Důležitých faktorů v chovu prasat, které napomáhají k jeho intenzifikaci, je nespočetně. Pokusme se nastínit problematiku z několika důležitých aspektů. Existuje zde snaha o utřídění rozsáhlého množství informací a poznatků, které jsou dnes publikovány na veřejnosti nejenom formou verbální (seminář, prezentace firem, atd.), ale zejména formou neverbální (články v odborných a vědeckých časopisech, v novinách, www stránky atd.).
Měli bychom se snažit uplatnit poznatky z vědeckých výzkumů, které jsou zastupovány vzdělávacími centry vysokých škol, výzkumných ústavů apod., do praxe a také z ní získávat zpětnou odezvu. Čím rychleji bude toto pravidlo uplatňováno, tím dříve z toho bude mít naše společnost užitek a s výhledem na blížící se vstup do EU budeme více konkurenceschopnější. Výsledky výzkumu pak budou uplatňovány v provozu pružněji. Úkolem pro všechny chovatele je rovněž se vyvarovat tzv. provozní slepoty a snažit se využívat k produkce vepřového masa nejnovějších poznatků jak ze sféry vědy, tak i ze sféry praxe.
Reprodukce
Základem jakékoli ekonomické produkce je jakási pevná základna, ze které lze vycházet a o kterou se lze opřít. V chovu prasat lze za tuto základnu považovat produkci selat. Rádi bychom v tomto článku připomenuli, že vlastnosti týkající se plodnosti jsou nízce dědivé, koeficient heritability (dědivosti) h2 se pohybuje v relaci 0,1 až 0,2. Tento koeficient nám tedy říká, že úroveň plodnosti je z 10 až 20 % ovlivněna genetickým založením a z 80 až 90 % vnějším prostředím, které ovlivňujeme my, našimi chovatelskými opatřeními.
Základním intenzifikačním faktorem, zvyšujícím úroveň reprodukce je výběr kvalitního pracovníka. Vzhledem k intenzivnímu šlechtění na produkční ukazatele jsme se dostali do stavu, kdy asi polovina prasniček ve stádě má tiché říje a je velmi obtížné jejich vyhledání. Jen trpělivý pracovník, který stráví potřebný čas ve stáji pozorováním zvířat, je schopen říjící prasničky vyhledat. Pokud máme říjící prasničky vyhledány, musíme je inseminovat. Největší chybou ,se kterou se při inseminaci setkáváme, je její uspěchání a nevyhovění fyziologickým potřebám prasnice. Před inseminací je potřeba prasnici stimulovat, aby došlo k vyplavení oxytocinu, což je hormon, který umožňuje pozdější nasávání inseminační dávky prasnicí.
Stimulaci při inseminaci provádíme:
- masáží vemínka,
- tlakem ruky na bedra prasnice,
- tlakem kolena na bok prasnice,
- přítomností kance při inseminaci.
Pokud inseminaci uspěcháme, prasnice si dávku „nevezme“ a ta vytéká z pohlavních orgánů prasnice. Novinkou při umělé inseminaci prasnic je tzv. autoinseminace, při které využíváme fyziologických procesů probíhajících při páření. Inseminační technik inseminuje najednou šest prasnic, které si nejdříve připraví (masáží vemene, tlakem na bok a bedra), tím vyvolá antiperistaltické vlny pohlavních orgánů a zavede inseminační dávku.. Prasnici nechá, aby si mohla sama inseminační dávku vzít. Ušetřený čas věnuje k přípravě dalších šesti prasnic. Po inseminaci je nutné prasnici ponechat individuálně ustájenou po dobu 28 dnů, což je doba potřebná k nidaci (zahnízdění) vajíček v děloze. Cílem každého chovatele musí být zapuštění prasnic do 10. dne po odstavu.
Jedním z nejdůležitějších vnějších faktorů ovlivňující březí prasnice je jejich výživa.
