké intenzity a volili cestu vysokých výnosů na menší ploše, než obdělávání velké výměry s malými výnosy, Procento zornění je u nás pořád velmi vysoké (více než 70 %) a na pozemcích s nízkým výnosovým potenciálem nemáme šanci vykompenzovat jejich horší bonitu aplikací vyšších dávek hnojiv či pěstováním zúrodňujících předplodin. Cestou by bylo dotované uvedení nejméně úrodných částí polí do klidu
a následné obhospodařování, které zaručí zlepšování fyzikálních a chemických půdních parametrů.. Za takových podmínek je pak možné půdu, kdykoliv je potřeba, vrátit do obdělávaného honu či honu do osevního postupu. Je mnoho míst na našich velkých honech, která jsou výrazně odlišná v bonitě půdy a která nejsou schopna ani v režimu precizního zemědělství dávat stabilně vysoké výnosy. Pokud se tím nebudeme zabývat, neustále ztrácíme.
Pro rok 2001 je ozimými obilninami osetá velká plocha a bude tedy důležité správně tyto porosty vést a ošetřovat i když řada opatření se na porostech projevila už během podzimu.
Po zkušenostech z roku 1999/2000 dala řada zemědělců přednost rannému setí nebo setí na začátku agrotechnické lhůty. Časné setí spolu s vláhově a teplotně příznivým průběhem počasí (tab. 1) mělo za následek rychý růst a vývoj, mohutné odnožování a celkové přehuštění porostů. Takovýchto porostů je asi jedna třetina. Zbývající porosty jsou rovněž z poloviny hodně husté , ale nepřerostlé.
Vyšší hustota je dána také tím, že velmi zřídka byl výsevek upraven podle doby setí. Při setí v agrotechnické lhůtě se s úpravou výsevku nepočítá a při pozdějším setí bývá obvykle výsevek navýšen. Toto všechno spolu s teplým a vláhově příznivým průběhem počasí až do 18. prosince je příčinou vyšší hustoty porostů.
Špatné porosty (ve smyslu nevzešlé, řídké, málo vyvinuté ) snad ani nejsou. Avšak husté porosty s vysokým počtem odnoží nejsou z hlediska struktury porostu optimální, neboť jednotlivá stébla si v porostu silně konkurují a produkce na klas se snižuje.
Jaké byly porosty ozimé pšenice před koncem roku 2000?
Husté (pšenice seté v agrotechnické lhůtě měly v průměru 4-7 odnoží - tab. 2).
Z části v pokročilém růstu (pšenice seté v agrotechnické lhůtě byly ve fázi 24 -25).
Napadené padlím travním ( intenzita výskytu byla různá podle odrůd - tab. 3).
Napadené rzí pšeničnou (intenzita výskytu byla různá podle odrůd ).
Jak reagovat na tuto situaci? Odpověď na tuto otázku je nutné rozdělit na dvě části: Co bylo možné udělat na podzim a na co se připravit na jaře?
Co bylo možné udělat na podzim?
Hustotu porostu nelze v podstatě ničím rozumným změnit. Zpomalit růst a vývoj lze stejně jako u řepky regulátory růstu , ale důkazy, že toto opatření přináší pozitivní vliv na výnos, nemáme.
Choroby lze spolehlivě potlačit aplikací fungicidů. Musíme si však být vědomi toho, že pro další vegetační období a výnos zrna, budou mít rozhodující vliv aplikace prováděné až v období sloupkování a metání ozimů. Podzimní ošetření může provádět ten, kdo má dostatek zdrojů i pro další 1-2 postřiky během následující vegetace. Pokud jsme v minulosti hodnotili výnosový přírůstek jen podzimní aplikace, nikdy jsme nezaznamenali průkazné zvýšení výnosu.
V našich pokusech jsme u odrůdy Nela provedli aplikaci několika přípravků s Retacelem (tab. 4 a 5) a zjistili jsme dobrý účinek jak na padlí travní , tak rez pšeničnou. Rovněž účinnost Retacelu byla patrná jak na pozastavení růstu , tak na zpomalení procesu žloutnutí listů.
