Po opuštění centrálně plánovaného hybridizačního programu na počátku 90. let a demonopolizaci Státních plemenářských podniků začali čeští chovatelé experimentovat s vytvářením vlastních jatečných hybridů. Tato cesta nebyla vždy bez úskalí a z hlediska užitkovosti vedla mnohdy k neefektivním kombinacím plemen.
Postupně, tak jak k nám pronikaly informace o šlechtění v Evropě a klasifikaci jatečných těl prasat, si většina chovatelů začala uvědomovat, že k rentabilitě výkrmu prasat již byla stanovena pravidla a pokud chtějí držet krok s chovatelsky vyspělým světem, nezbývá než tato pravidla respektovat.
„Optimální“ jatečné prase nebude v budoucnu vytvářeno chovateli ani zpracovateli, ale miliony konzumentů - laiků, kteří budou v obchodech a především v obchodních řetězcích žádat zdravotně nezávadné, levné a chutné maso. Obchodní úspěch všech zúčastněných stran bude tedy záviset na tom, jak vyjdou těmto požadavkům vstříc.
Podíváme-li se blíže na všechna zmíněná kritéria, začne se takovéto spotřebitelsky žádané prase velmi zřetelně rýsovat.
Zdravotní nezávadnost masa je právem na prvním místě a jako pracovník výživářské firmy toto pravidlo bez výjimek respektuji. I v našem oboru – tak jako v každém jiném – je silná konkurence a tlak ze strany producentů na nejvyšší efektivitu výkrmu a výživy hospodářských zvířat. Tento tlak na první pohled působí proti nezávadnosti masa – všichni si jistě vzpomínáme na aféru s používáním masokostní moučky pro přežvýkavce a následný výskyt BSE u krav. Tady jasně převážil ekonomický efekt nad základním požadavkem spotřebitele na zdravotní nezávadnost a konečný dopad byl pro výkrmce i zpracovatele katastrofální, přestože šlo z větší části o mediálně nafouknutou bublinu. Poučení z tohoto případu je však jednoznačné – ten, kdo chce úspěšně vstupovat do výroby potravin nemůže v žádném případě riskovat důvěru spotřebitelů a už vůbec ne za cenu krátkozrakého ekonomického efektu. Zejména z tohoto důvodu naše firma jednoznačně vylučuje používání rizikových krmných aditiv a preferuje pouze povolené stimulátory růstu.
Cenová konkurenceschopnost je dalším předpokladem úspěšného vstupu do obchodní sféry. Celkové náklady na 1 kg vepřového masa se pohybují mezi 32 až 37 Kč a jsou vysoce ovlivněné produktivitou jednotlivých chovů.
Za rozhodující ukazatel považujeme počet odchovaných selat na prasnici a rok. Náklady na vrh jsou v podstatě konstantní a proto „naředitelné“ počtem odstavených selat. Všichni výkrmci, nakupující do zástavu selata, mi jistě dají za pravdu, že jednou z nejvyšších nákladových položek je nákup selat. Cena za kilogram selete se v současné době odvozuje jako 1,7násobek ceny jatečných prasat a představuje asi 40 až 50 % celkových nákladů na výkrm. Další významnou nákladovou položkou je cena krmných směsí a samozřejmě ostatní náklady, tvořené mzdami zaměstnanců, odpisy budov a technologií, náklady na energii, vodu, veterinární zásahy a další.
Dalším velice významným faktorem je realizace na jatkách. Tento bod v současné době doslova hýbe naší chovatelskou i zpracovatelskou veřejností a proto bych se mu chtěl věnovat podrobněji.
Zhruba před dvěma roky jsme byli svědky hlubokého poklesu výkupní ceny vepřového masa na jatkách a to jak v důsledku nižší spotřeby na trhu, tak i neuvážených dovozů ze zahraničí. Realizace 24 až 27 Kč za kilogram přinutila mnohé výrobce vepřového masa radikálně omezit, popřípadě zrušit chovy prasat. Následek v podobě nedostatku vepřového na sebe nedal dlouho čekat, a tak již po necelém roce začala poptávka prudce stoupat, adekvátně se začala zvedat nákupní cena a současně klesat i porážková hmotnost (meziroční snížení bylo kolem 6 kilogramů, tedy na současných 107 až 108 kg ). V této době – přesně od 1.dubna 2001 – se začala uplatňovat norma klasifikace jatečných půlek prasat, známá pod zkratkou SEUROP, která při dnes převažující poptávce po vepřovém mase bohužel neplní zcela svoji funkci. Mnohé masokombináty v obavě ze ztráty dodavatelů nakupují prasata bez cenové diference za zatřiďování a nahrávají tak průměrným až podprůměrným producentům jatečných prasat, kteří v podstatě bez investic do kvalitního genotypu, moderních vysokoprodukčních technologií a kvalitních krmných směsí bez problémů konkurují chovům, které tyto intenzifikační vstupy splnily.
Všechny tyto vlivy budou mít za následek opětné rozhoupání cenové hladiny vepřového masa směrem ke hranici rentability. To se může zdát krátkodobě výhodné jak pro zpracovatele, tak konzumenty.
Položme si ale několik otázek: Jaký bude další vývoj v chovech prasat? Jak stabilizovat trh, aby extrémními výkyvy cen neohrožoval jednou prvovýrobce a jindy zpracovatele prasat?