Výživa březích prasnic musí zajistit:
- správnou kondici prasnic před porodem,
- maximální počet selat,
- optimální hmotnost selat,
- maximální počet vrhů,
- maximální produkci mléka,
- maximální celoživotní užitkovost.
Jalové prasnice krmíme směsí KPB, pro zvýraznění projevů říje a stimulaci ovulace můžeme použít tzv. flushing, který spočívá ve zvýšení krmné dávky asi o 1/3 v porovnání s následující březostí (tedy na 3 až 3,4 kg krmné směsi na den). Flushing je nejúčinnější u hubených a laktací vyčerpaných prasnic.
V praxi bývá někdy obtížné přesně určit kondici zvířete. Nejlepším způsobem k určení kondice je měření tuku P2 během reprodukčního cyklu. Pokud prasnici měříme před zapouštěním, výška hřbetního tuku by měla být 16 až 18 mm. Pokud výška hřbetního tuku klesla pod 14 mm, musíme prasnici považovat za hubenou. Během březosti bychom měli krmením docílit zvýšení hřbetního tuku na 20 až 22 mm. Celkový přírůstek za dobu březosti by měl u prasnice činit asi 40 kg. Prasnice si během březosti vytváří tělesné rezervy, ze které později využívá v době laktace. Laktace je pro prasnici živinově i energeticky velmi náročná, denní krmná dávka nestačí pokrýt její potřebu, a proto musí prasnice využít svých tělesných rezerv. Výška hřbetního tuku se za období laktace sníží o 6 až 7 mm. Prasnice krmíme směsí KPB v dávce 1,8 až 2,5 kg krmné směsi na den (podle kondice). Snížení krmné dávky na tuto úroveň je nezbytné, jinak by docházelo k vyšší embryonální mortalitě a tím i ke snížení početnosti vrhu.. Dávku v této výši krmíme do 85. dne březosti. Asi od 85. dne březosti zvýšíme krmnou dávku na dvojnásobek, tedy asi na 3,7 kg krmné směsi. Adlibitní krmení je u březích prasnic zcela chybné
Dalším velmi důležitým faktorem ovlivňujícím množství narozených a odchovaných selat je věk prasnic. Úroveň plodnosti kulminuje mezi 4. až 5. vrhem. První až druhé vrhy jsou tzv. rizikové, rodí se méně selat, dochází k větší postnatální mortalitě. Staré prasnice by ve stádě také neměli být, neboť více zalehávají selata, vemínka jsou již vytahaná a prasnička si může jednu mléčnou lištu zalehat a selátka se tedy nemohou dostat ke strukům, trpí hlady a slábnou. Nejproduktivnější jsou prasnice na 3. až 5. vrhu.
Příprava na porod
Prasnice musíme nejpozději 14 dní před očekávaným porodem zbavit vnitřních a vnějších parazitů, na porodnu ji převádíme asi 10 den před porodem a to po vnějším umytí a dezinfekci povrchu těla. Nesmíme zapomínat, že právě prasnice je zdrojem patogenů pro selata. Na porodně krmíme krmnou směs KPK ve stejné dávce jako v březárně. Asi tři dny před porodem musíme začít snižovat krmnou dávku asi o 1/3 denně, což znamená, že v den porodu nekrmíme vůbec. Toto opatření slouží k vyprázdnění trávicího traktu prasnice, a tedy k většímu prostoru pro porodní cesty. Prasnice musí mít vždy dostatek pitné vody. Toto upozornění se zdá být na první pohled banální, ale je třeba si uvědomit, že ne všechny napáječky jsou schopny uspokojit potřebu prasnice. Průtok napáječek musí být asi dva litry za minutu. Správná funkčnost napáječek je opravdu velmi důležitá a je třeba ji kontrolovat. Ve stájích, kde prasnice trpí žízní, se mnohem častěji vyskytuje syndrom MMA (mastitis, metritis, agalakcie = zánět mléčné žlázy, zánět dělohy, ztráta produkce mléka).
