Produkce kvalitního mléka v optimálním množství nemusí ještě pro chovatele znamenat výhru. Je nutné totiž zajistit také dostatečné zpeněžení a odbyt. Jednou z cest je vyrábět vlastní produkty s vyšší přidanou hodnotou stejně jako farmáři ze soukromé minimlékárny v blízkosti Klatov.
Manželé Jaroslava a Josef Martínkovi z Dolní Lhoty nedaleko Klatov měli k zemědělství vždy blízko. Když v rámci restitucí získali několik hektarů a pětadvacet telat, rozhodli se proto vybudovat rodinnou holštýnskou farmu.
Jedna z prvních volných stájí
V roce 1993 získali manželé bezúročnou půjčku a jako jedni z prvních v republice postavili s pomocí společnosti Farmtec volný kravín na zelené louce pro 50 až 60 dojnic. Volná lože jsou vystlána hnojem a pilinami, krmivo se do žlabu zakládá pomocí míchacího krmného vozu, dojírna je tandemová 2 x 2 místa. Ostatní kategorie skotu jsou ustájeny v přilehlých prostorách.
V srpnu následujícího roku dovezli chovatelé s využitím tehdejších padesátiprocentních dotací 52 vysokobřezích holštýnských jalovic z Francie. Tato zvířata se během tří měsíců otelila a dala základ tamní farmě.
S dodávkami mléka byly ale zpočátku problémy. Jak říká Jaroslava Martínková, dodávali surovinu do několika mlékáren: „Nejblíže nám byly Klatovy, a tak jsme zpočátku prodávali mléko tam. Poté, co neplatili, zkusili jsme mlékárnu v Nepomuku. Ani ta však nedodržovala platební morálku tak, jak měla. Do třetice zkusili hospodáři dodávat mléko do Domažlic. A nakonec se rozhodli zpracovávat surovinu z vlastní farmy sami.
Vlastní provoz
Samotná mlékárna se skládá z místnosti velké asi jako obývací pokoj, kde jsou nerezové stoly, pastér, balička na jogurty a množství různě objemných nádob na mléko, sýřeninu a podobně. V další místnosti je chladicí box, nezbytná je také zrací místnost a potřebné sklady i sociální příslušenství. Součástí je také vlastní obchod s vybavením, kde pomáhá Jiřina Bělíková, sestra Jaroslavy Martínkové.
V roce 2000, kdy Martínkovi otevírali, už prosakovaly informace o Evropské unii a o jejích požadavcích týkajících se potravinářských provozů. Proto manželé investovali do potřebného vybavení a přestože se předpisy a nařízení za těch několik let ještě mnohokrát upravovaly či měnily, nelitují. „Investice nebyla malá, kolem čtyřech milionů, ale nemuseli jsme po vstupu do Evropské unie nic bořit a začínat od nuly,“ konstatuje Jaroslava Martínková.
Nejprve chtěli vyrábět pouze čerstvé sýry bez příchuti. Zákazníci ale čím dál častěji vyžadovali také zakysané mléčné výrobky nebo samotné mléko. Martínkovi jim vyšli vstříc a dnes vyrábějí devět druhů čerstvých sýrů bez příchuti i ochucené, měkký tvaroh, zakysané nápoje i bílé jogurty.
Z průměrného nádoje 1000 litrů spotřebují Martínkovi zhruba dvě třetiny a zbytek prodávají do Kralovické mlékárny s pomocí odbytového družstva Mlecoop.
