Přípravky ke konzervaci píce se již začínají prodávat. Jaro pomalu klepe na dveře a dobří hospodáři v předstihu uvažují co nakoupit a jak se připravit na nadcházející sezónu.
Nyní je na českém trhu několikanásobně více přípravků ke konzervaci píce než před deseti lety. Dá se říci, že jejich výběr je dostatečný, lze již vybírat přípravky specializované na určitý druh krmiva, jeho sušinu, aerobní stabilitu a podobně. Rádi bychom ještě před zahájením sezóny informovali zemědělskou veřejnost o tom, jaké přípravky jsou pro rok 2002 v nabídce a jak se v tom množství údajů orientovat.
Bohužel přípravky pro konzervaci píce, zvláště ty biologické, nelze kupovat až když je potřebujeme, tedy v době sklizně. Jen velmi málo prodejců je totiž schopno okamžitě reagovat na vaše zavolání a dopravit během několika hodin konzervant k řezačce, protože se náhle změnilo počasí. Je proto nutné předem v poměrně velkém předstihu odhadnout, který přípravek a v jakém množství budete potřebovat, nakoupit ho a skladovat ve vhodném prostředí až do doby jeho aplikace. Může se však stát, že počasí bude v době optimální z hlediska vegetační fáze příznivé a ve sklizňové lince nenastane žádná porucha. Co pak udělat s přípravkem, který máte na skladě a má omezenou záruční dobu? Pak je nutné se rozhodnout, zda přípravek i přesto aplikovat jako pojistku dobré kvality siláže, nebo si ho nechat na příští seč.
Podle čeho přípravky ke konzervaci vybírat?
Kritérií pro výběr vhodného přípravku ke konzervaci píce je celá řada. Základním
by mělo být jeho zařazení do systému. Nekupujte například konzervant, pro který nemáte vhodné aplikační zařízení nebo skladovací podmínky. Chcete-li silážovat vojtěšku, nekupujte přípravek doporučený pro konzervaci snadno silážovatelných plodin. Nelze se domnívat, že systém bude fungovat, když se například aplikuje poloviční dávka konzervantu, než ta doporučená, nebo když se konzervant použije v jiné kombinaci (např. systém dr. Piepera funguje jen je-li využíván dle doporučené metodiky). Každý systém může být funkční, každý má určité přednosti, ale i nedostatky. Jde o to, co komu vyhovuje a pro co má vhodnější podmínky. Po zkombinování dvou nebo více různých systémů do jednoho se často stává, že výsledek funkční není.
Velkou chybou je posuzovat konzervanty “jen” podle jednoho kritéria, například jen podle ceny na jednotku píce (tunu čerstvé hmoty). Může to být zkreslené například i tím, že jsou porovnávány přípravky úplně jiného složení a navíc, například u enzymaticko-bakteriálních přípravků, s rozdílnou aktivitou enzymů a rozdílným množstvím mikroorganismů připadajících na gram čerstvé píce.
Jaké přípravky jsou na trhu?
Koupit lze přípravky biologické nebo chemické, ve formě tekuté, práškové i granulované, v plastových kontejnerech, sudech, kanystrech, kbelících, dózách, sáčcích, balíčcích i v pytlích, mají různé složení aktivní složky nebo nosiče, mají různý způsob skladování a různě dlouhou záruční dobu, lišit se mohou, a to někdy dost výrazně v základní ceně, ale i ve slevách, které různé firmy poskytují.
V tabulkách 1 až 7 jsou přehledně uvedeny hlavní informace o biologických a chemických konzervantech. Jednotlivé přípravky jsou seřazeny abecedně a jsou jim přiřazeny hodnoty, které jsme získali od jejich prodejců s aktualizací k 4. Únoru 2002. U chemických konzervantů, z důvodu kompletního přehledu uvádíme i ty, které jsou určeny na zrniny a krmné směsi. Všechny údaje byly s prodejci konzultovány. Uvedené hodnoty jsme nikterak neověřovali, bez souhlasu příslušného prodejce jsme je nekorigovali (i když se nám v některých případech zdají být neúplné nebo zkreslené). Jsme si vědomi toho, že tabulková forma svádí ke zjednodušování. Celá problematika je ovšem velmi složitá, je třeba si uvědomit a pospojovat různé souvislosti, je třeba mít hlubší znalosti o biochemických pochodech při fermentaci píce, ale i o dějích, které nastávají během procesu skladování siláží a jejich manipulaci před zkrmováním hospodářským zvířatům. Přesto jsme formu přehledu zvolili, protože skýtá ucelený pohled, navíc umožňuje mnohem efektněji a výrazněji aktualizovat změny.
