Soukromý zemědělec Petr Blažek obsadil v loňské soutěži Zemědělec roku 2004 druhé místo. Není to náhoda, jeho starší bratr Jiří, s nímž společně hospodaří na rodinné farmě v pražských Řeporyjích, se rok před tím umístil ve stejné soutěži na sedmém místě. Přitom chovat krávy a obdělávat pole na území hlavního města není snadné. Vysoký hrubý domácí produkt, který Praha vykazuje na jednoho obyvatele, jim totiž zatím znemožňuje čerpat prostředky ze strukturálních fondů Evropské unie. Přesto oba bratři v čtyřsetleté zemědělské tradici rodu Blažků úspěšně pokračují.
Z původních 19 hektarů, které získali v restitucích, dnes hospodaří farma na téměř tisíci hektarech. Jak postupně končilo místní JZD v Řeporyjích a jak to umožňovaly rodinné finanční prostředky, rok po roce od něj přebírali Blažkovi pozemky a rozšiřovali výrobu. Většina pozemků, zhruba 600 hektarů, se táhne kolem jihozápadních pražských sídlišť a lemuje trasu metra. Dalších 400 hektarů zemědělské půdy má farma v pronájmu na Berounsku. Od družstva také koupili zdevastovaný kravín, který je v současné době posledním velkým kravínem v provozu na území hlavního města. Ve vazném ustájení je zde 65 dojených krav s užitkovostí kolem 8000 litrů ročně , 50 býků, 30 telat v kotcích a na 18 hektarech pastvin v okolí se pase dalších zhruba 50 kusů jalovic. „Počátkem loňského roku jsme uvažovali o přestavbě kravína na volné ustájení s dojícím robotem. Jenže na území Prahy, jako na jediném území v republice nemáme šanci získat dotace z evropských fondů, takže jsme místo rekonstrukce začali shánět pole mimo území hlavního města. Naším záměrem je mít více než 60 procent obhospodařované půdy mimo území hlavního města, aby se farma vůbec mohla o dotace ucházet. Zatím je nemáme,“ říká Petr Blažek
Tím, že farma vypadla ze všech programů rozvoje venkova, paradoxně získala určitou výhodu při nákupu zemědělské techniky s podporou PGRLF. „Vloni na jaře, když většina podniků čekala na peníze ze strukturálních fondů, my, kteří jsme věděli, že z nich nedostaneme ani korunu, jsme nakupovali, takže se nám podařilo docílit výborných cen a lepších podmínek, než kdybychom čekali na evropské peníze. A tak nám vstup do unie a příslib strukturálních fondů výrazně pomohl,“ vysvětluje.
Prosadit se je těžké
Blízkost farmy velkým pražským sídlištím a relativně malá výměra obdělávaných pozemků určila počátkem devadesátých let její podnikatelský záměr - údržba městské zeleně a zatravněných ploch a současně s tím postupné rozšiřování zemědělské výroby. Byli tak první zahradnická firma v Praze, která přebírala práci po tehdejším ztrátovém podniku Sady lesy.
„Původní myšlenka byla, že budeme sekat parky a nasečenou trávou krmit býky, které jsme už v té době chovali, jenže jakmile zvířata ucítila pražskou trávu, tak odporem málem ztrhla řetězy. Takže původní zámět nevyšel, ale na pražském trhu zahradnických prací jsme se uchytili,“ říká Jiří Blažek.
Farma poskytovala kompletní servis městské údržby, počínaje sečením zatravněných ploch, klestění křovin, odklízení sněhu, až po úklid, zametání a natírání pouličního zábradlí. Zatímco počátkem devadesátých let zajišťovali údržbu chodníků téměř poloviny jihozápadního města pro pražský magistrát, dnes přichází většina zakázek především od soukromých firem a majitelů objektů. Mimo farma provádí komplexní údržbu komunikační zeleně pro Technickou správu komunikací hlavního města na celkové ploše 65 hektarů, což jí ročně přináší na tržbách zhruba deset milionů korun. V současné době se na obratu firmy, který se za rok pohybuje kolem 22 milionů korun, podílí údržba městské zeleně zhruba polovinou, zbývající příjem již přináší zemědělská výroba, které by měla v budoucnu převažovat. Přitom v této sekci zaměstnávají bratři na stálo pouze jednoho traktoristu, jinak veškeré podzimní práce na traktorech provádějí sami. „Firmu vlastně řídíme přes mobily, ale diverzifikace příjmů a relativně široké spektrum aktivit má pro nás jednu velkou výhodu. Můžeme totiž pracovníky, kteří provádějí městskou údržbu použít v době žní například na odvoz zrní, na hnojení a podobně. Technika je k dispozici, takže je to velká pomoc. Naopak v zimě pomáháme při údržbě komunikací a odklízení sněhu my. Udržujeme chodníky, příjezdové komunikace a zejména chodníky, což je pro nás v zimním období finančně zajímavé. Je smutné, když ti, kteří dělají jen zemědělství, sedí celou zimu doma a potom pláčou, že nemají peníze,“ .
