Akciová společnost Agras Želatovice na Přerovsku investuje v poslední době nemalé finanční prostředky do rekonstrukce provozů a nových technologií. V roce 2000 byla na stelivový provoz rekonstruována část velkokapacitního kravína a vyměněny dojírny, opravena výkrmna pro 1200 prasat a konečně v červenci letošního roku byla po šestiměsíční přestavbě zprovozněna porodna pro 250 prasnic.
Agras Želatovice hospodaří na 3200 ha zemědělské půdy. V živočišné výrobě dosahuje ročně přes 70 mil. Kč tržeb, z toho asi 35 mil. Kč za mléko, 25 mil. Kč za prasata a 10 mil. Kč za jatečný skot. Zajímalo nás, proč želatovická společnost tak výrazně investuje do rekonstrukce provozů v nejisté době, kdy lze jen stěží odhadnout, jaké bude české zemědělství po vstupu do Evropské unie.
„Důvodů je několik,“ říká předseda představenstva Ing. Vladimír Zavadil. „Především v padesát let starých stájích s převažující ruční prací nelze zabezpečit nezbytné ekonomické ukazatele. Například v původním kravíně jsme měli při obdobné užitkovosti a stejném krmení náklady na litr mléka o 80 haléřů vyšší. V pěti starých porodnách po padesáti až šedesáti prasnicích zase převyšovaly průměrné náklady na kilogram selete 80 korun, v nové stáji, díky špičkové technologii společnosti Agrico Třeboň, musíme jít o 20 korun níž. To je jeden hlavní důvod. Tím druhým byla obava, aby nám po vstupu do unie někdo nezakázal ve starých stájích zvířata chovat. V Evropské unii totiž platí přísná zooveterinární pravidla a kdo je nebude splňovat, bude značně riskovat. No a třetím důvodem jsou pracovní síly. Dnes již nikdo ve starých provozech dělat nechce, nehledě na to, že ošetřovatel se místo kydání hnoje může více věnovat zvířatům. Jsem přesvědčen o tom, že právě díky těmto investicím nepůjde naše společnost po vstupu do Evropské unie ke dnu.“
Návrat k původní produkci
V současné době chová Agras přibližně 400 prasnic, ročně odchová asi 8500 selat a na jatky dodává kolem 800 tun vepřového. Akciová společnost by se chtěla v blízké budoucnosti vrátit k původnímu stavu, kdy chovala 500 prasnic a ročně produkovala 1000 tun vepřového masa. „Pokud jde o užitkovost, loni jsme dosáhli přes 22 odchovaných selat na prasnici, nicméně rozhodující jsou pro nás náklady,“ vysvětluje nám hlavní zootechnik Ing. Karel Pavelka. „Zmíněné náklady na kilogram odstaveného selete byly příliš vysoké, takže ve výkrmu prasat jsme nebyli schopni se vejít do nákladů pod 32 korun na kilogram živé hmotnosti. Protože nelze předpokládat zvyšování farmářské ceny jatečných prasat, musíme se dostat s náklady na 30 korun i méně.“
Naplněním kapacity nové porodny pro 250 prasnic s roční produkcí 5000 selat zruší akciová společnost ještě v letošním roce jednu porodnu z roku 1960 a na začátku příštího roku druhou z roku 1954. Zůstane pouze poměrně zachovalá porodna pro 140 prasnic a dále vlastní rozmnožovací chov se 60 prasnicemi, ze kterého půjdou prasničky přednostně do nové stáje.
Tři samostatná oddělení
Do Želatovic jsme se přijeli podívat především na nově rekonstruovanou porodnu prasnic. Z původní stáje pro 350 matek zůstaly jen kanály pro odvod kejdy, tři samostatné jímky a střecha, vše ostatní včetně technologie a celoplastových příček mezi sekcemi, které se nechají po vyskladnění každé sekce snadno dezinfikovat, je nové. Zachován zůstal systém tří samostatných oddělení, a to pro jalové a březí prasnice, vlastní porodna a oddělení pro odstavená selata. Ta se odstavují přibližně ve věku tří týdnů a dalších sedm týdnů (do hmotnosti 25 kg) stráví v již zmíněné sekci. Poté se přesunou do vedlejší výkrmny pro 1200 prasat. V obou provozech bude pracovat pouze pět zaměstnanců.