Do zvláštní skupiny přípravků využívaných pro zlepšení fermentace píce silážováním lze zařadit absorbenty (snižují vlhkost, např. sušené melasované cukrovarské řízky, slaměné granule), zvlhčovadla (zvyšují vlhkost, voda, vlhké materiály), suchý led (snižuje teplotu a dodává oxid uhličitý), donátory energie (např. melasa, obilní šroty, sacharóza, dextrin), močovinu (zpomaluje snižování pH u kukuřice, zvyšuje aerobní stabilitu při povrchové aplikaci, navíc obohacuje siláž o dusík), případně látky se specifickými účinky (sušené kvasinky, vitamíny, stopové prvky, minerální látky, barviva a fytogenní látky jako bylinné extrakty, éterické oleje, aromatické či zchutňující látky). Takové konzervanty většinou v nabídce firem nenajdete, přesto se při konzervaci píce využívají, např. melasa je ve světě dosud stále nejužívanějším biologickým konzervantem.
Jaké jsou nejdůležitější změny v nabídce pro rok 2002?
Dle dostupných informací, získaných zástupců firem, kteří přípravky pro konzervaci píce u nás nabízejí, bylo těch změn hodně a další se ještě chystají. Z trhu byl stažen jen jediný přípravek - SILAGE SAVOR® DRY firmy Kemin Central Europe, s. r. o. Praha, naopak na trh se dostalo přípravků hned několik, PROFISIL od Medipharm CZ, s. r. o. Hustopeče u Brna, LABACSIL ENZYM Českého Sana, s.r.o. Domažlice, BOLIFOR AM 5100L Anti mould od firmy Bioferm CZ, s. r. o. Brno a SILA-BAC-STABILIZERTM od Pioneer Saaten GES. M. B. H. Břeclav. Posledně jmenovaný přípravek má dvě nově deklarované vlastnosti, kterými jsou tolerance k ředění ve chlorované vodě a skladovatelnost ředěného roztoku v mrazničce až šest týdnů.
S úplně novým typem přípravku (živými kulturami) přišla na trh nová společnost ABS s. r. o. Praha Chodov, která nabízí přípravky s názvem „Live system“ a „Power star“ od firmy GENUS Ltd. z Velké Británie. Živá kultura se smíchá s živným roztokem, aktivizuje (namnoží) a pak teprve aplikuje. Zatím však probíhá schvalovací řízení těchto přípravků na ÚKZÚZ Praha.
Na trhu se objevila další nová společnost ing. Václava Jambora, CSc. Nutrivet s. r. o. Pohořelice, která nabízí konzervanty firem Medipharm, Bioferm a aplikátor FERMENT EASY. V jednání je údajně i prodej „live“ konzervantů.
Firma LIVA Předslavice s. r. o. uvedla na trh nový aplikátor AL 2002 a nabízí renovaci původního s označením AL 2000.
Drobné změny ve složení a cenách ostatních přípravků jsou zaneseny do tabulek.
Podle jakých kritérií posuzovat biologické přípravky?
Pokud nelze předpokládat, že v silážované hmotě bude dostatek bakterií mléčného kvašení, doporučuje se je přidat. Pokud nelze předpokládat, že v ní bude dostatek zkvasitelných, vodou rozpustných cukrů jako zdroje energie pro LAB, doporučuje se přidat buď samotné cukry, nebo lépe enzymy, které vodou rozpustné cukry vytvoří přeměnou rostlinných pletiv.
Při výběru biologického konzervantu je třeba přihlížet především k tomu jaké druhy bakterií, v jaké kombinaci a v jaké koncentraci obsahuje, případně, zda je rozvoj bakterií podpořen přítomností enzymu, který jim zpřístupní energii pro ně nedostupnou, tedy vázanou v dlouhých řetězcích složitějších sloučenin.
