Manželé Šebelkovi před šesti lety opustili chov dojnic a pořídili si stádo masného dobytka. V pastevním období se na rodinné farmě v Rančicích prohání šedesát až sedmdesát zvířat plemene aberdeen angus obou barevných variant. Přestože prodávají hlavně plemenný materiál, nedávno začali s agroturistikou a nabízejí také ustájení koní.
Podle místních kronik hospodařili předkové rodiny Šebelků na statku v Rančicích již od sedmnáctého století. Farmaření se kontinuálně předávalo z otce na syna, do toho násilně zasáhla kolektivizace v padesátých letech minulého století. „Jednotná zemědělská družstva a státní statky brzy přestaly naše hospodářství využívat, objekty chátraly a dostali jsme je zpět ve zdevastovaném stavu. Začít znova sedlačit byla pro nás výzva. Díky tomu, že máme oba zemědělské vzdělání, bylo rozhodování snazší,“ vzpomínají Milan a Jitka Šebelkovi.
Začínali s mlékem
Během restitucí se rodině podařilo získat kravín v sousední vesnici a začali s chovem holštýnských dojnic. Nechyběl ani výkrm prasat. Kromě toho se široce věnovali polní výrobě. „Zpočátku jsme hospodařili dvě rodiny dohromady a vzájemná pomoc byla neocenitelná. Postupně se naše cesty se rozešly a nyní jsme klasická rodinná farma,“ říkají majitelé.
Tržní produkci mléka ukončili před šesti lety. Hlavním důvodem byly neefektivní přejezdy mezi statkem v Rančicích a vzdáleným kravínem. „Bylo to takříkajíc z ruky. Museli jsme zavážet krmivo, odvážet hnůj, v noci jezdit k porodům,“ vysvětluje Milan Šebelka. Proto se na jaře 2001 rozhodli prodat dojné stádo, včetně stájového objektu, a přešli na chov masného skotu. „V létě jsme si udělali první a poslední týdenní rodinnou dovolenou u moře a na podzim téhož roku jsme nakoupili stádo aberdeen angus, prosté IBR“ vykládají manželé s úsměvem.
Ztrátu tržeb z mléka a hluché období do realizace vlastních plemenných zvířat museli překlenout úvěrem. Vlivem změny podnikatelského záměru se také proměnila struktura užívané zemědělské půdy. Většinu z osmdesáti hektarů zatravnili. Na farmě si spočítali, že pro ekonomiku statku je výhodnější obilí nakupovat, než ho produkovat vlastními silami.
Důraz na kvalitní genetiku
Základní stádo aberdeen angus čítá 31 plemenic obou barevných variant a jednoho plemenného býka. Přes léto se na pastvinách prohání třicet až čtyřicet kusů mladého skotu. Telení probíhá v lednu až dubnu, aby mladá zvířata využila pastevní období pod matkou. Na podzim se býčci a jalovičky odstavují. „Angusovi se na pastvinách líbí, s porody do sněhu není problém. Stádo se snažíme držet celoročně venku, přesto mají možnost schovat se do závětří nebo do přístřešku,“ tvrdí Milan Šebelka.
Při reprodukci využívají zčásti inseminační dávky a hlavně přirozenou plemenitbu. „Inseminační dávky nakupujeme většinou ze Spojených států nebo z Kanady. Z plemenných zvířat si vybíráme nejlepší materiál na trhu. Už máme druhého býka, byl vysoce hodnocen, a tomu odpovídala jeho cena. Pokud chceme tlačit genetiku dopředu, musíme tomu něco obětovat,“ objasňuje reprodukční strategii farmy.
Kvantita není řešením
Nejlepší býčci projdou odchovem plemenných býků. Ti, co nesplní přísná kritéria výběru do plemenitby, putují jako zástavový skot na výkrm. Většinu jalovic si v Rančicích nechávají na doplnění chovu, zbytek jde na trh. „Loni jsme prodali zástavová zvířata výkrmci na Chrudimsko, roky předtím jsme obchodovali přes překupníky a vlastně ani nevíme, kde náš mladý skot skončil,“ objasňuje Milan Šebelka.
Plemeníci se prodávají na aukcích. „Nyní máme zastaveno devět býků do odchoven plemenných býků a zbylých osm šlo do výkrmu. Nestojíme o kvantitu, pro nás je rozhodující kvalita a zajímavé zpeněžení na aukcích. Loňský rok byl výjimečný, protože průměrná vydražená cena činila 105 tisíc korun. Naopak předloni jsme prodávali tak za šedesát tisíc,“ porovnává chovatel. Přes uspokojivou tržní realizaci však ekonomiku farmy udržují dotace. „Hospodaříme v marginální oblasti (460 metrů nad mořem) a platby v rámci agroenvironmentálních opatření mají pro nás existenční význam,“ upozorňuje.
