Téma odborné způsobilosti hýbe českou chovatelskou a veterinární scénou již několik let. V parlamentu se čeká na schválení zákona, který možná změní zavedené pořádky, totiž že k veterinárním úkonům je způsobilý pouze veterinární lékař. Chovatelské svazy požadují, aby mohl některé zákroky dělat chovatel. Požádali jsme o vyjádření prezidenta Komory veterinárních lékařů MVDr. Karla Daniela a zástupce chovatelské organizace.
Novela veterinárního zákona budí po celou dobu její přípravy četné diskuse, které ale v řadě bodů nejsou založeny na skutečných faktech a problémech, ale uměle vytvářených emocích. Z pohledu chovatelů je pro nás obtížně akceptovaná rétorika Komory veterinárních lékařů ČR, která veřejnosti předkládá uváděnou novelu zákona jako prostředek pro neřízenou aplikaci čehokoliv, komukoliv samotným chovatelem s naprostým vyblokování pozice veterináře. Nejsem přesvědčen, že se jedná o hájení majoritního názoru praktikujících veterinářů.
Argumenty o tom, jak chovatelé budou hlava nehlava používat veterinární léčiva či provádět veterinární zákroky na svých zvířatech, jsou naprosto liché. Veterinární léčivé prostředky jsou již dnech chovateli vydávány výhradně na předpis na základě diagnózy, kterou může stanovit jenom veterinární lékař, člen Komory veterinárních lékařů. Je třeba také připomenout, že předkládaná novela nemá za úkol řešit bezpečnost potravin, která je v České republice dostatečně legislativně ošetřena a důsledně kontrolována dozorovými orgány. Navíc je celá oblast evidence a používání veterinárních léčiv včetně rizik z postihu při nedodržení „pravidel hry“ zodpovědností chovatele, nikoliv Komory veterinárních lékařů, která si jenom problematiku bezpečnosti potravin vzala jako mediální zkratku a strašáka. Neznám jediného producenta, který by riskoval výskyt reziduí antibiotik v mléce či mase a tím znehodnocení celé produkce často v řádech stovek tisíc korun. Ročně provedou laboratoře pro rozbory mléka provozované Českomoravskou společností chovatelů, a. s., asi 30 000 analýz vzorků pro potřeby zpeněžování. Rezidua inhibičních látek se za poslední dva roky vyskytla v 0,14 % analyzovaných vzorků.
Samotná definice odborné způsobilosti je rovněž dostatečná. Navrhovaná novela definuje chovatele jako osobu odborně způsobilou na základě vzdělání a na základě absolvování odborného kurzu a zkoušky. Navíc zákon počítá s prováděcí vyhláškou, která by dále specifikovala veterinární úkony a rozdělila je do jednotlivých kategorií. Vymezování odborné způsobilosti přímo v zákoně by nutně vyžadovalo novelizaci zákona pokaždé, když se v praxi začne využívat nová metoda. To by pružnosti ani snižování byrokratické zátěže zcela určitě neprospělo.
Schválení novely nás přiblíží ke stavu ve většině zemí EU, kdy je chovatel podle pokynů a s vědomím veterinárního lékaře povinen a současně oprávněn podávat svým zvířatům veterinární přípravky vázané na předpis ošetřujícího veterinárního lékaře, a to včetně injekční aplikace.
Na řadě příkladů z praxe bychom mohli doložit, že jediná rozumná cesta je dohoda chovatele a veterináře, která už dnes většinově funguje. Navrhovaná novela nepřináší žádný negativní prvek do takto fungujících vztahů a v zásadě ani žádnou převratnou novinku. Z pohledu chovatelů spíše naopak: posiluje odbornou pozici veterináře, která by měla být uplatňována v oblasti diagnostiky a prevence, před pozicí „prodejce léčiv“.
Hledání řešení místo problémů a společný pozitivní přístup umožňuje využití synergického efektu, které efektivní spolupráce chovatele a veterináře přináší.
Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.
Myslím si, že pokud budou veterináři plnit své kompetence aspoň tak dobře jak chovatelé skotu, prasat tak by se u nás nemělo opakovaně objevovat maso z dovozu se salmonelu nebo dokonce hnijící.
Tak ať konají tam, kde mají, protože to co se jim podaří zjistit a zajistit je pouhá špička ledovce.