Léto je pro mnoho z nás synonymem pro teplo. Řada lidí se cítí v létě ošizena, když rtuť teploměru přes den nevystoupí nad 24. dílek Celsiovy stupnice. Jak jsou ale na tom v létě chovaná zvířata?
Hospodářská zvířata – stejně jako my lidé - patří mezi živočichy homoiotermní, čili stálotepelné. Svou tělesnou teplotu zpravidla udržují na poněkud vyšších hodnotách než člověk (přibližně o 1 až 2°C). Mezi zdravými zvířaty existují rozdíly v normální tělesné teplotě podmíněné zejména druhem a kategorií zvířete, intenzitou produkce (přírůstek, březost, laktace), ale i dalšími faktory. Podmínkou stálé teploty vnitřního prostředí organismu je rovnováha mezi produkcí tepla a jeho výdejem do okolí. Regulaci tělesné teploty můžeme přirovnat k hrnci na plotně – abychom dosáhli poklidného varu, je třeba přiměřeně nastavit hořák a současně správně přizvednout pokličku. Pokud dojde k narušení rovnováhy, musíme zasáhnout, jinak se nám pokrm přestane vařit nebo naopak vykypí. Podobné je to s organismem. Pokud je teplota prostředí optimální, z těla odchází právě tolik tepla, kolik organismu při jeho činnosti přebývá. Jakmile se podmínky okolí vychýlí z optima, musí organismus vzniklou nerovnováhu kompenzovat svými vnitřními mechanismy. Tato kompenzace ovšem organismus více či méně „ruší“ od jeho ostatních aktivit, větší diskomfort se odrazí zejména v horší produkci a reprodukci. V obou případech nic, co by chovatele těšilo.
Hořáky jedou naplno
Pro řadu lidí symbolizuje léto představu tepelné pohody, komfortu, obvykle ale v podobě idylického lenošení někde u vody. Jakmile jsme přinuceni k fyzické aktivitě, je při stejném počasí pohoda ta tam. Je tomu tak proto, že každá buňka při své činnosti uvolňuje určité množství tepelné energie, čím aktivnější buňka, tím více tepla. Obrovské množství tepla se uvolňuje v zažívacím traktu, játrech, pracujících svalech. Jakékoli zvýšení aktivity jedince tedy znamená vyšší produkci tepla a tím i vyšší nároky na jeho odvádění. V chovu hospodářských zvířat usilujeme o jejich maximální užitkovost. Méně si přitom uvědomujeme, že pro metabolismus zvířete to znamená v podstatě permanentní atletický výkon. Pomyslné hořáky tak jedou naplno. Není se co divit, že pro většinu druhů a kategorií hospodářských zvířat byla rozmezí optimálních teplot prostředí stanovena pod hranicí 20°C. Výjimku představují mláďata a drůbež, u kterých vzhledem k tělesné hmotnosti poměrně velký povrch těla umožňuje větší ochlazování, u drůbeže je navíc regulace nastavena na vyšší tělesnou teplotu.
Je tedy zřejmé, že v letním období se zvířata neobejdou bez zapojení termoregulačních mechanismů bránících přehřátí. V prvním kroku se organismus snaží zajistit lepší odvádění tepla, odkrýt pomyslnou pokličku. Teprve v dalším kroku „reguluje hořáky“, tj. omezuje tělesnou aktivitu, příjem krmiva a vůbec procesy s vysokou produkcí tepla jako metabolismus tuků a bílkovin. Výsledkem je pak pokles užitkovosti a zhoršení reprodukčních ukazatelů. V krajním případě dochází k přehřátí organismu s následným úhynem. Je proto výsostným zájmem chovatele nenechat situaci dojít až do takových konců a zajistit zvířeti dostatečné možnosti ochlazování.
