Jedno tříděné konzumní vejce (bez obalu) prodávali loni domácí producenti v průměru za 1,58 Kč. Cena zemědělských výrobců se dostala na samé dno v srpnu, kdy farmáři dostali za kus pouhých 140 haléřů, tedy 1,40 Kč. Krizi komodity pocítili všichni zúčastnění farmáři. Společný sestup do ztrátové sféry byl navíc doprovázen jasnou zprávou – pokud by se měla situace opakovat i v tomto roce, pak většina z nás zbankrotuje
Největšímu hráči na českém trhu, akciové společnosti Česká vejce CZ, se problémy pochopitelně nevyhnuly. Své zboží v roce 2002 realizovala v obchodní síti (pozor, včetně obalu!) za 1,74 Kč za kus. „V kritickém osmém měsíci jsme ovšem prodávali za 1,505 Kč. Odečtěte náklady na obal a dopravu a dostanete se k výrobním nákladům. A ty už při úrovni 1,50 Kč na kus neznamenají zisk, ale hlubokou ztrátu. Jako úvodní komentář to snad stačí,“ sdělila Zemědělci Ing. Dagmar Pinková, předsedkyně představenstva zmíněné firmy.
Nebezpečí se rodí
na západě Čech?
Jak lze snížit výrobní náklady, když cenu elektřiny nebo vody producent neovlivní? „Ani význam ceny pracovní síly není podle mého názoru podstatný“, pokračuje Pinková. „Rozhodujících 70 % nákladů totiž dělá cena krmiva. Výrobci krmných směsí by si měli uvědomit zásadní skutečnost - když padnou odběratelé jejich zboží, skončí i oni.“
Předsedkyně představenstva tvrdí, že podle zjištění pracovníků společnosti byly loni v létě ceny směsí v Německu nižší až o 25 % než v ČR. „Někteří producenti z Polska dokonce kupovali levnější krmivo v zahraničí. Je ovšem možné, že jím zásobovali provozy ovládané již nyní podnikateli ze zemí Evropské unie.“
Co ještě může ovlivnit život českých producentů v nejbližší době? „Určitě přítomnost společnosti Česká drůbež, podnikající na západě Čech. Farma s obohacenými klecemi (technologie Big Dutchman šlape ve službách velmi dobře známého německého podnikatele Pohlmanna) zatím „dělá“ kuřice, podle Pinkové až o 10 korun levnější než ty z domácí nabídky. „A až dorazí na náš trh několik dalších desítek milionů kusů vajec, může to zdejší poměry významně změnit.“
Na první pohled
málo schůdná cesta
Společnost Česká vejce CZ dokáže doručit svou produkci v podstatě na každé místo v ČR. „Patnáct právnických osob (akciových společností) má díky kapacitám svých farem a jejich rozmístění v Čechách a na Moravě schopnost uspokojit poptávku po vejcích všude,“ konstatuje Pinková. „Nabízíme je téměř ve všech obchodních řetězcích.“
V roce 2003 je pro akciovku se sídlem v Hradci Králové reálná produkce 720 milionů kusů vajec. Do Švýcarska a SRN bude exportováno 50 milionů. V tzv. alternativních technologiích, v tomto případě konkrétně v halách s hlubokou podestýlkou, snesou nosnice 17 milionů vajec. Tyto provozy, patřící Unikomu Kutná Hora, Podniku živočišné výroby Nový Jičín a ZZN Pardubice, disponují německým certifikátem KAT. Tři písmena zaručují kvalitu produkce.
„Vím, že je v našich silách cenu vajec snesených v klecích zdvihnout maximálně o 10 %, ale víc ne. Nadbytek produkce na trhu a tlak ze strany obchodních řetězců jsou totiž gigantičtí protivníci. Kde tedy budeme hledat peníze? Na nákladově mnohem dražší podestýlce? I přes řadu nevýhod alternativních chovů bych pro postupný techonologický přechod byla, samozřejmě při zajištění všech důležitých okolností. Věřím si, že bych vejce z podestýlky prodala, protože reklama dokáže moc. Nejdřív ale musím taková vejce mít a to znamená jediné – přesvědčit farmáře o výhodnosti cesty, vypadající na první pohled velmi neschůdně.“