Přírůstky telat na špici
Vynikající plemenářská práce a vysoká úroveň welfare se odráží na průměrných přírůstcích telat od porodu do odstavu. Nejlepší býčci dosahují 1,5 až 1,6 kilogramu, jalovičky narostou přes jeden kilogram. V průměru jde o 1,2 až 1,3 kilogramu na kus a den. Přírůstkové charakteristiky rodinné farmy v Rančicích pravidelně oceňuje česká Asociace chovatelů plemene Angus. V letech 2003 a 2004 získali první, respektive druhé, místo za syntetický index v kategorii 21 až 50 krav. První místo dosáhli s produkcí 272 kilogramů živé váhy telat na plemenici, o rok později stačilo 263,7 kilogramů na druhou příčku.
Daří se jim i na Národních výstavách masného skotu v Praze-Letňanech. „Nejvíce pro nás znamená vítězství v kategorii jalovice roku 2005. Čekala nás obrovská konkurence, v rámci výstavy navíc probíhalo Euro Angus Forum a hodnotitelem byl prezident Asociace chovatelů plemene Angus z Kanady. Navíc šlo o náš odchovaný a nikoli zakoupený materiál,“ spokojeně dodává Milan Šebelka. Zatím poslední ocenění – čtvrté místo – získali od Asociace soukromých zemědělců v soutěži Farma roku 2006. Hodnotitelé brali v úvahu celkový vzhled farmy, efektivní organizaci práce, příznivé ekonomické výsledky, zamýšlený rozvoj a zapojení rodiny do chodu farmy.
Zájem o agroturistiku stoupá
Kromě skotu aberdeen angus mohou návštěvníci na farmě v Rančicích najít téměř všechna drobná hospodářská zvířata. „Přes léto chováme slepice, kachny, husy, perličky, králíky a bereme také jehňata na výkrm. O většinu z nich se stará náš nejstarší syn. Kromě toho máme vlastní koně, ale nabízíme také ustájení externím zájemcům. Neuživí nás to, ale přitáhneme výletníky z města,“ nabízí svůj recept na venkovskou turistiku Jitka Šebelková.
Před dvěma lety s pomocí operačního programu Zemědělství rekonstruovali nevyužitou část statku, kde se nyní nachází dva apartmány – každý s pěti lůžky. Mimo tuzemských zájemců nejvíce turistů přichází z Německa, ze Slovenska a nechybějí ani tradiční evropští cestovatelé – Nizozemci. Mezi Českými Budějovicemi a Českým Krumlovem je spousta cyklostezek a historických památek obklopených nádhernou přírodou. „V letních měsících máme téměř plno, naopak v zimě jde spíše o náhodná přespání. Čím dál více k nám také jezdí školky a první stupeň základních škol z Českých Budějovic, řádově deset, patnáct exkurzí ročně,“ vypočítávají manželé.
Plánují vlastní výkrm
Při zpeněžování zvířat na porážce vadí Jitce Šebelkové nepružný přístup zpracovatelů. Při cenové tvorbě totiž nerozlišují, zda jde o maso býka mléčného plemene, nebo o kvalitnější svalovinu masného skotu. Dále vidí Šebelkovi značné rezervy v marketingu tuzemského hovězího masa. „Mrzí nás dovozy z Jižní Ameriky. Myslíme si, že domácí chovatelé jsou konkurenceschopní a potřebují jen pomoci s propagací. Měli bychom zastavit pokles stavu skotu v České republice. Třeba tím, že přestaneme vyvážet dobytek jako zástav. Pro nás jako pro plemenáře znamená pokles stavu přežvýkavců jednoznačnou hrozbu,“ dodávají.
„V roce 2001 se psalo, že v tuzemsku budeme mít 250 tisíc krav bez tržní produkce mléka, což tehdy znamenalo přibližně trojnásobný nárůst a pro nás velkou příležitost. Dnešní stavy jsou nižší a liší se od předchozích předpovědí. Například před třemi lety nebyl o naše býky vůbec zájem. Dnes se naštěstí dotační tituly přesunuly více do oblasti péče o krajinu a situace extenzivních chovatelů se stabilizovala,“ vnímají pozitivně vývoj podpor v zemědělství.
O budoucím vývoji rodinné farmy mají díky sílícímu zájmu o hovězí maso jasno. Uvažují proto o vlastním výkrmu a prodeji zpracovatelům, kteří ocení kvalitu anguse. Další cestou je prodej hovězího masa ze dvora.
