Informovat pravdivě a srozumitelně

Komentář k rozhovoru o emisích skleníkových plynů.

„Ačkoli je podíl emisí skleníkových plynů ze živočišné výroby v České republice v kontextu celkových emisí marginální, vyvolávají dosti značný rozruch. Alespoň tak to vnímají ti, kteří v zemědělství a navazujících oborech pracují. Velké požadavky na regulace a snižování uhlíkové stopy ale jsou i v dalších oborech. Například v ocelářství se jedná o zásadní rozhodnutí, jelikož požadavky EU jsou prakticky neslučitelné s výrobní praxí a ekonomikou a ve skutečnosti mohou vést k uzavírání výroby a jejímu přesunu do zemí, kde se na emise a klimatická změna zatím příliš neřeší. Např. v Německu již řada sléváren a oceláren skončila (není to však pouze z důvodů regulací emisí), materiál i výrobky se dováží z Číny a Indie a v ČR je trend bohužel podobný. 

Je jasné, že závazky vůči EU (Green Deal) budeme muset plnit, zatím platí i nefinanční (ESG) reporty, jejichž součástí jsou i reporty o ekologické stopě. Ty se aktuálně týkají i některých chovatelů skotu v podobě reportingu uhlíkové stopy produkce mléka pro mlékárny (časem možná i pro jatka apod.). 

Podíl ČR na celkových celosvětových emisích je malý, ale pokud spočítáme emise na obyvatele, tak náš vliv zase tak malý není. S čísly a daty se dá kouzlit různě. Pravdou je, že se celá EU může stavět na hlavu a svět nespasí, pokud se nepřidají velké ekonomiky, jakými jsou Čína, USA, Indie nebo Brazílie. Některé se přidávají, jiné k tomu nemají (zatím) důvod. Je otázka, jak nakládat s informací, že se v ČR podařilo emise v zemědělství snížit, protože to bylo zejména kvůli snižování stavů zvířat. Je pro nás proto výhodné, že pro řadu ekologických cílů byl jako počátek referenčního období stanoven rok 1990. Na druhou stranu se ale dá předpokládat, že další snižování už nepůjde tak hladce.

Snižovat emise je podle mého názoru v globálním kontextu určitě potřeba. K tomu je nutné mít k dispozici nástroje, pomocí kterých lze uhlíkovou stopu měřit anebo důvěryhodně odhadovat, protože získaná kvalitní data mohou posloužit třeba při jednání o dalších postupech a cílech v rámci zmírnění klimatických změn. Můžeme být třeba i příkladem pro státy, kde to zatím neřeší a inspirovat je.

Naším úkolem (vědci, odborníci i novináři) je zemědělce srozumitelně, pravdivě a dostatečně podrobně informovat a připravit je na skutečnost, že určitá forma reportů týkajících se uhlíkové stopy bude v budoucnosti nezbytná. Na druhou stranu je třeba hledat způsob, aby tato nová povinnost byla nejen co nejméně zatěžující, ale naopak motivující.“

Ing. Magdaléna Štolcová, PhD., VÚŽV Praha – Uhříněves