Vyzařování infračervených paprsků
Výdej tepla z organismu se uskutečňuje několika fyzikálními mechanismy. Účinnost výdeje tepla vyzařováním infračervených paprsků (radiací) není téměř závislá na teplotě okolního vzduchu, protože suchý vzduch tyto paprsky nepohlcuje, důležitá je však teplota okolních předmětů, případně schopnost jejich povrchů dopadající záření odrážet. Čím méně energie budou okolní povrchy vyzařovat či odrážet, tím efektivněji bude do svého okolí zářit teplo zvíře. To vysvětluje, proč stín stromů a jiné zeleně je nesrovnatelně příjemnější než stín plechového přístřešku. Nabízí se možnost zvýšit tepelnou pohodu zvířat ochlazováním obvodových konstrukcí stájí – zakrýváním střech rohožemi, zastíněním budov, poléváním střech a stěn vodou a podobně. Naopak tepelně neodizolované střechy dokáží tímto způsobem vytvořit ze stáje očistec. Na volných prostranstvích je nejsilnějším zářičem slunce. Proto by na pastvinách či ve výbězích měla mít zvířata vždy nějaký zdroj stínu – ať vzrostlé stromy nebo přístřešky.
Raději beton než kobereček
Vedením neboli kondukcí převádí organismus teplo z teplejšího prostředí do chladnějšího. Také tento proces je možný obousměrně. Pro ochlazování zvířete je nezbytné, aby jeho bezprostřední okolí bylo chladnější než povrch těla. Některé materiály odnímají teplo hůře (dřevo, izolační materiály), jiné lépe (beton, vlhká hlína). Nejeden chovatel by mohl vyprávět, jak jeho pes zcela ignoruje měkčí kobereček a vylehává výhradně na tvrdém, ale chladivém betonu bez ohledu na bolestivě otlačené lokty. Pokud je ochlazujícím médiem okolní vzduch, výdej tepla se zvyšuje nejen s klesající teplotou vzduchu, ale také s jeho vzrůstající vlhkostí, neboť vlhký vzduch lépe odvádí teplo dále do prostoru. Tento způsob ochlazování funguje lépe na otevřených prostranstvích, jako jsou výběhy nebo pastviny.
Ve stájích je třeba dostatečným větráním zajistit výměnu ohřátého vzduchu za nový. Na tomto místě je třeba připomenout, že samotížné větrání za vysokých teplot funguje nesrovnatelně hůře než v zimě, protože stájový vzduch není o tolik teplejší a tudíž lehčí, než vzduch venkovní. Odvětrávací otvory, které v zimě musíme kvůli průvanu často ucpávat, najednou nestačí. Medvědí službu nám v této době dělají i nízké stropy. Většina uzavřených stájí se neobejde bez ventilátorů. Problémy mají i kdysi vyhovující stáje ve staré venkovské zástavbě, často proto, že část původních větracích otvorů byla během času zakryta výstavbou na sousedním pozemku.
Pozor na velké proudění
Pokud teplota vzduchu stoupne na tolik, že prostou výměnou vzduchu nejsme schopni zajistit dostatečné ochlazování zvířat, nabízí se k využití mechanismus výdeje tepla prouděním – konvekcí. V podstatě jde o stejný princip předávání tepla jako v předchozím případě, ale znásobený intenzivní obměnou vzduchových částic v těsné blízkosti těla zvířete.
Při zvyšování proudění vzduchu ve stáji si však musíme být vědomi, že průvan má i svoje rizika. Pokud mají zvířata možnost měnit svou polohu vůči proudícímu vzduchu, případně se mohou skrýt za nějakou zábranu, není se čeho obávat. Pokud však tyto podmínky zajistit nemůžeme, je třeba proudění vzduchu průběžně regulovat, aby nedocházelo k nadměrnému prochlazování pouze určitých tělesných partií zvířat. Je to stejná situace, jako když řidiči auta nastydne v létě levý loket.
Zvířata se potí jinak
Poslední možností, jak uvolnit značné množství tepla z organismu, je vypařování (evaporace). Tento proces probíhá u zvířat poněkud odlišně než u člověka, vzhledem k charakteru potních žláz a krevnímu zásobení povrchových a hlubokých částí kůže. Ke značnému výdeji tepla dochází již při tzv. neviditelném pocení (perspiratio insensibilis), kdy se vyloučený pot ihned odpařuje. Pot hospodářských zvířat je oproti krevní plazmě hypertonický, takže při větším výdeji potu dochází i k významným ztrátám solí. Koňský pot obsahuje navíc určité procento bílkovin, jejichž ztráta potem může také hrát roli v metabolismu zvířete. Evaporace ovšem neprobíhá pouze na kůži. K významnému výparu a tím i výdeji tepla dochází i na sliznicích dýchacího aparátu. Při pocitu přehřívání proto zvířata zintenzivňují dýchání (tzv. termická polypnoe). Určitou slabinou tohoto způsobu ochlazování je ovšem zapojení dýchacího svalstva, čímž se zvyšuje produkce tepla v organismu.
