Ačkoliv jsou salmonely primárně střevní bakterie, vyskytují se běžně ve vnějším prostředí. Nejčastěji jsou zjišťovány tam, kde dochází ke kontaminaci exkrementy. V obou případech jsou normální součástí mikroflóry, problémy ovšem nastávají při jejich přemnožení nad kritickou mez.
Na mezinárodní konferenci „Drůbež 2001“ pořádané koncem října v Brně se podělil o své zkušenosti v oblasti léčení salmonelóz MVDr. Remigijus Baršauskas z Litvy.
Jedním z nejčastěji se vyskytujících patogenů u lidí je Salmonella enteritidis. V osmdesátých letech minulého století vypukla v mnoha evropských zemích epidemie a i v současné době vykazuje tento druh největší zastoupení v Evropě. Přenos na člověka bývá nejčastěji ze špatně tepelně upraveného drůbežího masa nebo vajec.
K minimalizaci ztrát způsobených salmonelou se u drůbeže nejčastěji používá vakcinace inaktivovaným mikroorganismem. Vzhledem k počtu serologicky odlišných typů salmonel, jež se blíží k číslu 2300, není tato záležitost nikterak jednoduchá. Podle slov přednášejícího je vhodné používat v chovech drůbeže některý z aktuálně vyvinutých komerčních přípravků. Salmonela je totiž poměrně adaptabilní organismus, a proto se užívání starších vakcín nedoporučuje.
Jako nejvhodnější forma vakcíny se zdá použití inaktivovaného kmene v olejovém základě, aplikuje se intramuskulárně nebo subkutánně. Priming neboli přípravná dávka se podává v 6 až 8 týdnech věku kuřat a „hlavní“ dávka 2 až 4 týdny před očekávanou snáškou. Tento postup zajistí výrazný pokles vylučování salmonel i infikace vejce a prostředí.
Ani při používání nejmodernějších farmak nesmíme však podle MVDr. Baršauskase zapomínat na důkladnou prevenci. Především je důležitá účinná desinfekce mezi turnusy, monitoring kvality vody a krmiva, bakteriologické nebo sérologické sledování hejna a ostatní zoohygienická opatření po celou dobu života drůbeže.
