Už naše babičky tvrdily: „nedáš krávě do držky, ona nedá do dížky“. Na to, jak se nevyplatí výživu v chovu skotu podceňovat a jak může chovatel ve spolupráci s poradcem navýšit užitkovost o 2000 litrů během jednoho roku, jsme se zajeli podívat do Záhoří u Písku.
Průvodcem byl kromě zootechnika Ing. Jaroslva Tichavy nezávislý poradce a výživář Ing. Jiří Kadečka. Ten nám také přiblížil, co tato profese obnáší: „Začátkem každého roku provádíme celkové hodnocení daného chovu. Stanovujeme si cíle, které chceme v tomto roce dosáhnout a sestavujeme „úkolový list“. Během roku pak jednotlivé úkoly plníme. Praktické plnění úkolového listu je možné rozdělit na dvě části. Je to práce rutinní a rozvoj chovu.“
Rutinní práce spočívá v posouzení aktuálního stavu chovu. Při svém hodnocení chovu posuzuje výživář 47 kontrolních bodů, které jsou sestaveny tak, aby postihovaly co nejvíce dostupných informací o chovu. Hodnotí užitkovost, složení mléka, zdravotní stav zvířat, úroveň reprodukce, posuzuje zvířata ve stáji, krmiva ve skladech a na žlabu. Mezi jednotlivými kontrolní body hledá a hodnotí jejich vzájemné vazby a podle toho pak provádí případné korekce. Korekce se nemohou omezit jen na změnu ve složení krmné dávky. To samo o době nemůže zajistit efekt. Proto se ing. Kadečka s chovateli zaměřuje na všechny operace spojené s chovem skotu.
Práce na rozvoji chovu spočívá v zajištění všech nejnovějších dostupných informací pro chovatele. Nově nabyté znalosti pak mohou pak být využity při zavádění nových aditiv, postupů nebo technologií. V této souvislosti má práce výživáře tři okruhy: informační servis, tj. informace, jejichž zdrojem jsou zpravidla odborné články, vystoupení odborníků na seminářích nebo zkušenost našich a zahraničních chovatelů. Kriteriem pravdivosti informací je ověření v praxi. Vlastní ověření nového postupu nastává například v případě, kdy chovatel potřebuje navýšit užitkovost a ověřené metody vyžadují příliš dlouhou dobu pro nápravu problému.
Výživář by měl mít bohatou databázi zkušeností s řešení různých situací, které se v chovech mohou vyskytnout. Každá databáze má ale své meze a řešením je provést tzv.cílený dotaz v jiném chovu nebo u jiného odborníka.
Omezení propadu užitkovosti na konci laktace v Záhoří
Před rokem dosahovala mléčná užitkovost v tomto chovu 6500 kilogramů mléka. Za rok se upravením výživy a technologie chovu zvýšila na 8500 kg. Jak?
„Začali jsme se s chovatelem zabývat průběhem laktační křivky a zjistili nedostatky. Pokles užitkovosti dojnic po přesunu mezi jednotlivými laktujícími skupinami byl příliš znatelný sám o sobě i při srovnání s užitkovostí v chovech se srovnatelnou technologií a úrovní genetiky. Po kontrole stavu jsem došel k závěru, že je zde dobrá rezerva ke zvýšení produkce mléka“, říká ing. Kadečka.
V Záhoří byly podhodnocené krmné dávky pro skupiny s nižší produkcí. Zvláště „nepozorní a šetrní“byli chovatelé na konci laktace. Dále byly dojnice často přesouvané ze skupin s vyšší produkcí pod tlakem nedostatku místa a následně docházelo k neadekvátnímu propadu jejich užitkovosti. Je také správné připomenout, že chovatelé z důvodů zpoždění plateb odběratelů občas nemívají prostředky na nákup koncentrátů. Pak se redukuje dávka, samozřejmě nejdříve u nejméně užitkových zvířat.
