Nizozemský chov dojného skotu procházel a i v současnosti prochází velmi složitým obdobím. Zemi zasáhlo BSE, slintavka a kulhavka a v neposlední řadě ovlivňuje chov skotu i nízká cena mléka. Těžkou hlavu nizozemským farmářům dělají i zákony EU o ochraně vod před znečištěním, tedy tzv. nitrátová směrnice.
„Nizozemsko je známo velkou koncentrací dojného skotu vzhledem k relativně malé rozloze země,“ řekl týdeníku Zemědělec Jan Venneman, ředitel Veepro Holland. „Velkým problémem pro holandské farmáře je i eventuální rozšiřování chovu dojného skotu a s novým povoleným množstvím statkových hnojiv, tedy do 170 kg dusíku na hektar stoji holandští farmáři před otázkou jak optimálně likvidovat statková hnojiva.“
Stavy dojného skotu se v Nizozemsku pohybují na úrovni 4, 07 miliónu kusů, z toho je 1,505 miliónu krav. Dojný skot se chová na 29 500 farmách, průměrná velikost mléčného stáda je 51 kusů. Převažuje černostrakaté holštýnské plemeno s průměrnou užitkovostí 8222 kg mléka a obsahem tuku 4,30 % a bílkovin 3,43 %, v menší míře se chová red holštýn (7277 kg mléka, obsah tuku 4,45 % a bílkovin 3,53 %). Celková mléčná kvóta pro Nizozemsko je na úrovni 11,075 miliónu tun mléka, průměrná mléčná kvóta na farmu pak 375 000 kg.
BSE i SLAK si vybraly daň
„Citelnou ránu zasadilo našim farmářům nejprve BSE a pak i slintavka a kulhavka,“ pokračoval Venneman. „V Nizozemsku bylo od roku 1997 u skotu zjištěno celkem 25 případů BSE, z toho 17 případů v roce 2001. V porovnání s jinými zeměmi to není mnoho, snažili jsme se problém s BSE okamžitě řešit a nyní máme situaci pod kontrolou. Podobně jako v České republice se testují všechen poražený skot starší 30 měsíců, v případě úhynu nebo nutné porážky se testují zvířata starší 24 měsíců.“
Ani v Nizozemsku ovšem nemohou vyloučit, že se v letošním roce neobjeví další případy BSE, zvláště jsou-li porážena starší zvířata, ke kterým se ještě mohlo dostat kontaminované krmivo. Na počátku 90. let bylo sice zakázáno zkrmování masokostní moučky přežvýkavcům, drůbeži a prasatům však zkrmována být mohla. Teprve 1. srpna 1999 přijala nizozemská vláda velmi striktní opatření k zabránění křížové kontaminace krmiv pro přežvýkavce. Od tohoto data není možno vyrábět krmiva pro přežvýkavce a nepřežvýkavce na jednom místě, vyloučena je i přeprava stejnými dopravním prostředkem.
Nizozemsku se ale nevyhnula ani slintavka a kulhavka. V rozmezí únor až duben 2001 bylo zjištěno 26 ohnisek nákazy a celkem 272 nemocných zvířat, z toho 112 kusů skotu a 160 koz. „V souvislosti se slintavkou a kulhavkou došlo k mnoha omezením farmářů, zvířata se nesměla převážet, neuskutečnily se výstavy, přehlídky,“ uvedl Venneman. „Pokud jde o export plemenného skotu, poklesl v období září 2000 až září 2001 počet vyvezených zvířat z přepokládaných 50 000 kusů na 20 000. Od září loňského roku se situace ve vývozu začíná v Evropské unii pomalu zlepšovat, na druhé straně ovšem, ačkoliv má již opět Nizozemsko statut země slintavky a kulhavky prosté, je ještě dost zemí mimo EU, které dovoz plemenných zvířat, ale i embryí a spermatu stále nedovolují.“
Informace pomáhají
Právě v oblasti podpory exportu dojného skotu, embryí a spermatu má svoje nezastupitelné místo informační centrum pro holandský dojený skot – Veepro Holland, založené v roce 1969. Jde o soukromou, nezávislou a nekomerční organizaci, ve které jsou zapojeny nejdůležitější produkční a komoditní organizace – Mlékařská komoditní organizace, Produkční organizace hospodářských zvířat a masa, Národní asociace farmářů a další. Veepro Holland pracuje především ve prospěch odvětví produkce mléka, z této oblasti také získává finanční prostředky (daně, poplatky). Svůj hlavní cíl – podporu exportu dojného skotu – naplňuje organizace především poskytováním informací o chovu mléčného skotu, zlepšování mléčné užitkovosti a o veterinární péči v Nizozemsku prostřednictvím zahraničních seminářů výstav, exkurzí apod. Organizováním praktických výukových seminářů, kurzů či polních dnů se snaží i o rozšiřování a zlepšování chovu dojného skotu přímo v zahraničí. V neposlední řadě je jejím úkolem i předcházení a odstraňování možných veterinárních nebo zootechnických překážek obchodu.
„Spolupracujeme s mnoha zeměmi v Evropě i mimo Evropu,“vysvětluje ředitel organizace. „S Českou republikou máme velmi dobré kontakty, zorganizovali jsem zde několik praktických seminářů zaměřených na péči o paznehty, výživu jednotlivých kategorií skotu či zlepšování reprodukce. Naše kontakty chceme samozřejmě i touto formou stále prohlubovat.“
Most mezi vládou a farmáři
Jednou z aktivit Veepra Holland byla i účast jejího ředitele na setkání chovatelů holštýnského skotu v Seči u Chrudimi, kde mimo jiné hovořil i o již zmíněných produkčních a komoditních organizacích, které fungují jako most mezi soukromým sektorem a vládou. Tyto organizace, založené na základě požadavku zemědělského sektoru podle platné nizozemské legislativy, jsou řetězcové, například v Mlékařské komoditní organizaci jsou sdruženi jak chovatelé mléčného skotu, tak i zpracovatelé mléka a obchodníci, a to zaměstnanci i zaměstnavatelé. Jejich působnost je především v legislativě, kde se podílí na žádost vlády či přímo zemědělského sektoru na tvorbě zákonů. Příkladem může být třeba kvalita produktů ze živočišné výroby: Evropská unie stanoví základní požadavky, které jsou základem pro vytvoření pravidel vlastních, na kterých se podílí právě produkční a komoditní organizace a které jsou zpravidla mnohem přísnější než daný základ a zabezpečují stále se zvyšující kvalitu potravin. Tato pravidla jsou pak závazná pro všechny „články řetězce“, tedy od farmáře až po obchodníka. Organizace rovněž shromažďují finanční prostředky získávané z daní na mléko, mléčné výroby, hospodářská zvířata a krmiva (daně jsou opět povinné pro všechny členy řetězce). Takto získané finance jsou určeny především pro výzkum, projekty určené ke zlepšování zdraví zvířat či zvyšování kvality produktů. Činnost v této oblasti nabývá stále většího významu v souvislosti se stále se snižujícím přísunem finančních prostředků na tuto oblast od vlády.
V neposlední řadě jsou produkční a komoditní organizace činné v realizaci nařízení, opět na žádost vlády či specializovaného sektoru. Jako příklad mohou sloužit technické normy EU, kdy nizozemská vláda stanoví pouze základní pravidla a zavádění konkrétních nařízení do praxe probíhá přes zmíněné organizace. Tím jsou prakticky vyloučeny problémy vznikající z neznalosti či nedostatečné informovanosti o podmínkách praxe.
