Zemědělské družstvo Mír hospodařící v Ratiboři na Vsetínsku nemá pro farmaření zrovna ideální podmínky. Vzhledem k tomu, že zde nadmořská výška dosahuje až šesti set metrů, jsou možnosti pěstování plodin omezené. Všechna zemědělská půda, kterou podnik obhospodařuje, je zařazena do oblasti LFA, proto většinu z ní zaujímají trvalé travní porosty, ostatní plodiny se pěstují v minimální míře. Přesto se podniku daří vyrobit zvířatům kvalitní objemná krmiva a jejich užitkovost udržet na dobré úrovni.
Zemědělské družstvo Mír vzniklo v Ratiboři v sedmdesátých letech minulého století sloučením několika okolních farem. V roce 1993 pak proběhla jeho transformace. Živočišnou produkci nyní představuje celkem 2000 kusů skotu, z toho je 700 až 750 dojnic, 360 býků na výkrm a zbytek jsou jalovice, krávy stojící na sucho a telata. Od roku 1976 byl podnik šlechtitelským chovem českého strakatého plemene. V průběhu posledních šesti let se ve stádě provádělo převodné křížení na plemeno red holštýnské za účelem zvýšení mléčné užitkovosti dojnic. To následně vedlo k tomu, že byl šlechtitelský chov kvůli příliš velkému podílu red holštýnské krve zrušen. Stádo má uzavřený obrat a je prosté IBR.
Živočišná produkce a údržba travních porostů
Jak přiznává předseda družstva Zdeněk Adámek, takový počet zvířat není lehké ve zdejších hornatých podmínkách uživit. Podnik sice hospodaří na výměře 1500 hektarů, ale z toho dvě třetiny zaujímají louky a pastviny. Kukuřice na siláž se pěstuje jen na 280 až 300 hektarech , obiloviny (pšenice a ječmen) na 150 hektarech. Žádné jiné plodiny družstvo nepěstuje. Základem krmných dávek pro skot je proto především travní senáž, vlhké kukuřičné zrno a kukuřičná siláž. Pokud se některý rok kvůli špatnému počasí, jaké bylo například letos, neurodí dost kukuřice, musí se hmota na silážování přikoupit. Stejně tak se nakupuje jadrné krmivo pro dojnice, extrahované šroty, minerální přísady a v sezóně ještě cukrovarské řízky. „Jdeme systémem živočišná výroba a údržba trvalých travních porostů. Obiloviny bychom raději nepěstovali vůbec, při hektarových výnosech dvou a půl tun se to ani nevyplatí,“ říká předseda.
Jednoduché rekonstrukce splní svůj účel
Celá živočišná výroba podniku byla donedávna umístěna na šesti farmách, přičemž všechny stáje byly vazné. Před několika lety vedení podniku uznalo, že je potřeba začít již nevyhovující stáje rekonstruovat. „Na jaře roku 2002 jsme se rozhodli, že zrekonstruujeme stáj na farmě v Hošťálkové, která byla vybudována počátkem osmdesátých let. Pak to šlo rychle. V srpnu se začalo stavět a koncem listopadu byla v provozu,“ vzpomíná Adámek a dodává, že stáj už čtyři roky funguje bez problémů. Kapacita zrekonstruované produkční stáje je 311 míst. Současně s kravínem se přestavěla i dojírna. Na místo původní kruhové se vybudovala tandemová dojírna Fullwood o velikosti dvakrát deset míst, kterou postavila firma Lukrom Zlín, a. s. Obě přestavby přišly na třináct miliónů korun. V Hošťálkové v letošním roce přibude ještě nové ustájení pro krávy stojící na sucho a porodna pro 100 krav. Nízkorozpočtovou rekonstrukci stáje, zhruba za necelé tři milióny korun, zaznamenala také farma v Jablůnce, kde jsou nyní ustájeny jalovice. V příštím roce se chystá přestavba také v Pržně, kam by měl být převeden dobytek ze zbývajících vazných stájí. Stávající tři stáje by se měly přestavět na stáj pro 490 krav. Všechna zvířata tak budou umístěna celkem na třech farmách. „Všechny rekonstrukce se snažíme provádět za minimální náklady s využitím vlastní techniky a lidí, ale tak, aby vše vyhovovalo normám EU. Co se týká strojů, v našich podmínkách investujeme spíše do techniky pro údržbu trvalých travních porostů, protože máme hodně luk a pastvin. Vloni jsme nakoupili traktor John Deere 7820, sběrací vůz s řezáním Claas, mulčovač a manipulátor. V našem kopcovitém terénu je totiž potřeba mít dobré a výkonné stroje. Do techniky pro sklizeň obilovin neinvestujeme, ty bychom nejraději nepěstovali vůbec. Zatím sklízíme starým kombajnem, ale časem si to asi necháme dělat ve službách. Na 150 hektarů obilovin se nevyplatí kupovat novou techniku,“ míní předseda.