V Záhoří se dnes krmí jediný mix, vysokoprodukční s účinností 40 litrů mléka. Nejlepší dojnice této užitkovosti dosahují. Dojnice na konci laktace mají poloviční nádoj, ale spotřeba mixu je na konci laktace snížená a zvířata netuční. Ekonomická stránka tohoto postupu je velice příznivá, zvýšené náklady na koncentráty mají dobrou návratnost.
Tento postup je radikální a velice účinný, jeho úspěšnost má však několik podmínek: dobré reprodukční ukazatele, stádo na stejném stupni křížení (pokud budou v chovu dojnice C100 a H100, budou červená zvířata na konci laktace v tomto režimu výživy velmi tučnět), kvalitní a chutná objemná krmiva, postupný přechod na jinou krmnou dávku a v neposlední řadě výhodné ekonomické uplatnění vyššího objemu mléka.
Jak podotýká ing. Kadečka, nesmíme zapomínat, že při použití tohoto systému výživy je hlavním limitem zdraví zvířat. Zdravé dojnice mají pak dobré složení mléka, dobré ukazatele březosti, minimální výskyt mastitid. Pokud není možné udržet tyto parametry, je výroba mléka „pod tlakem“ neekonomická. Pak chovatelé volí různé stupně kompromisní výživy, která omezuje nebezpečí zdravotních poruch.
Problémy na porodně
Na porodně není dnes důvod k radosti. Za poslední měsíc ulehnulo 6 otelených dojnic, v jednom případě se objevilo posunutí slezu. Výskyt zadržení lůžek dosáhl 20% z otelených dojnic. Příčin tohoto stavu je zpravidla několik. Dvě z nich se v chovech vyskytují nejčetněji. V období příprava na porod podávají chovatelé speciální směs, která obsahuje anionty. Tento postup způsobuje mírnou acidózu, která má vyvolat čerpání vápníku z kostní tkáně. To vede k omezení problémů po porodu na ojedinělé případy. Příčiny komplikací bývají následující:
1. Směs porod je paradoxně škodlivá. To může nastat tehdy, když dojnice již čerpají vápník na kompenzaci acidózy, která vznikla neřízenou cestou již v období stání na sucho. Jeden z nejčastějších důvodů acidózy je krmení dojnic krmivy nekvalitními, příliš kyselými nebo chudými na živiny. Směs porod podaná v takovém případě nevyvolá řízenou mírnou acidózu, ale upevňuje tento neřízený stav.
2. Okyselení krmné dávky v přípravě na porod je nedostatečné. V krmné dávce je vysoký obsah alkalických minerálií, především draslíku. Výsledek acidifikace je pak snížený, nebo žádný. Náprava je možná pomocí výkladu, nebo pokud nemáme jistotu, na základě posouzení metabolického stavu metabolickým testem.
„Někdy je těžké ihned posoudit pravý důvod těžkostí“, říká ing. Kadečka, „v Záhoří použili nejdříve rychlejší postup a hledali důvod problémů posouzením stavu. Vzali jsme v úvahu, že se používá nejnovější velice účinný acidifikátor. Druhá stopa vedla do skupiny stání na sucho. U žlabu není dostatek místa, některé dojnice mohou hladovět. Další důvod k tomuto směru uvažování byla má vlastní zkušenost v tomto roce, kdy v chovech převažoval tento důvod potíží. Rozhodli jsme se omezit dávku „okyselovače“ v přípravě na porod na polovinu. Následoval metabolický test a ten vše popřel. Obsah draslíku v krvi dojnic je zvýšený, dojnice netrpí žádnou „původní“ acidózou. Naopak, nedochází k čerpání vápníku z kostní tkáně. Podle výsledku metabolického testu platí druhá příčina, acidifikace v přípravě je nedostatečná. Proto byla dávka acidifikátoru naopak o 50 %zvýšená.“
Krmná dávka trochu jinak
Na základě ověření v jiných chovech porovnával v záhoří ing. Kadečka s ing. Chmelíkem výhodnost dvou komodit, sojového extrahovaného šrotu a řepkového extrahovaného šrotu ze dvou hlavních hledisek: „Budeme uvažovat stejnou úroveň degradability bílkovin v bachorech, tedy stejný obsah proteinu využitelného ve střevě dojnice v obou krmivech. Pak už jen stačí vydělit cenu komodity obsahem dusíkatých látek. Například, 100 kg řepky stojí 600 Kč - děleno 32% NL. Vyjde nám cena 18,75 Kč za 1 kg NL. Pokud není rozdíl v ceně za jeden kg NL u řepky a soji příliš významný, pak vezmeme v úvahu vyšší dietetickou výhodnost soji. Soja má vyšší koncentraci živin než řepka, tedy při nižší dávce koncentrátu dosáhneme stejného efektu ve výživě. Vezmeme také v úvahu, že řepka v dávkách nad 3 kg může být někdy podpůrným faktorem při výskytu průjmů v méně kvalitním systému krmení.“
Tuto informaci chovatel potvrdil, v chovu se v letošním roce používá pouze soja s dobrými výsledky.