Řešení není nijak složité, ovšem za předpokladu, že jak u prvních, tak i druhých jmenovaných bude vůle dohodnout se.
Jako specialista pro chov prasat u firmy Tekro spol. s r.o. se takovýmito otázkami zabývám již delší dobu a využívám i zkušeností z předchozí plemenářské praxe, kdy jsem působil jako vedoucí testačních stanic. Z disekcí, realizovaných v poslední době pro chovy v rámci naší nadstandardní poradenské činnosti, jsme zjistili několik velmi významných skutečností.
Především to, že se genotyp prasat, utvářený u nás po roce 1990 jak dovozem, tak i vlastní šlechtitelskou činností, vyznačuje vysokou raností – jinými slovy nejefektivnější porážková hmotnost z hlediska klasifikace na jatkách je u většiny finálních kombinací mezi 90 až 100kg v živém (viz grafy 2 až 4)
Jak ale vidíme u grafu č.3, absolutní nárůst masitých částí vyjádřený v kilogramech pokračuje až do hmotnosti 110 kg. Z hlediska zatřídění do stupnice SEUROP to ale pro výkrmce není ekonomicky zajímavé, protože současně nastupuje vyšší tvorba tuku a ta, díky klasifikační rovnici například pro přístroj FOM, zařadí jatečné tělo do ekonomicky méně zajímavých tříd.
Řešení může být v tomto případě následující:
Krátkodobá opatření:
- jasně specifikovat požadavky zákazníků (průzkumem ve velkoobchodních řetězcích) na požadované kvalitativní ukazatele jatečných prasat – do odpovědi by byly samozřejmě zahrnuty i ekonomické aspekty zmíněných řetězců a porážek, jaký typ prasete je pro ně nejvýhodnější,
- bude-li vyhovovat vyšší porážková hmotnost (v našem případě kolem 110 až 120 kg), bude nutno upravit klasifikační rovnici v aparativním zpeněžování, aby odrážela skutečné požadavky na jatečné prase a nepenalizovala chovatele právě za požadovanou porážkovou hmotnost (jak vyplývá z výše uvedených grafů, moderní prasata jsou raná a ukončují efektivní ukládání svaloviny v poměru k tuku v 90 kg hmotnosti).
- přizpůsobit cenové relace za jednotlivé třídy SEUROP tak, aby zvýhodňovaly
právě takto definovaný typ prasete
Dohodnou-li se prvovýrobci i zpracovatelé na porážkové hmotnosti kolem
90 kg, další body pozbývají smysl.
Dlouhodobější opatření:
- vyselektovat kombinace popřípadě linie prasat, které budou splňovat požadavky na dohodnutou porážkovou hmotnost a tuto hmotnost preferovat cenovým zvýhodněním. Bude-li stanovena na 110 (120) kg, nemůže být producent cenově znevýhodňován a to z důvodů vyšších nákladů na výkrm (viz předchozí body)
- na takto definovaných finálních hybridů postavit směsi, podporující tvorbu libového masa a nižší ukládání tuku v dohodnutých hmotnostech- zejména při variantě nad 110kg (oprávněné šlechtitelské organizace a krmivářské firmy)
- vytvořit mantinely trhu v podobě maximálních a minimálních cen (možnost predikce nákladů a zisků v chovech i zpracovatelských podnicích) a množstevních kvót, odvozených od dlouhodobého trendu na trhu jatečných prasat .
Poslední ukazatel, který umožní obstát v konkurenci – chutnost masa - je dán především senzorickými vlastnostmi jako jsou vůně, křehkost, optimální obsah intramuskulárního tuku a dalšími. Ovlivnit ji lze především dodržováním technologických opatření a cíleným šlechtěním na určité znaky. V tomto směru se velmi dobře uplatňují programy „značkového masa“, kdy je určitý hybrid produkován za předem definovaných podmínek a účelem je nabídnout náročnějším spotřebitelům standardní kvalitu finálních kříženců i masných výrobků z nich. Náš trh není zatím na takovéto programy připraven, ale v budoucnu se jistě i tato služba zákazníkům rozšíří.
Zajímavým tématem pro producenty i zpracovatele vepřového masa může být i diskuse o nezávislé klasifikační agentuře.
Jednoduchým výpočtem, ve kterém použijeme údaje o počtech porážených prasat v ČR za rok, průměrné porážkové hmotnosti a ceně za kg zjistíme, že pokrytí ročních nákladů takovéto agentury by zatížilo jeden vyprodukovaný kilogram vepřového pouze několika desítkami haléřů. Ale jak jsem již uvedl, tento problém by musel být podrobně projednán a zřejmě i zakotven v prováděcí vyhlášce k zákonu 306/2000 Sb.
Ze všech uvedených skutečností je zřejmé, že otázek kolem „ideálního“ jatečného prasete je mnoho a zároveň je nejvyšší čas k jejich zodpovězení.
Jako krmivářská a poradenská společnost, která denně u svých zákazníků řeší ekonomiku chovů, chceme nabídnout zorganizování setkání zástupců producentů i zpracovatelů na neutrální půdě a přispět tak k vyřešení těchto dlouhodobých problémů. Výše uvedené náměty by měly být projednány za účasti všech zainteresovaných složek a z jednání by měla být přijata konkrétní opatření, dávající trendům šlechtění a výživy v České republice jasný směr.
Václav SVOBODA, Tekro spol. s r.o.