Výživa telat se nesmí zanedbat
V Ratiboři si dobře uvědomují, že tele je základem kvalitní produkce a zdraví stáda. Proto je celý
systém odchovu a výživy telat těmto potřebám podřízen. Každé tele se do 24 hodin po narození převede do individuálního venkovního kotce. Jako tepelně izolační materiál v kotci slouží vrstva škváry umístěná na dně, na kterou se nastele sláma. Po dobu prvních pěti dnů se telata krmí mlezivem od své matky a pak se přechází na směsné mléko. To obsahuje nestandardní mléko a mléčnou krmnou směs Laktomix, kterou podnik nakupuje od firmy VK-Drcman z Němčic u Holešova. „Vyzkoušeli jsme několik druhů mléčné krmné směsi. Laktomix krmíme telatům asi půl roku, a jsme s ním spokojeni, neboť splňuje požadavky, které na mléčnou krmnou směs klademe, zejména vysoký obsah proteinů mléčného původu. Po předchozích zkušenostech už ho nebudeme měnit,“ oznamuje hlavní zootechnik Ing. Jaroslav Vlček. Tele dostává ráno a odpoledne po dvou litrech mléka a k tomu samozřejmě také dostatek vody. Mlékem se tele krmí do odstavu. Pro intenzivní růst a správný vývoj trávicího traktu telat je důležité nasazení starterové krmné směsi. V Ratiboři telata dostávají starterové krmivo Telmix, který opět dodává výrobce VK-Drcman. Jeho spotřeba by měla postupně stoupat a ve stáří dvou měsíců dosáhnout alespoň 1,8 kg na den. Platí rovněž zásada, že objemná krmiva by se telatům měla zkrmovat až v době, kdy jsou schopná sežrat denně kolem 3 kg starteru. Jak zmiňuje poradce chovu Petr Vaverka, v prvních dnech návyku na starter je jeho příjem u většiny telat nízký a spolu s omezeným množstvím mléka nepokrývá plně potřebu živin. Tento problém podle něho může vyřešit Telmix+M. „Je to startér s mléčnými granulemi, které telata chuťově přitahují, a ta si pak na koncentrované krmivo snadněji navykají a současně se tak zrychluje jeho denní příjem,“ informuje.“
Pro dobrý vývoj telat je podle Petra Vaverky důležitá nejen výživa, ale také jejich sociální adaptace, tedy postupné zapojování do stáda, které zvířata nevystavuje extrémním stresům. Touto zásadou se řídí i v ZD Mír. Tele je do dvou měsíců v individuálním kotci a potom je převedeno do skupinového ustájení, kde je maximálně sedm zvířat. Tam zůstává opět zhruba dva měsíce. Následně jde do skupiny s deseti až patnácti zvířaty, což je optimální pro vývoj jeho sociální adaptace a zvýšení odolnosti vůči stresu.
Základem krmné dávky je travní senáž
Zatímco v dřívějších dobách byla v podniku hlavním zdrojem krmiva pro skot pastva, kam se zvířata vyháněla dvakrát denně, dnes se krmí směsnou krmnou dávkou. Jejím základem je travní senáž a kukuřičná siláž. Senáž se dávkuje v množství okolo 10 kg, kukuřičná siláž 15 až 17 kg
a vysokoprodukční krmná směs DOVP podle užitkovosti jednotlivých dojnic nebo skupin. Vysokoužitkovým krávám se dává i vlhké kukuřičné zrno v množství od 0,5 do 3,5 kg. Dusíkaté látky se vyrovnávají přídavkem sójového nebo řepkového extrahovaného šrotu. Součástí krmné dávky jsou i cukrovarské řízky, které se krmí většinou od října až do dubna. Ke konci laktace se zvyšuje podíl travní senáže na úkor kukuřičné siláže. V období před otelením se zkrmuje kukuřičná siláž, seno a směs určená pro přípravu na porod. Součástí krmných dávek jsou i minerální doplňková krmiva, které družstvu dodává firma VK-Drcman, např. pro dojnice
Supar , Lakt D3, pro odchov jalovic Bovical a pro výkrm býků Bulgran.
Dojnice se krmí podle užitkovosti, ale jak upozorňuje Petr Vaverka, převody zvířat mezi produkčními skupinami se provádí minimálně. Rozhodující je nejen užitkovost, ale i tělesná kondice zvířat. To je částečně ovlivněno podílem red holštýnské krve. „Krávy, které mají větší podíl krve českého strakatého plemene eliminujeme z produkčního stáda dříve, zatímco zvířata s vyšším podílem holštýnské krve mohou zůstat v jedné produkční skupině na jedné krmné dávce skoro celou laktaci. Převedou se až těsně před zasušením,“ sděluje.
