Právě vychází Náš chov 11/2022, kde je hlavní téma výživa hospodářských zvířat. Souvisí to i s efektivnost krmiv a produkce odpadních látek zvířaty. Jde tedy zejména o efektivnost zabudování dusíkatých látek v krmivu do zvířecích bílkovin. V té souvislosti v Česku možná trochu zapadla informace o tom, co se v létě dělo v Nizozemsku. Dovolil jsem si v úvodníku malý komentář:
Vše začalo už v roce 2018 – po žalobě podané nevládní organizací zabývající se životním prostředím, Evropský soudní dvůr rozhodl, že politika Nizozemska k řešení problému nadměrného znečištění dusíkem je příliš slabá a porušuje právo EU. Když se letos v červnu vytvořila nová vláda, představila plány na dramatické urychlení snižování znečištění. Problémem je prý zejména čpavek (NH3) a skleníkový oxid dusný z živočišné výroby. Na národní úrovni musí být znečištění dusíkem sníženo o 50 % do roku 2030. Nizozemsko je podle vlastní vlády jedním z největších znečišťovatelů dusíkem v Evropě a téměř polovinu emisí produkuje zemědělství. „Bohužel nemáme na výběr, musíme snížit emise dusíku,“ oznámil nizozemský premiér Mark Rutte.
„Odvážná“ nizozemská zemědělská politika pro splnění vysněné nulové tolerance znečištění, která prý řeší několik problémů životního prostředí najednou, přichází s částkou 25 miliard dolarů na pomoc při této transformaci. Cíl ale bude vyžadovat 30% snížení celkového počtu hospodářských zvířat. Promítnutí do reality pak ukazuje, že mnoho farem bude muset ukončit činnost. Reakce farmářů tedy na sebe nenechala dlouho čekat. Demonstranti v létě zadrželi dodávky z obchodů s potravinami, rozmazali hnůj před domem ministra zemědělství a zablokovali silnice balíky sena a pneumatikami. Protesty nizozemských farmářů byly pravděpodobně největším povstáním proti ekologické regulaci zemědělství, jaké svět v éře klimatických opatření viděl. Řadě rodinných farem se doslova zhroutila jejich budoucnost.
Co k tomu říci? Napadá mne otázka: Mají to Nizozemci v kontextu s dalšími globálními souvislostmi zapotřebí? Obecně politici rádi dávají hezky znějící zelené sliby, ale nehodlají se zabývat důsledky. Evropští lídři slepě plní zelené závazky a nereagují na aktuální situaci, které je třeba se přizpůsobit. Na Ukrajině zuří válka, střelivo, výbuchy, tanky produkují spousty emisí, ničí se pracně vybudovaná infrastruktura, v Rusku se bez využití spaluje plyn, tuto a možná i další zimu bude každý pálit, co hoří… a my se tady budeme zabývat tím, že nizozemská hospodářská zvířata produkují více hnoje, než by bylo na rozlohu Nizozemska zdrávo. Co je důležitější – potravinová bezpečnost nebo o mizivý podíl méně dusíkatých emisí, když si uvědomíme, že Evropa produkuje včetně všeho průmyslu celkem asi 8 až 10 % světových emisí skleníkových plynů? Navíc největší světový znečišťovatel Čína na nedávném sjedu Komunistické strany ústy svého vůdce Si Ťin-pchinga dala najevo, že nebude na snižování emisí nijak výrazně tlačit. Nikdo ani neměří, kolik metanu se uvolňuje z tajícího permafrostu.
Další kontext je jaderné nebezpečí. Má cenu se zabývat trochou hnoje navíc, když Kreml chřestí jadernými zbraněmi? Možná se také blíží rozpad Ruska, což pro Evropu také nebude dobrá zpráva, protože tak vzniknou nové státečky s mnohdy nepředvídatelným vedením, přičemž hned několik nástupnických zemiček by mohlo mít jaderné zbraně.
Svět se zbláznil. A jsem víc blázen já nebo nizozemští politici? Že by o tom všem nevěděli?*