Jalové a březí prasnice jsou po šesti ustájeny ve společném roštovém kotci, kde dochází ke stimulaci říje. Během ní se zvířata převádějí do individuálních boxů, v nichž se za účasti kance inseminují. V individuálních boxech zůstávají prasnice do doby zjištění březosti, potom se opět přesouvají do společného kotce. Před oprasením přecházejí matky do porodny. V každé z pěti sekcí je 14 nebo 12 vyvýšených kotců Agrivan se záchytnou vanou na kejdu, která se jednorázově vypouští pomocí šoupat. Prasnice leží v kotci na vyvýšené litinové podlážce, která je chladí, naopak selata se pohybují po plastových podlážkách, jež zadržují teplo. Celoroštová plastová podlaha je doplněna topnou podlážkou. Rozdíl ve výšce obou podlážek umožňuje dobrý přístup selat ke strukům. Po odstavu jsou selata ustájena ve společných kotcích v osmi samostatných sekcích, kde je použita technologie jako u Agrivanu se záchytnou vanou.
Mokré i suché krmení
Mokré krmení prasnic zabezpečuje počítačem řízená technologie Schauer. Ta zaručuje individuální krmení prasnic v porodně (podle laktační křivky, počtu selat, kondice a podobně) a společné krmení v oddělení pro jalové a březí prasnice. Zde jeden společný ventil ústí do koryta pro 12 prasnic. Co obsluha nastaví v počítači, to skončí v korytě, přitom krmná směs má stejnou sušinu jak na začátku sekce, tak u posledního ventilu. U selat se využívá suché krmení pomocí terčíkového dopravníku a krmítek Tube-o-mat, které umožňují i kašovité krmení. Prostřednictvím dvou samostatných linek lze krmit selata podle váhových kategorií.
A proč v Želatovicích zvolili technologii od společnosti Agrico Třeboň? „Samozřejmě jsme vybírali z více nabídek, jednali jsme s pěti či šesti dodavateli,“ říká ing. Karel Pavelka. „Pro třeboňskou technologii jsme se rozhodli především proto, že podle našeho názoru nejvíce vyhovuje zvířatům. Důležitou, ale nikoli rozhodující roli sehrálo také to, že třeboňská společnost zajistila i financování.“
Investice se vrátí za šest let
Začali jsme penězi a jimi také skončíme. Nedalo nám a zeptali jsem se hlavního zootechnika, zda skutečně v nové technologii z Agrica Třeboň uspoří oproti dosavadním provozům dvacet korun na každý kilogram živé hmotnosti selete. Inženýr Pavelka vyndal blok a začal počítat.
„Původní průměrné náklady na kilogram živé hmotnosti selete představovaly necelých 84 korun. Díky nové technologii, režimu krmení a mzdovým nákladům se musíme v nové stáji vejít do 63 korun. Tak předně, do nákladů přibude 20 korun odpisů. Mám však spočítáno, že náklady na krmiva klesnou ze 38 korun na 26 korun, mzdové náklady se sníží z 24 korun na šest korun včetně odvodu a ostatní náklady poklesnou z 20 korun na dvanáct. Spočítal jsem si, že pokud bude fungovat klimatizace a tepelné režimy, poklesnou náklady na elektrickou energii za rok jen na 60 tisíc korun a náklady na léčiva na 170 tisíc korun. Pokud jde o další ostatní náklady za rok, vychází mi 80 tisíc korun náhradní díly, 90 tisíc korun voda, 70 tisíc korun plemenáři, 200 tisíc korun odpisy prasnic, 150 tisíc korun vývoz kejdy, 30 tisíc korun dezinfekce, deratizace, dezinsekce a ostatní materiál, 80 tisíc korun opravy a údržba, 30 tisíc korun pojistné, 20 tisíc korun kafilérie a 600 tisíc korun režie. Ostatní náklady tak dělají přesně 12,20 koruny na kilogram selete. Pokud se nám podaří uspořit 20 korun na každý kilogram selete a já jsem o tom přesvědčen, ročně bychom měli ušetřit 2,5 milionu korun a za šest let by měla být nová stáj zaplacena.“