Jednotlivé druhy bakterií mají stejný biochemismus, který determinuje jejich vlastnosti (způsob rozkladu cukrů nebo dusíkatých látek). Jednotlivé kmeny bakterií je pak nutné posuzovat podle jejich afinity a genetické stability. Některé kmeny mají význačné vlastnosti, jsou například osmotolerantní (rozmnožují se i při relativně vyšší sušině), některé jsou schopny potlačit svými metabolity rozvoj kvasinek (zlepšují tak aerobní stabilitu).
Širší spektrum pečlivě vybraných druhů a kmenů bakterií většinou může zefektivnit konverzi cukrů na kyselinu mléčnou. Hlavní složkou (ne-li jedinou) každého bakteriálního silážního přípravku jsou bakterie mléčného kvašení (LAB = lactic acid bacteria). Ty přeměňují vodou rozpustné cukry (WSC = water soluble carbohydrate) na kyselinu mléčnou, oxid uhličitý a vodu. Vznikají při tom ale i jiné látky, například peroxid vodíku, který je baktericidní. Kyselina mléčná je poměrně silnou karboxylovou kyselinou, která dokáže snížit hodnotu pH silážované rostlinné hmoty, čímž potlačí jednak rozvoj nežádoucích skupin bakterií (především máselných a hnilobných), jednak sníží aktivitu rostlinných proteolytických enzymů. Bakterie, které přeměňují WSC na kyselinu mléčnou v množství v poměru k ostatním kyselinám vyšším než 85 %, se nazývají homofermentativní a ty, které přeměňují WSC na kyselinu mléčnou v množství v poměru k ostatním kyselinám nižším než 85 %, heterofermentativní. Heterofermentativní bakterie vytvářejí mnohem více jiných látek (metabolitů) než bakterie homofermentativní.
Snad ve všech mikrobiálních aditivech bývají zastoupeny fakultativně anaerobní bakterie rodu Lactobacillus (čeleď Lactobacillaceae). Jsou to grampozitivní nesporulující tyčinky. V silážních přípravcích se lze nejčastěji setkat s bakteriemi mléčného kvašení Lactobacillus plantarum a L. casei, které usměrňují fermentaci více ke vzniku kyseliny L-mléčné (pravotočivé), než s bakteriemi L. acidophilus, L. lactis, L. delbrueckii (bulgaricus), L. rhamnosus, L. pentosus, které více působí na produkci kyseliny D-mléčné (levotočivé). Žádoucí je, aby se v průběhu fermentace vytvořilo více kyseliny L-mléčné než D-mléčné, protože L-formu přežvýkavci zřejmě metabolizují lépe (v zažívacím traktu je přetvářena ihned) než D-formu (s určitou ztrátou energie se přetváří v játrech na L-formu). Jestliže se kyselina D-mléčná v játrech hromadí, může se podstatně zvýšit riziko vzniku acidóz. Vysloveně heterofermentativní charakter mají tyčinky L. fermentum, L. brevis, L. buchneri. Jejich přítomnost v konzervantu má však většinou jiný účel, např. L. buchneri zlepšuje aerobní stabilitu tím, že vzniká velké množství kyseliny octové.
Do bakteriální složky některých aditiv se také přidávají grampozitivní fakultativně anaerobní koky čeledě Streptococcaceae (například Enterococcus faecium, E. faecalis, Streptococcus faecium, S. lactis, S. cremonis, Pediococcus acidilactici, P. pentosaceus). I kokovité bakterie jsou schopné tvořit L-formu kyseliny mléčné. Například nejznámější kokovitá bakterie používaná v konzervantech E. faecium tvoří 1,2 % L-formu a 0,05 % D-formu. Kokovité bakterie jsou charakteristické krátkým generačním intervalem (např. E. faecium 16-18 minut, což je téměř shodné s generačním intervalem největšího nepřítele silážního procesu, colli bakterií. V průběhu počáteční fáze fermentace pak účinně konkurují méně příznivě působícím bakteriím (například koliformním) a jiným mikroorganismům, především kvasinkám a plísním (které kromě toho, že spotřebují potřebné živiny, ještě většinou produkují pro zvířata antinutriční až toxické nebo pro laktobacily inhibiční látky). V aditivech dodané bakterie s krátkým generačním intervalem tedy pomáhají rychle vytvořit prostředí vhodné pro růst bakterií rodu Lactobacillus. Generační interval laktobacilů bývá většinou delší než 60 minut, rozmnožují se tedy 2 až 4krát pomaleji než bakterie rodu Streptococcus, resp. Enterococcus (pro srovnání uvádíme, že například bakterie rodu Pediococcus mají generační interval zhruba 30-40 minut). Různé spektrum bakterií je v přípravcích sestaveno často i z hlediska optimálního pH pro jejich působení (viz graf).