Pro řádný rozvoj laktace je nutné, aby prasnice prošla stadiem postupné změny charakteru metabolizmu. Tato změna je nezbytná proto, že ani adlibitní krmení v období kojení není schopné pokrýt živinovou náročnost laktace, a prasnice tedy musí sáhnout do svých tělesných rezerv. První tři dny se krmná dávka nezvyšuje a zůstává stejná jako před porodem. Teprve po této době se postupně přechází na dávkování krmiv podle počtu selat ve vrhu (od 5. až 7. dne). Za základní krmnou dávku se bere 2,4 kg krmné směsi a na každé sele se přidává 0,4 kg krmné směsi. Druhou možností je adlibitní krmení kojící prasnice. Tímto způsobem krmíme až do odstavu. Asi tři dny před odstavem musíme začít krmnou dávku snižovat a připravovat prasnici na zaprahnutí. V den odstavu nekrmíme vůbec. Je nesmyslné zavírat prasnicím v době odstavu vodu, je to pro ně příliš velký šok, který se potom odrazí ve špatném zabřezávání. Rozumnější metodou je uzavření selat od prasnic na dvě noci před odstavem, selata nemohou od prasnice pít a ta tedy začne snižovat produkci mléka.
Sele nemá po narození vyvinutou fyzikální termoregulaci, a proto potřebuje teplotu venkovního prostředí asi 32 o C. Tepelné optimum pro prasnice je však asi 16 až 18 oC. Tento problém se řeší vyhříváním prostoru pro selata. Nejideálnější je vyhřívání ze spodu a zbudování doupěte pro selata. Doupě by mělo mít ve stropě okénko, umožňující větrání. Při výrobě a umísťování doupat nesmíme zapomenout na to, že prasnice musí na selata neustále vidět. V ČR se provozuje časný odstav selat ve věku 3 až 4 týdnů. Podmínky pro takový odstav jsou následující:
- hmotnost selat minimálně 6, ale spíše 7 kg,
- pro selata máme k dispozici kvalitní krmnou směs,
- máme možnost ustájení v odchovně oddělené od prasnic (přenos patogenů),
- selata se naučila pod prasnicí přijímat příkrm.
Selata navykáme na příkrm od pátého dne života. Nejčastěji podáváme starter (prestarter). Starter krmíme po celou dobu, krmnou směs změníme až týden po odstavu na ČOS I. Během odstavu krmnou směs nikdy neměníme, tato změna by pro selata představovala další stres. Nejcitlivějším obdobím po odstavu je 3. až 6. den. Prevence ztrát selat představuje:
- omezení příjmu krmiva 2 až 3 dny,
- použití medikované krmné směsi,
- použití okyselené směsi,
- použití aditiva oxidu zinečnatého,
- použití probiotik, enzymů, zchutňovadel, vitaminů, atd.
Je potřeba si uvědomit, že sele které je podtržené bude zaostávat ve výkrmu až do porážky.
Pohlaví a oddělený výkrm
V chovu prasat je stále mnoho rezerv, které by se měly co nejrychleji odstraňovat. Například sele zdvojnásobí svojí porodní hmotnost přibližně za 10 dnů, za předpokladu, že mu připravíme odpovídající podmínky. Upřednostňováno je dokonalé vybavení pro řízenou klimatizaci ve stáji. Mikroklima musí být stejné v letě i v zimě bez znatelnějších výkyvů. Teplota pro jednotlivé kategorie chovu je uvedena v tabulce 1.. Měli bychom být schopni toto zajistit, pak to přinese zlepšení projevů užitkových vlastností u prasat v celém rozsahu. Příkladem může být nedodržení optimální teploty v nejteplejších měsících (červen a červenec), při které se snižuje procento zabřezávání u prasnic. S teplotou souvisí i vlhkost, optimum je 50 až 70 %. Obsah optimálních hodnot činí u CO2 - 0,3 %, u NH3 - 0,0025 % a u H2S - 0,0001 %. Nejenom prasata, ale veškerá hospodářská zvířata musí mít neustále k dispozici dostatek pitné vody. Důležité je dbát na teplotu vody, která by měla být temperovaná na požadovanou hodnotu, vztahující se k jednotlivým kategoriím prasat. Pokud je příliš studená, způsobuje podchlazení, trávicí potíže a u březích plemenic může vyvolat až potraty. Naopak příliš teplá voda také není správná, protože zvířata ji pijí neochotně a není osvěžující. Za optimální teplotu vody lze považovat 8 až 12°C. Samotný průtok vody by se měl pohybovat kolem 1,5 až 2 l/min.
