Katastrofální srpnové povodně se podepsaly na každém z nás. Někomu vzaly život, někomu dům, někomu znemožnily podnikání, někomu ho „jen“ zkomplikovaly. Soukromí zemědělci to v Čechách neměli příliš jednoduché ani před povodněmi. A po nich?
Ing. Jan Kraus z Lomnice nad Lužnicí začal působit jako SHR v roce 1993, poté co získal v restituci dvouřadý kravín a několik málo hektarů z majetku bývalého družstva. Další půdu si proinajal a tak se teď může pochlubit cca 510 hektary zemědělské půdy, z toho 120 ha luk a pastvin. Přesněji, mohl....
„Některé pozemky mám v těsné blízkosti rybníka Rožmberk“, upřesňuje ing. Kraus. „v několika hodinách jsem přišel o 20 ha jetelotrav, 14 ha kukuřice, 14 ha pšenice a minimálně 28 ha luk. Problém je v tom, že mám pojištěné pouze tržní plodiny a většina ze zaplavených porostů byla určena na zkrmení. Na příští rok to, co mám, stačit nebude. Snížim stavy, nedá se nic dělat,“dodává ing. Kraus.
Stoupá voda, stoupá
Drama začalo v úterý 13.8.2002 okolo šesté hodiny večer. Voda se nebývalou silou začala rozlévat v okolí Lužnice a rybníka Rožmberk. Za dvě hodiny byla prakticky všude. Příjezdové cesty do kravína, který leží naštěstí 9 metrů nad úrovní řeky, se pomalu uzavírají. Nejde elektřina. Krávy, jalovice i telata plemene české strakaté a také několik kusů krav bez tržní produkce mléka, které ing. Kraus připouští masnými býky, zůstávají bez čerstvé vody a bez krmení. A mléčné krávy i bez dojení.
Do kravína se zaměstnanci poprvé dostali až ve středu odpoledne. Stres, který zvířata prožila, vyvolal u českých strak několik porodů. Bohužel bez asistence člověka, a tak většina telat nedokázala ve zdraví přežít první hodiny po porodu. Více než den a půl bez dojení se bezpochyby odrazí na zvýšeném počtu mastitid, na zhoršené kvalitě a menší tržnosti mléka. Díky vstřícnému přístupu místní veterinární správy mohl ing. Kraus dojit do neděle alespoň jednou denně: „Ještě že nemám holštýnky, ty by to zaručeně nepřežily. Česká straka je přeci jen odolnější, zatím uhynuly jen dvě.“
Od pondělí 19. 8. se vrací život ve zdejším kravíně do vyběhaných kolejí. Jen sousedovy evakuované krávy bez tržní produkce mléka na dvoře, vylidněné ulice a uzavřené cesty kolem Rožmberka připomínají několik dnů, kdy živel vítězil nad civilizací.