Výdej tepla výparem je v porovnání s dříve uváděnými mechanismy výjimečný – jeho účinnost není závislá bezprostředně na okolní teplotě, takže umožňuje ochlazovat organismus dokonce při teplotách vyšších než je teplota těla. Intenzita výparu je závislá na jiné veličině – relativní vlhkosti vzduchu. Při 100% relativní vlhkosti je vzduch vodní párou zcela nasycen a další výpar není možný. Čím nižší je relativní vlhkost vzduchu, tím intenzivnější výpar a tudíž výdej tepla. Má-li ochlazování výparem fungovat, musíme bezpodmínečně odvádět vznikající vodní páru ze stáje ven. Jestliže vejdete do stáje, jejíž teplota není o mnoho vyšší než venku a přesto z vás za chvíli crčí pot, blíží se relativní vlhkost v této stáji 100 % a zvířatům je těžko. Jsme tedy zase zpět u potřeby řádně dimenzovaného větracího systému.
Další specifitou výdeje tepla evaporací jsou již zmíněné ztráty solí, popř. bílkovin a samozřejmě vody z organismu. Zejména v období letních veder je proto nesmírně důležité zajistit zvířatům dostatečný pitný režim s doplňkem solí do krmné dávky. S pitným režimem také souvisí ještě jeden způsob, jak může zvíře regulovat svou tepelnou bilanci – příjmem teplé nebo studené vody a krmiva. Obojí si totiž v těle „dohřívá“ na tělesnou teplotu a o stejné teplotě zbytky vyměšuje močí a výkaly z těla. Je zřejmé, že příjem studené vody a krmiva tak může významně přispívat k ochlazování zvířete. Ale i zvířata si uvědomují pravidlo „všeho s mírou“. Mají-li např. krávy možnost výběru mezi napájením vodou přímo ze studny nebo tou samou vodou ze slunkem vyhřáté cisterny, většinou preferují i v horkých dnech cisternu. Není se čemu divit – zkuste si prolít hrdlem nějakých sto litrů ledového nápoje za den.
Zlepšit životní pohodu
Pohodu můžeme zvýšit (nebo utrpení zmírnit) i vlastními opatřeními v chovu. Kromě již zmíněné potřeby ventilace, izolace a chlazení obvodových konstrukcí, zastínění nebo řádného napájení jsou další možnosti. Ochlazování samotných zvířat můžeme zvýšit jejich sprchováním. Technické řešení nemusí být vždy zcela jednoduché a určitě stojí za to je předem konzultovat s odborníky. Jako nouzový prostředek bohatě postačí hadice a dvě ruce. Podobně můžeme ochlazovat i samotné prostředí stájí, ať již zkrápěním podlah nebo rozstřikováním vody do vzduchu. Jen musíme mít neustále na mysli, že vznikající pára musí pryč. A pokud zvířata nemají možnost změny svého místa ležení (ve vazném ustájení nebo u hierarchicky níže postavených jedinců ve skupině), nesmíme zkrápět permanentně ta samá zvířata.
Významným opatřením může být omezení zdrojů tepla ve stáji. Ne že bychom podezřívali chovatele, že zvířatům v létě stáje vytápějí, ale oním zdrojem jsou samotná zvířata. Nejednou jsme se setkali s argumentací, že na tolik zvířat chovatel nemá dostatečnou kapacitu výběhů, a proto musí zvířata zůstat, kde jsou. Pro zlepšení životních podmínek však není třeba vyhánět všechna zvířata. I jen částečné snížení jejich počtu ve stáji vede k nižší produkci tepla a současně i vodní páry. Tím se snižují nároky na větrací systém a zlepšuje se kvalita prostředí pro zbývající zvířata.
Jak je vidět, boj s vysokými teplotami prostředí má svoje pravidla a zvířata ani chovatelé nejsou zcela bezbranní. Některá opatření patří k těm nákladnějším, ale v řadě případů jde hlavně o to, nebýt lhostejní.
MVDr. Helena Härtlová, CSc.,
MVDr. Radko Rajmon, PhD.,
Ing. Michal Ješeta
FAPPZ
ČZU v Praze