V tab. 2 je uvedeno i procento zahnědnutí bazální části rostlin, jehož příčinou mohou být houby rodu Fusarium, Septoria a z části i pravý stéblolam (Pseudocercosporella herpotrichoides). Zjištěné hodnoty jsou zatím nízké, ale dávají tušit, že těmto chorobám budeme muset na jaře věnovat větší pozornost. Časné výsevy a mírný charakter podzimního počasí sehrály významnou úlohu ve vytvoření dostatku infekčního potenciálu pro rozvoj řady chorob.
Zajímavé jsou i výsledky z pokusů s mořidly (tab. 6), které ukazují ,že mořidla ovlivňují jak růst a vývoj rostlin, tak z části i jejich zdravotní stav. Současný pestrý sortiment mořidel by bylo velmi zajímavé hodnotit i z tohoto aspektu, protože téměř všechna mořidla vykazují částečnou účinnost i na jiné choroby než je deklarováno v registru.
Na co se připravit na jaře?
Jaké budou porosty ozimů po přezimování, lze těžko předvídat. Avšak soudě dle stavu před příchodem zimy bude vhodné učinit opatření které sníží na minimum především nebezpečí poléhání ať už v důsledku vysoké hustoty porostů, větší délky posledního internodia, či výskytu chorob pat stébel.
Jaký bude výskyt listových chorob jako je padlí travní a rez pšeničná záleží na tom jak porosty přezimují a zda jarní průběh povětrnosti umožní vznik následné epidemie. Pečlivé sledování zdravotního stavu na jaře bude velmi důležité, stejně tak jako výběr a rozsah ošetření, protože husté porosty mohou být více napadeny i braničnatkami nebo hnědou skvrnitostí (HTR,DTR)
Pro celé vegetační období je dobré připravit si během zimního období úplný program ochrany proti: plevelům ( pokud nebylo provedeno ošetření na podzim), poléhání, chorobám (pat stébel, listovým a chorobám klasů). Ochrana proti plevelům by měla směřovat především do období časného jara
Program by měl být připraven pro každý hon a měl by v něm být brán zřetel na pěstovanou odrůdu, předplodinu, způsob přípravy půdy a setí a výši předpokládané dusíkaté výživy.
Dobře připravený program lze konzultovat s řadou poradců nebo pracovníků služeb a zpřesňovat jej během vegetace. Vysokých výnosů lze dosáhnou jen z porostů nezaplevelených, nepolehlých a bez výskytu chorob po převážnou část vegetace.
Během podzimu byly dobré podmínky i pro vzcházení plevelů a pro jejich růst a vývoj. Tuto skutečnost monitorovala většina zemědělců velmi dobře ( tak se alespoň podle prodeje herbicidů ukazuje) a porosty byly ve větší míře než v jiných letech ošetřeny během velmi příznivých podmínek na podzim. Bylo to velmi správné rozhodnutí, neboť v neošetřených porostech budou plevele silným konkurentem pro odběr dusíku v ranných fázích růstu a vývoje a pro jarní aplikaci herbicidů bude nutné počítat s tím, že pro některé typy přípravků budou už hodně přerostlé. Vysoké počty plevelů lze očekávat na pozemcích s minimalizačními technologiemi, a nebo tam kde se jedná jen o mělké zpracování půdy před setím. V takovýchto případech je třeba správně volit herbicid, tak aby jeho účinnost byla vysoká a aby účinkoval i na větší plevele.
Porosty ozimých obilovin, které byly ošetřovány na podzim je nutné na jaře zkontrolovat a v případě nutnosti provést opravné zásahy tam , kde nebylo potlačeno celé plevelné spektrum. Specielní pozornost je nutné věnovat pcháči, který lze v porostech obilovin spolehlivě hubit až na jaře.
Závěr
Vysoká výměra založených ploch ozimých obilovin by měla přinést zemědělcům i dobrý finanční
efekt. Jedním z předpokladů, který k tomu vede, je přechod na vyšší intenzitu pěstování. To vyžaduje, abychom o finančních investicích, které jsou k tomu nutné, hodně přemýšleli, správně naplánovali jednotlivé operace a soustavnou kontrolou porostů realizovali tyto operace v nejvhodnější dobu.
Ing. Marie Váňová, CSc.
Zemědělský výzkumný ústav Kroměříž, s.r.o