V komerčně vyráběných silážních aditivech se také objevují i aerobní a fakultativně anaerobní tyčinky čeledě Bacillaceae, které způsobují změknutí pletiv a tvoří endospóry (například Bacillus subtilis, B. pumilus) nebo nesporulující fakultativně anaerobní vláknité bakterie Propionibacterium shermanii a Prop. jensenii. Tyto bakterie čeledě Propionibacteriaceae mají tendenci vytvářet větvená vlákna podobná podhoubí a jsou sacharolytické, z cukrů vytvářejí kyselinu propionovou (její bakteriostatické účinky se pak uplatňují v posílení aerobní stability siláží).
U každého přípravku musí být uvedena doporučená aplikační dávka (doporučené dávkování konzervačního přípravku musí být součástí jeho dodávky). Z těchto údajů, pokud je u konzervantu uvedeno i jeho složení, již lze spočítat, kolik mikroorganismů (resp. jaká enzymatická aktivita) připadne na dané množství píce (na 1 gram). Celkový počet mikroorganismů (CFU = Colony Forming Unit) aplikovaných konzervačním přípravkem na jeden gram čerstvé píce se pohybuje od 2,0x103 do 1,4x107 (log 3,301-7,146). V odborné literatuře se často uvádí, že konzervační přísada, aby byla dostatečně účinná, by měla mít jeden milion (1x106) CFU/g čerstvé píce, jsou to však údaje zastaralé, obvykle stačí aplikační dávka 100 tisíc (1x105) aktivních jedinců na gram píce. Jestli bude toto množství dostatečné však hlavně záleží na substrátu a technologii konzervace.
Enzymy se posuzují hlavně podle jejich aktivity vůči substrátu, tedy zda jsou hydrolytické, amylolytické, či oxidoredukční (např. glukózaoxidáza). Aktivita enzymů by měla být uváděna podle SI soustavy v katalech na gram přípravku. Pro praxi je to však hodnota příliš vysoká a tak se kataly převádějí na nanokataly (nkat = 10-9 kat). Firmy však často uvádějí aktivitu v jiných jednotkách, například v IU (International Unit), případně v CMCU, XU, BAU (což je označení aktivity celulázy, xylanázy, amylázy apod.), nebo v HEC (označení u produktů ze SRN). Převod Mezinárodní jednotky IU na katal je následující: IU = mikromol za minutu = jedna šedesátina mikrokatalu = 16,67 nanokatalu, resp. 1 katal = 6 x 107 U = 1 mol za vteřinu (HEC = 0,059988 IU). Některé firmy uvádějí aktivitu vztaženou k jednotce hmotnosti (g), jiné k jednotce objemu (ml), protože enzymatická část je tekutá. V tomto případě není ani tak důležité, jestli je aktivita vztažená na gram nebo na mililitr přípravku, ale jaká aktivita daného enzymu (ne součtu aktivit enzymů) připadne na jednotku píce. Nejvyšší celková enzymatická aktivita aplikační dávky konzervačního přípravku prodávaného v ČR je 3,58 nkat na gram čerstvé píce.
V této souvislosti je třeba upozornit na možnost zkreslení, jestliže se sčítají počty různých bakterií nebo aktivity různých enzymů. Není to zdaleka tak jednoduché, jak se na první pohled může zdát. Účinnost přípravku totiž určuje jak vhodné složení a vzájemný poměr různých bakterií a enzymů, tak virulence bakterií, tak aktivita a stabilita enzymů, tak obsah dalších složek v přípravku. Navíc, údaje bývají občas uváděny v různých jednotkách. Bohužel, jen velmi těžko lze v praxi u přípravku přesně stanovit podíl jednotlivých bakterií nebo enzymů. Bez znalostí biochemie silážování lze jen stěží určit, který přípravek a v jakém množství bude pro danou píci optimální. Důležité je, aby měly bakterie dostatek dostupných cukrů a vhodné prostředí pro svůj rozvoj. Pokud toto nemají, jejich nadbytek to nevyřeší.
Podle jakých kritérií posuzovat chemické přípravky?