Vliv pohlaví, popřípadě kastrace se projevuje u jatečné hodnoty i kvality masa. Tento vliv se uplatňuje zejména po dosažení pohlavní dospělosti (přibližně ve hmotnosti 50 až 70 kg), do této doby je vliv nepatrný. Přesto je nutné hned po odstavu zavádět oddělený výkrm selat. Nejlepší výkrmnost dosahují kanečci, pak vepříci a nejslabší prasničky. Proto se zde projevuje snaha zavést i v ČR rychlovýkrm kanečků (nesmíme opomenout kančí pach, který nastupuje od porážkové hmotnosti asi 80 kg). Oddělený výkrm je sice namáhavější na organizaci, ale zvyšuje výnosy pro provoz. Hormony vylučované pohlavními žlázami ovlivňují nejen vývin druhotných pohlavních znaků, ale působí i na nervovou soustavu a růstové pochody. Kastrovaná zvířata mají sníženou oxidační schopnost, jsou žravější, klidnějšího temperamentu, a proto ukládají více tuku než zvířata nekastrovaná. Vepříci dosáhli za stejnou dobu výkrmu o 8 % vyšší jatečnou hmotnost než prasničky. V jatečné půlce mají kanečci méně oddělitelného tuku, než je u prasniček a zvláště než je u vepřů. Snížením podílu tuku je u kanečků kompenzováno vyšší podílem masa s neoddělitelným tukem a dále i vyšším podílem kostí a kůže než u prasniček a vepřů. Cílem je co nejvíce zkrátit dobu výkrmu. Žádný jedinec s vysokou růstovou schopností (geneticky podmíněnou) by nemohl tuto schopnost plně uplatnit, kdyby neměl zajištěné optimální podmínky výživy.
Vliv věku a živé hmotnosti
Věk prasat velmi úzce souvisí s živou hmotností. Se stoupáním jatečné hmotnosti prasat se mění zastoupení masitých a tučných částí, a tím se mění i jatečná hodnota. Už hmotnost narozeného selete rozhoduje o intenzitě výkrmu. Selata s porodní hmotností 1,8 kg mají oproti selatům s porodní hmotností 1,1 kg při odstavu o 3 až 5 kg větší hmotnost a o 14 dnů dříve dosahují hranici 100 kg. Optimální porodní hmotnost je 1,4 kg a více. Sele s porodní hmotností pod 1,2 kg je pro nás bezcenné. Důvodem jsou vyšší náklady na odchov, delší doba výkrmu a v neposlední řadě také větší pravděpodobnost úhynu.
Z hlediska dlouhodobého vývoje výkrmnosti prasat vidíme, že je snaha neustále zvyšovat průměrné denní přírůstky od narození. Porážková hmotnost se v současnosti začala zastavovat na hodnotě nepřesahující 110 kg, viz tabulka 2. Pohled do budoucnosti předpokládá, že porážková hmotnost bude mít klesající charakter až na hodnotu 100 až 105 kg. V zahraniční, například v Nizozemsku, je průměrná porážková hmotnost přibližně 90 kg a v ostatních zahraničních zemích je to podobné. Není to jenom záležitost týkající se jatečné hodnoty masa, ale přináší to možnost zkrácení doby výkrmu. To má za následek úsporu krmiva, zvýšení konverze krmiva a bezprostředně nám to ozdravuje ekonomiku chovu. Při snížení jatečné hmotnosti ze 115 kg na 110 kg živé hmotnosti se může zvýšit podíl svaloviny o 2 až 3 %. Pokles podílu svaloviny při rostoucí živé jatečné hmotnosti zhoršuje zařazení jatečných prasat do tříd systému SEUROP. S rostoucím věkem při porážce a při zachování jatečné hmotnosti může dojít k negativnímu i pozitivnímu ovlivnění senzorické kvality masa (v závislosti na typu výživy).
