V suchých obdobích se v zemědělské prvovýrobě často potýkáme s nedostatkem objemných krmiv. V této souvislosti si dovolím představit další pícní druh, který je vhodný zejména do podmínek sucha. Jde o jestřabinu východní.
Pícninářské druhy trav, ceněné pro obsah vodorozpustných cukrů a příznivý obsah vlákniny (hlavně NDF), dávají v suchu nízké výnosy. Podobně je tomu u jetele lučního, který, aby dával dobré výnosy, potřebuje dostatek vody. Určitým řešením je pěstování vojtěšky, která si dokáže vodu zajistit v hlubších vrstev půdy, nicméně je poměrně náročná právě na její kvalitu a neroste všude. Potřebuje půdy hlubší s nízkých obsahem skeletu, s vyšším obsahem vápníku a s tím související vyšší hodnoty pH (6,8 až 7,2). Vojtěška je určená pro oblasti s nižší nadmořskou výškou, nicméně se s ní setkáváme v oblastech kolem 600 m n. m. Zde je potom limitním faktorem při pěstování hlavně kvalita půdy. Při výrobě objemných krmiv se bez těchto tří nosných druhů neobejdeme. S výhodou se dají využít jetelovinotravní směsi, kdy tráva zajistí výnos v chladných začátcích vegetace, vojtěška potom poskytne výnos v teplejších měsících, kdy u trav dochází k omezení růstu. Ve směsích navíc porost vojtěšky i v létě udržuje vyšší vlhkost uvnitř porostu z rosy i v dopoledních hodinách a toho dokáže využít tráva, které se ve směsi dobře daří.
Pícnina hodící se do suchých podmínek je jestřabina východní:
Druhy a původ jestřabiny
Rod jestřabina (Galega) patří do čeledi bobovitých (Fabaceae) a zahrnuje zhruba šest druhů. V Evropě je domácí, a také více známá jestřabina lékařská (Galega officinalis), používaná v léčitelství. Jestřabina východní (Galega orientalis) pochází pravděpodobně z Kavkazu, kde se dodnes nachází její divoké formy, jako pícnina se používá především v Estonsku. Jestřabina východní má podobné využití jako vojtěška setá nebo jetel luční, tedy patří mezi bílkovinná krmiva.
Jak jí vidí biolog
Jestřabina východní je vytrvalá, až 150 cm vysoká bylina. Z kořene vyrůstají vystoupavé až přímé, duté, olistěné lodyhy. Hroznovité květenství nese barvy od bílé přes růžovou, modrou, až po fialovou. Kvete většinou až od druhého roku života. Rostliny jsou cizosprašné, opylované včelami a čmeláky. V podmínkách ČR kvete asi od půlky května do půlky června. Plodem je mnohosemenný lusk, obsahující 5 až 8 ledvinovitých semen, žlutavě zelené, později světle hnědé barvy. Kořenový systém je mohutný, v oblasti 60 až 70 cm pod povrchem velmi hustý. Hlavní kořen dosahuje délky přes 1 m, na lehčích půdách dorůstá až do tří metrů. U kořene se chvíli zastavme, protože kromě toho, že je osídlen bakteriemi Neorhizobium galegae, a tedy poutá vzdušný dusík, má ještě jednu zvláštnost, která spočívá v jeho morfologii. Rostliny jestřabiny vytvářejí v horní části kořenového systému stolony, kterými se rozrůstají dále od mateřské rostliny. V průběhu času dojde k úplnému odloučení a ke vzniku samostatné rostliny. Také tím je dána její vyšší vytrvalost na pozemku. Při vhodné agrotechnice bez potíží vydrží na stanovišti 15 let, na lokalitě Otročín se na TTP vyskytuje téměř 20 let.
Článek byl uveřejněn za podpory Ministerstva zemědělství při České technologické platformě pro zemědělství.
Ing. Jaroslav Lang, Ph.D.
Zemědělský výzkum, spol. s r. o.,
Troubsko
Kompletní článek najdete v časopise Krmivářství 4/2020.