Snaha najít nové možnosti uplatnění, nové zakázky, a tedy i nové zdroje příjmů vedla bratry také k jejich poslední investici - k nákupu těžké lesní frézy. Ta je schopna zapracovat hromady dříví, větví či jiné rostlinné odpady bez doteku lidské ruky přímo do půdy. „Rozšiřuje to nabídku služeb, které budeme schopni poskytovat. Skládky jsou kolem každé vesnice a fréza je umí dokonale likvidovat,“ říkají. Zkušenosti s kácením, prořezáváním a kultivací poškozených pozemků mají velké, což osvědčili už při záplavách na Moravě i v Praze, kdy se aktivně účastnili nápravy škod, které velká voda napáchala.
Výhledy jsou zatím nejasné
Přestože v rostlinné výrobě dosahu farma velmi dobrých výsledků. svoji budoucnost vidí především v chovu skotu a produkci mléka. S odbytem rostlinných komodit je totiž v poslední době v okolí Prahy potíž. Například cukrovka, která díky dobrým výnosům přinášela farmě nezanedbatelné finanční prostředky, ztrácí perspektivu, protože všechny blízké cukrovary skončily. „Dnes vozíme řepu do Dobrovic, je ale otázka, jak to bude dál, vzhledem ke snahám zpracovatelů převést úhradu dopravních nákladů na pěstitele. Navíc reforma cukerního pořádku unie a předpokládaná nižší cena cukrovky během dvou let příliš důvodů k optimismu nedává,“ soudí Petr Blažek.
Odbyt si zajišťují sami, a i když uvažovali o zapojení do odbytového družstva, nakonec, jak sami říkají, přišli na to, že výhodnější bude místo odbytového družstva vybudovat větší vlastní podnik, a tím posílit svoji pozici na trhu. Navíc v té části Prahy, kde hospodaří, jsou se svojí produkcí mléka, obilí i cukrovky vlastně sami, protože ti, se kterými by bylo možné se spojit a případně založit společné odbytové družstvo, mají pozemky na opačném konci města, tedy nějakých čtyřicet padesát kilometrů daleko.
Kvóta na mléko zatím stačí, při zavedení technologie dojicího robota ale již stačit nebude a farma bude muset kvótu znovu dokoupit. Loňské direktivní plošné krácení totiž pro ni znamenalo ztrátu kolem 40 tisíc litrů mléka ročně, tedy zhruba tolik, kolik činila čerstvě přikoupená kvóta. Výhledy v chovu dojnic jsou však zatím nejasné a budou záležet nejen na politice Evropské unie, ale také na přístupu pražského magistrátu. „Ještě před rokem jsme jednali s projektanty a chystali jsme se přestavovat kravín. Všechno se zdálo jasné a prostředky měly směřovat do technologie produkce mléka. Teď je všechno trochu jinak a my máme před sebou několik variant. Buď v Lochovicích na Berounsku, kde máme pronajaty pozemky, postavit nový kravín, nebo oslovit magistrát a s jeho podporou zachovat na území Prahy jediný kravín a zavést zde podobně jako v zahraničí ukázkovou farmu, aby pražské děti viděly, jak vzniká mléko a jak vypadá kráva,“ říká Jiří. Právě technologie dojicích robotů umožňuje podle něj vybudovat kravín tak, aby do něj mohli návštěvníci přijít a na vlastní oči sledovat přes prosklenou stěnu provoz. Jinou možností je utlumit produkci mléka a založit na Berounsku chov masného skotu „Těch variant máme dnes před sebou více, žádnou zatím nevylučujeme, nicméně zatím jsme investice do kravína na nějakou dobu pozastavili a počkáme, kterým směrem se vlastně společná zemědělská politika pohne,“ uvažuje Petr Blažek.
Přesto jsou ale oba bratři přesvědčeni, že vstup České republiky do Evropské unie dává jistou naději na stabilizaci. „Bohužel tím, že jsme vstoupili právě v době restrukturalizace společné zemědělské politiky, se stabilita zřejmě ještě na nějaký čas odkládá. My se ale nebojíme, výnosy máme v rámci republiky vysoce nadprůměrné, takže se blížíme k těm dobrým firmám v Evropské unii, jak v mléce, tak v řepě i obilí, máme dostatečnou výměru a umíme to,“ říká starší z bratrů. Nicméně je přesvědčen, že jako soukromě hospodařící zemědělec výraznější podporu od státu očekávat nemůže. „Většina nástrojů, které stát zavedl, podporovala družstva a soukromí zemědělci jsou na samotném okraji zájmu politiků a v podstatě nezajímají ani žádnou politickou stranu. Naší výhodou je, že nemáme jedinou ztrátovou komoditu, takže ať bude podpora státu jakákoli, tak pro nás bude vždycky přínosem, protože výsledek našeho hospodaření nezávisí na státu, ale na našich schopnostech,“ uzavírá.