Při rostoucím věku dochází ke zvýšení živé hmotnosti a zhoršení složení jatečného těla. Těžší prasat mají zpravidla vyšší výtěžnost než prasat porážená při nižší živé hmotnosti. U mladých prasat porážených při nižší živé hmotnosti je naopak podíl méněhodnotných částí, jako je hlava a nožičky, dosti vysoký, což nepříznivě ovlivňuje jatečnou hodnotu. Kompromis k dosažení vhodné hmotnosti při rostoucím věku může být dosaženo restrikcí ve výživě nebo nižším poměrem bílkovin nebo lyzinu k energii.
Česká republika se striktně drží zásad EU, že růstové hormony se nesmí používat, naopak v USA je jejich používání povoleno. Přesto výzkum se stále slibně rozvijí a jeho poznatky přináší řadu syntetických chemických látek, kterými lze zvýšit rychlost růstu selat (uvádí se asi o 40 % v porovnání s kontrolními selaty). To sebou přináší i snížení příjmu krmiva (uvádí se až o 25 %), a tím lze zlevnit produkci masa. Zároveň byla dosažena porážková hmotnost o dva týdny dříve než prasata kontrolní skupiny. Stále se pracuje na odstraňování nedostatků, aby se nemuseli hormony „píchat“ opakovaně a byla zaručena zdravotní nezávadnost masa. Všemu předchází dodržování určitých pravidel ve využívání těchto látek. Aplikují se do biologicky rozložitelného čipu na noze.
Technologie
Není jiné cesty v chovu prasat, než postupovat v souladu se všemi směrnicemi a nařízeními Rady EHS. Zejména pokud jde o identifikaci všech kategoriích prasat o stanovení tzv. minimální normy pro ochranu zvířat a normy EIA a v neposlední řadě i nutnost zavedení certifikace našich chovů prasat podle ISO 9000, HACCP, ISO 14 000 a SQF 2000CM.
Na kvalitu masa má také vliv aktivita zvířat. Vhodnější je snaha umožnit větší volnost pohybu zvířat, nejen že to odpovídá jejich potřebě, ale zároveň se zlepšuje i látková výměna ve svalech a tím je ovlivňována kvalita masa. Tato teorie byla ověřována experimentálně a výsledkem jsou zjištěné rozdíly v některých parametrech látkové výměny u skupin zvířat s různou fyzickou aktivitou. U znaků kvality masa se tyto rozdíly vyskytly jen velmi zřídka a někdy se projevily pouze u jednoho pohlaví. Ale důležité je si uvědomit, že to přináší větší odolnost vůči manipulaci při nakládce na svoz na jatky.
Důležité je volba vhodné technologie krmení. Do roku 1980 převládalo suché krmení na podlahu. Pak se přešlo na krmení tekuté (mokré). V současnosti opět začíná převládat používání suchého krmení, vlhčeného prasetem. Vše je řízeno počítačem a jsou zde minimální ztráty krmiva. Pro selata může být využito i fermentované tekuté krmivo, které v porovnání se suchým krmivem zvyšuje růst selat o 22 %, je dobře přijímáno a má příznivý vliv na zdravotní stav střev (za předpokladu správného fermentačního postupu).
Pokud jsou vybudovány výběhy a jsou využívány, pak musí být zhotoveny přístřešky. Prase neregistruje nadměrné sluneční záření a hrozí mu úpal, například u prasnic navíc způsobuje embryonální mortalitu.