U mláta, které se dnes nakupuje v sušině okolo 20%, dochází ke zkysání během několika dnů. To umožňuje krmit mláto jako konzervované krmivo bez omezení. Na povrchu hromady však kyseliny vyprchají a mláto plesniví. Chovatel s úspěchem vyzkoušel jednoduchou metodu konzervace. Mláto se nejdříve utlačí, aby byl povrch hromady přiměřeně rovný. Poté se pokropí koncentrovanou kyselinou mravenčí, přikryje silážní plachtou a zatíží. Mláto se pod plachtou nekazí. Kyselina mravenčí je ověřený konzervant, tento postup nebyl „čerstvým objevem“. Nová myšlenka spočívá v jejím použití při konzervaci mláta. Celý postup je nenáročný a velmi efektivní.
Má se zkrmovat odpadní mléko?
Toto téma je mnohdy neprávem opomíjené. V zahraničí byl proveden průzkum na velkém souboru chovů, při kterém byly sledovány první nádoje prvotelek. Zjistilo se, že 36% otelených jalovic mělo v mléce vysoký obsah zárodků streptokoků a stafylokoků. Taková zvířata jsou pak rezervoáry infekce, případně u nich může při zátěži vypuknout mastitida. Při sledování zdrojů infekce narazili chovatelé na mastitidní mléko, které může tyto zárodky obsahovat. Při konzumaci tohoto krmiva dochází k zachycení infekčních agens na mandlích telete. Zárodky ve zvířeti přežívají do otelení a přecházejí do mléka. Dosavadní zkušenost s obranou proti zárodkům není velmi optimistická. Okyselení mléka se jako obrana před zárodky se projevilo jako málo účinné.
Další složkou, kterou odpadní mléko obsahuje, jsou rezidua antibiotik. Pokud je jejich obsah vysoký, může způsobit průjmy telat. Pokud není vysoký, dochází často k vytvoření rezistence zárodků, které jsou v teleti přirozeně přítomné. Pak může dojít k pozdějším zdravotním komplikacím, například k respiračním onemocněním (chřipkám), které jsou odolné proti léčbě běžnými medikamenty.
Někteří chovatelé používají odpadní mléko pouze u býčků. Postup je organizačně náročný, nesmí nastat „omyl“ při krmení jaloviček a nevyhnou se problému s respiračními chorobami. Ze stejného důvodu nedoporučuje ing. Kadečka odpadní mléko ke krmení prasat. Jednou z cest ke zlepšení kvality mastitidního mléka je jeho pasterizace. Podle profesora Hoofa z USA je možné mléko zahřát na 87st. Celsia na dobu 30 sekund. Toto řešení je kompromisní, antibiotika se pasterizací většinou nezničí. Pokud je ale objem odpadního mléka větší, je tento postup doporučován k minimalizaci pozdějších ekonomických ztrát v chovu.
Jana Doktorová
Foto Jiří Kadečka
