Dvůr toho pamatuje skutečně dost. Před osmi stoletími byly jeho hospodářské budovy součástí církevního areálu. Zatímco malý klášter dávno zanikl, statek stojí vedle pozdně románského kostela Narození Panny Marie ve středočeských Oleškách dodnes. Přežil středověk i éru, kdy v něm hospodařilo JZD s rudou hvězdou v názvu. Původní majitelé se rozhodli vrátit k podnikání v zemědělství dva roky po změně režimu. Statek po předcích, připomínající stále víc vysloužilého boxera, jim v podstatě ani nedal jinou možnost.
„Shodli jsme se s rodiči i bratrem na tom, že tradice je tradice. Vrátit postupně celému objektu původní úroveň a v tomto stavu ho potom udržovat bude samozřejmě finančně velmi náročné, o tom nebylo už tenkrát pochyb. Věděli jsme rovněž , že produkce ze 125 hektarů polí a luk na to sama stačit nebude,“ řekla týdeníku Zemědělec Ing. Vladimíra Olmerová. Od roku 1995 se proto stala šéfovou živočišné výroby statku. V té době vlastnila maturitní vysvědčení z jednoho pražského gymnáziu a za sebou měla zkušenosti úřednice Poštovní novinové služby.
„Moje maminka krmila za socialismu cizí prasata ve stáji, která předtím patřila, samozřejmě jako celý statek, její rodině,“ konstatuje. „Já na stejném místě, ale o pár desítek let později, začínala s 15 prasnicemi. A přitom jsem věděla, že toho moc nevím.“
Pokračování bylo logické: Vladimíra vystudovala dálkově Českou zemědělskou univerzitu. Diplomová práce snad nemohla mít jiné téma, než chov prasat na rodinné farmě.
Hledání toho nejlepšího
„Současné základní stádo je podstatně větší než před deseti lety – vedle 52 plemenic v něm nyní vystupuje v hlavní roli otce finálních hybridů kanec 114 Hybor s krví plemen pietrain a duroc. Přirozenou plemenitbu doplňuji inseminací při prvním zapuštění prasniček klasické kombinace bílé ušlechtilé x landrase, nakupovaných z rozmnožovacího chovu společnosti AGRO Jesenice v Radějovicích . Potomstvo absolvuje předvýkrm a výkrm v rekonstruovaném kravíně,“ přidává další informace Olmerová.
Zatímco ve stáji prasnic se ručně krmí i napájí (míchárna Gruber „jede“ podle not Biofaktorů Praha), na druhé straně silnice živí prasata dvou kategorii až do odjezdu na vlašimské jatky moderní technologie Spotmix rakouské firmy Schauer. Spotmix míchá, rozděluje a proudem vzduchu dopravuje krmné dávky v suchém stavu na příslušné místo. Teprve krátce před svodem do koryta jsou zvlhčeny vodou.
Podnikatelka z Olešek zdůrazňuje, že hodně času věnovala právě hledání optimálního systému výživy zvířat od odstavu do porážkové hmotnosti. O Spotmixu poprvé slyšela na univerzitě , ale pro jistotu si ho jela sama prohlédnout do Hannoveru: „Vybrala jsem si správně. Spotmix je určitě velká a drahá investice, ale stojí za to. Ve stáji funguje od března loňského roku a mohu přiznat, že ještě teď poznávám, co všechno umí nabídnout. Používat tohle zařízení pro multifázové krmení jen jako míchárnu krmných dávek by byl naprosto zbytečný přepych.“
Adrenalin určitě ano,
ale riziko jen s mírou
Olmerová chválí nejen Spotmix, ale také Agrico Třeboň (tedy zástupce jeho výrobce v České republice). „Vyšli mi maximálně vstříc, jak s výší zálohy před instalací, tak se splátkovým kalendářem.“
Z jakých komponentů Spotmix dávky pro předvýkrm a výkrm v Oleškách připravuje? Podle zadané krmné křivky a receptur již jednou zmíněné společnosti Biofaktory používá pšenici, ječmen, sóju, droždí a minerální doplňky ČOS a CDP. „Chci uvést, že směsi nemedikuji. A mimochodem – za celou dobu existence farmy byste na jídelníčku zvířat nikdy nenašli komponenty živočišného původu,“ uzavírá jednu kapitolu Ing. Olmerová.
Výsledky chovu prasat posuďte sami: při mezidobí 175 dní vychází na každou prasnici a rok 2,08 vrhu. Při průměru 11,4 odchovaného selete se tak dostaneme k 23,7 odchovaného selete na prasnici a rok – což v Čechách nepatří k špatné bilanci. Denní přírůstek ve výkrmu (od 32 do 108 kg) se pohybuje stabilně vysoko nad hranicí 800 gramů. „Rekordní užitkovost v tomto směru nepovažuji za prioritní. Zajímat mě musí kompletní ekonomika produkce vepřového a finální zpeněžení u zpracovatele především, protože to nás přece živí“ komentuje Olmerová.
Vlastní odchov pro naplnění kapacity výkrmny zatím nestačí, ale farmářka nechce riskovat a proto odmítá nakupovat běhouny s neznámým zdravotním stavem. Připadá jí to příliš riskantní i v tak „adrenalinovém“ oboru podnikání, který si sama a dobrovolně zvolila.