V turnusovém provozu je důležitá důsledná mechanická očista stání a dezinfekce po skončení výkrmu. Musí být zajištěn dostatek plochy pro ustájené kusy s odpovídajícím povrchem (čistý, suchý, nekluzký), náležitý přísun živin v krmivech a opět dostatek pitné, nezávadné vody ve vhodné napáječce. Dále musí být zajištěna potřebná výměna vzduchu a odvod škodlivin, a pokud možno i úpravy teplotního režimu blízkého optimu pro danou kategorii, světelný režim a přiměřený sociální kontakt. Veškeré technologie musí umožňovat snadnou očistu a dezinfekci, ať už upravené (ušlechtilé) kovové materiály nebo plasty. Nový příspěvkem k zoohygieně je mycí a dezinfekční box pro očistu povrchu těl zvířat, především prasnic, při přesunu na porodní sekce. Záchyt exkrementů pod celou plochou kotce může být řešen plastovou vanou. Trendem v příštích letech je dělené lože, které se skládá ze 2/3 pevného a z 1/3 roštového dílu. Velikost plochy je, například u březích prasnic 1,3 m2 a u prasniček 1 m2. Modernějším typem podlahy je speciální umělý povrch, už nikoliv čistě betonový či dřevěný. Při projektování stáje se nesmí opomenout přehánění uličky ve stáji bez zbytečných zákoutí, aby se snížil počet výskytu stresu a tím se snížili možné ekonomické ztráty.
Management
Pracovníci mající na starosti zaměstnance musí ocenit iniciativu ošetřovatele a další jeho aktivity vedoucí ke zlepšení činnosti, například dbát na vlastní hygienu a pořádek, využívat biopredátorů, například páv, který je znám, že svým hlasem odpuzuje hlodavce. Nebo přizpůsobovat svojí stáj nejnovějším trendům či poznatkům nejenom ze zahraničí, například změna osvětlení, barva oblečení apod. Vše musí doprovázet vzájemná komunikace nadřízeného s podřízeným a neměla by zde chybět zpětná vazba. Neméně důležitou funkcí ošetřovatele je také zastávat kontrolní účast při porodu prasnic. Tato funkce by neměla být opomíjena zejména při nočních směnách (neboť porod prasnic probíhá většinou v pozdní večerní či noční dobu). Účast ošetřovatelů u porodu sice zvyšuje finanční výdaje, ale v konečném efektu se projeví jako ekonomicky výhodnější (protože to napomáhá snížit procento úhynu živě narozených selat). V zahraničí je toto opatření již běžnou záležitostí.
Jatečná hodnota
S výkrmností velmi úzce souvisí jatečná hodnota, protože se bezprostředně uplatňuje ve vztahu k finálnímu produktu, tj. k jatečnému praseti. Obecně lze jatečnou hodnotu charakterizovat souborem kvalitativních a kvantitativních ukazatelů, které vyjadřují hodnotu poráženého zvířete, respektive požadavek na dostatečně zmasilá zvířata s příznivým poměrem masa, tuku a kostí, neboli příznivým poměrem hodnotných, převážně masitých částí, k méněcenným částem jatečného těla. Zde je důležité podotknout, že nelze zjednodušovat pojem kvality masa. Pod pojmem kvalita masa si nestačí představit pouze poměr masa a tuku, ale vyjadřuje ji poměr libového masa (nikoliv jak je většinou nepřesně uváděno libové svaloviny) a tuku. Důležité jsou informace o barvě, šťavnatosti, křehkosti, mramorování, vaznosti, chuť, vůně a síla svalových vláken. Například posledně zmíněný faktor má pozitivní vliv na vztah mezi sílou svalových vláken a plochou MLLT (musculus longissimus thoracis et lumborum), ale i mezi sílou svalových vláken a hmotností masa z jatečné půlky (v kg), hmotností masa z kotlety (v kg), hmotností masa z kýty (v kg). Síla svalových vláken je v negativní korelaci k výšce hřbetního tuku (v cm). Tento vztah nám v podstatě udává, že zde existuje přímá úměra mezi průměrem masa a jeho tuhostí (čím je průměr větší, tím je maso tužší). U plemen pietran a belgické landrase jsou dosahovány průměry největší. Stručně shrnuto: výška hřbetního tuku by neměla přesáhnou hranici 2 cm, vlastní intramuskulární tuk by měl být na úrovni 2 %. Pokud poklesne, má to za následek negativní ovlivnění senzorických vlastností. Nejenom u nás, ale i ve světě, je požadován procentuální podíl libového masa v jatečném těle finálních hybridů prasat v rozmezí 54 až 57 %. Při vyšší zmasilosti dochází ke zhoršením senzorických a fyzikálně-chemických znaků masa.