Na farmě v Hoštálkové se směsná krmná dávka naváží krmným vozem zvířatům do koryta podle užitkovosti v jednotlivých skupinách jednou až třikrát denně. Na farmě v Pržně, která má své sklady a své zásoby krmiv je systém krmení trochu odlišný. Směsné krmivo, které namíchá krmný vůz, se naloží do krmné avie a ta ho rozváží na ostatní farmy. Pro krmení býků podnik využívá vlastní obiloviny, senáže o horší kvalitě, a doplňují se bílkoviny a minerální látky.
V průběhu roku se podle potřeby odebírají vzorky objemné píce a po jejich laboratorní analýze
a vyhodnocení se krmné dávky jednotlivých kategorií a skupin zvířat upraví. Zhruba jednou za rok se provádí kontrola funkčnosti krmných dávek a zdravotního stavu zvířat dle výsledků metabolických testů.
Kvalita krmiv kolísá
„Pokud je dobrý rok, kukuřice i v naší oblasti dosahuje slušného výnosu. Vlivem suchého počasí v průběh léta sice kukuřice nasadila na dobrý klas, ale v zelené hmotě byly výnosy na poloviční úrovni. Abychom zajistili dostatečné množství objemné píce, nakoupili jsme asi třicet hektarů kukuřice na siláž a budeme nakupovat ještě jednou tolik,“ sděluje Adámek a dodává, že vzhledem k vysokým stavům skotu je téměř každý rok nutné nějakou silážní hmotu navíc sehnat.
Komplikovanější situace ale nastává při výrobě travních senáží. „Posekat a sklidit tisíc hektarů tak, aby byla tráva v optimální sušině není organizačně jednoduché. Jsme omezeni i nadmořskou výškou. Ráno a večer se tvoří v horách rosa, a za takových podmínek se nedá vyjet do terénu ani s velmi moderní technikou. Sklizeň je komplikovaná, trvá podle počasí někdy dlouho a travní hmota, která se sklízí pozdě mívá už poměrně vysoký obsah sušiny,“ stěžuje si předseda. Jak ale dodává krmivář, zvířata jsou tady na příjem vysokého množství sušiny z objemu zvyklá. „Skot to přijme díky tomu, že má krmná dávka vhodnou strukturu a stravitelnost. Snažíme se také udržovat správnou vlhkost krmiva. Pokud je krmivo příliš suché, přidává se do něj voda, aby se podpořila žravost,“ prozrazuje.
Kvalita krmiv se průběžně sleduje. „Pokud se nám krmivo nezdá pro danou kategorii optimální, dochází k jeho výměně. Někdy se podaří udělat velmi dobrou a kvalitní senáž, a někdy zase sklízíme hmotu, která má živinovou hodnotu nižší,“ prozrazuje předseda. I přesto, že se ne vždy podaří kvalitní krmivo udělat, stádo je na velmi dobré užitkové a zdravotní úrovni.
Užitkovost jde nahoru
Vzhledem k tomu, že se ve stádě v několika posledních letech provádělo převodné křížení na plemeno red holštýn, došlo u zvířat k výraznému zlepšení mléčné užitkovosti. Pozitivně se na produkci projevila také změna ustájení, která přešla z vazného na volné. Jak prozradil Petr Vaverka, zvířata si na novou stáj zvykla velmi rychle. „Adaptační stres trval velmi krátce. Zhruba za tři měsíce se krávy vrátily na původní užitkovost, a poté došlo k významnému nárůstu mléčné produkce,“ sděluje. V současnosti se průměrná užitkovost za laktaci pohybuje kolem 7 600 litrů mléka při obsahu bílkovin 3,4 % a tuku 4,3 %. Předseda přitom doufá, že užitkovost ještě dále poroste. „Říkal jsem si, že až bude naše produkce činit 7500 litrů, tak budu spokojený. Dnes si říkám, že bychom mohli přesáhnout i 8000. Vyšší užitkovost už by mohla mít velmi negativní vliv na zdraví zvířat, dlouhověkost a plodnost krav.V našich podmínkách by se značně prodražila také krmná dávka. Mléčnou kvótu jsme za loňský rok překročili téměř o 8 % a zaplatili sankci ve výši 480 tisíc korun.V letošním roce zatím plníme na 112 %,“ sděluje předseda. Přesto ale nehodlá stavy dojnic snižovat. Roční dodávka mléka do mlékárny Kunín činí 4,7 miliónů litrů ve velmi dobré kvalitě. Pokud to půjde nějakou kvótu ještě přikoupí. Na velmi dobré úrovni jsou při slušné užitkovosti také stále se zlepšující reprodukční ukazatele. To předseda přičítá zejména zavedení systému řízené reprodukce a využívání sonografu při zjišťování březosti. I celkový zdravotní stav stáda včetně končetin je díky odpovídající péči na velmi dobré úrovni.