U chemických konzervantů je nutné si všímat kromě jejich účinku, tedy zda zvyšují kyselost silážované hmoty s využitím minerálních (sírová, solná), resp. organických (mravenčí, propionová, octová) kyselin, případně jejich solí, nebo zda mikroflóru sterilující (soli silných minerálních kyselin, formaldehyd, dusitany), i jejich vlivu na bezpečnost práce a ochranu strojů před korozí. Velmi cenné jsou protiplísňové účinky některých chemických látek. Chemické přípravky se používají často diferencovaným způsobem, tedy pouze na část hmoty (na povrch poslední naskladněné vrstvy píce, na píci naskladňovanou zhruba do vzdálenosti půl metru od boků silážního žlabu, na píci, která právě zmokla apod.). Jejich výhodou v tomto směru je to, že se nezkazí. V případě, že se nevyužijí, mohou se skladovat i několik let, takového konzervantu lze tedy koupit více do zásoby.
Jak se hodnotí kvalita konzervačního přípravku?
Kvalita konzervačního přípravku se u nás nestanovuje. V sousedním Německu jsou otestovaným konzervantům přidělovány značky DLG, ve Velké Británii značky organizace UKASTA (UK Agricultural Supply Trade Association Ltd.). Značku kvality přípravek získává, splňuje-li určitá, předem daná kritéria (například zlepšuje výsledek fermentace, aerobní stabilitu, užitkovost). Podle DLG jsou přípravky hodnoceny pěti stupni. Ve stupni 1 je hodnocena kvalita fermentačního procesu, zvlášť pro píci silážovatelnou obtížně (kategorie 1a, pro píci s obsahem cukrů pod 150 g/kg), středně obtížně (1b), snadno (1c) a velmi snadno (1d). Ve stupni 2 se hodnotí schopnost zlepšit aerobní stabilitu, ve stupni 3 schopnost redukovat uvolňování silážních šťáv. Stupeň 4 je rozdělen na tři kategorie, udělení značky DLG ve stupni 4a znamená, že byl v testacích zjištěn významný vliv aditiva na zlepšení příjmu siláže, ve stupni 4b se zlepšila stravitelnost a ve stupni 4c produkční účinnost. Udělení stupně V znamená, že aditivum je schopné preventivně zamezit rozvoji klostridií v silážích.
Značky organizace UKASTA se udělují ve třech stupních. První je za ovlivnění silážního procesu, označuje se C. Dělí se na C1 - zlepšující fermentaci, C2 - zvyšující aerobní stabilitu, C3 - redukující uvolňování silážních šťáv a C4 - snižující fermentační ztráty. Druhý stupeň je za ovlivnění krmné hodnoty siláže, označuje se B. Dělí se na B1 - zlepšující chutnost a příjem, B2 - zvyšující krmnou hodnotu, především stravitelnost, B3 - zvyšující využití bílkovin a energie. Třetí stupeň, označovaný A, je udělován ve dvou variantách, A1 - zvyšující přírůstky živé hmotnosti, A2 - zvyšující produkci mléka.
Z našich konzervantů mají značky DLG, pokud je nám známo, jen BIO-SIL® (1b, c, 4b), BON SILAGE (1b,c, 4a,b,c), BON SILAGE PLUS (2), LABACSIL (1b, 4a,b,c), SILA-BAC (1b,c, 4a,b,c), SILA-BAC-STABILIZERTM (2). Podle UKASTA byly hodnoceny AGROS (C1,3, B1,2, A1,2), AGROS MAIZE (C1,2,3, B1,2, A1,2) BIOMAX SI (C1,4, B1,3, A1,2), SILA-BAC (C1,3,4, B1,2,3, A1,2), SILA-BAC-STABILIZERTM (C2), SIL-ALL (C1,3,4, B1,2,3, A1,2).
Závěr
Nebojte se při silážování používat přípravky pro konzervaci píce, používejte však jen ty, které zapadají do vámi zvoleného systému! Mějte na paměti, že nejsou zdaleka tím hlavním faktorem, který ovlivňuje kvalitu fermentačního procesu při silážování. Ani velmi drahý bakteriální inokulant (s vysokým počtem CFU na gram přípravku) nemůže být účinný, nemají-li bakterie dostatek pohotových zdrojů energie, nebo je-li technologii silážování špatně zvolena.
Článek je zpracován jako podklad pro řešení výzkumného záměru MZE-MO2-99-04.