Hybridizační program – volba vhodného hybrida
Pokud se našich chovatelů někdo zeptá, kdy udělala naše země obrovský pokrok v chovu prasat, tak to bylo v roce 1972. V tomto roce byl u nás zaveden jednotný hybridizační program. Základem hybridizačního programu je rozdělení populace prasat na mateřská a otcovská plemena a vertikální (pyramidální) uspořádání chovů. Vertikální uspořádání chovů prasat představuje jejich rozdělení podle stupňů na chovy specializované pro produkci plemenných prasat, což jsou chovy šlechtitelské a rozmnožovací a na chovy specializované pro produkci užitkových prasat, tedy chovy produkční, které produkují prasata pro výkrm. Po roce 1989 došlo k rozpadu jednotného národního hybridizačního programu a plemenářskou prací se začaly zabývat soukromé subjekty. V současné době máme v ČR téměř dvě desítky různých firemních hybridizačních programů. Volba vhodných hybridů je rozhodující pro ekonomiku celého chovu. Žádný chovatel nemůže poznat opravdovou kvalitu jednotlivých hybridů, pokud je neotestuje v polních či staničních testech a výsledky pokusů neporovná. Je potřeba vždy vycházet z konkrétních podmínek na trhu. Za každé situace je třeba neustále počítat a vybírat ekonomicky nejvýhodnější varianty. Nemusí být vždy pravidlem, že pokud dosáhnu největších přírůstků, dosáhnu i největšího zisku. V některých situacích nás může takto vysoký přírůstek přijít tak draze, že se nám nevyplatí. Touto úvahou bychom chtěli jen naznačit, že je třeba neustále přemýšlet a kombinovat jednotlivé situace. Užitkovost, která je pro nás v jednom roce ekonomická, už pro nás nemusí být výhodná v roce příštím, a to buď proto, že je nízká, nebo naopak proto že je příliš vysoká, ale zároveň drahá. Žádný člověk nemůže rozumět všemu, ale každý člověk si může nechat poradit a naslouchat. V některých případech je potřeba si vyslechnout spousty názorů a pokusit si vybrat ten dobrý. Každý chovatel by měl spolupracovat s poradci chovů, ale s takovými, kteří se snaží opravdu poradit a nevidí jen svůj zisk.
Závěr
Pokud chceme, aby náš chov prasat byl i nadále konkurenceschopný, měli bychom dosáhnout v budoucnu asi následujících užitkových parametrů:
- dosáhnout minimálního průměrného přírůstku ve výkrmu alespoň 700 g na den,
- snížit spotřebu krmiv na 1 kg přírůstku živé hmotnosti pod 3 kg,
- ročně odchovat 22 a více selat na 1 prasnici a rok,
- zajistit dlouhověkost prasnic, tj. dosáhnout 6 vrhů od 1 prasnice,
- zajistit 54 až 57 % libového masa v jatečných půlkách finálních hybridů prasat,
- dosahovat hodnoty pH1 6,0 u vepřového masa za 45 minut post mortem,
- dodržet porážkovou hmotnost finálních hybridů na úrovni 105 až 108 kg.
Ing. Tomáš Červenka, Ing. Tomáš
Neužil,
ČZU, Praha
