Vysoká intenzita výroby selat je základním předpokladem pro zajištění dobrého chodu zemědělských podniků s chovem prasat. Mnohdy rozhoduje a do budoucna stále více bude rozhodovat o ekonomické situaci i existenční perspektivě jednotlivých chovatelů prasat. To je dáno skutečností, že náklady na jedno odchované sele tvoří jednu čtvrtinu až jednu třetinu celkových nákladů na vykrmené jatečné prase. Každý dobrý a perspektivní chovatel by měl dosáhnout na vyprodukovaných selatech od prasnice ročně výroby minimálně 22 q jatečných prasat a optimální je až dosažení 25 q, což znamená pro většinu našich chovatelů zvýšit odchov selat na prasnici ročně o 2 až 4 selata.
Chtějí-li chovatelé zvýšit odchov selat, mají dvě možnosti – zvýšit stavy prasnic, což výrobu prodražuje nebo zvýšit intenzitu produkce selat při stávajícím, případně i nižším stavu prasnic. S ohledem na nižší odchov selat v ČR na prasnici ročně, který je patrný z tabulky 1, je zřejmé, že ekonomicky nejvýhodnější vždy bude dosažení vysoké intenzity výroby selat na prasnici.
V podmínkách našich chovů lze považovat za fyziologickou hranici 22 až 23 dochovaných a 24 až 25 živě narozených selat na prasnici ročně. Potenciální hranice u nás chovaných prasnic je samozřejmě vyšší.
Na úseku výroby selat pracuji řadu let a zejména poslední rok se této problematice věnuji velmi intenzivně, a to jak úseku inseminace (výroba inseminačních dávek i problematika zemědělského provozu), tak i přirozené plemenitbě. Na základě získaných odborných poznatků v mnoha podnicích v celé ČR i mimo území ČR jsem přesvědčen, že naši chovatelé jsou plně schopni posunout odchov selat v krátké době nad hranici 20 odchovaných selat v průměru celé ČR. Svůj názor na tuto problematiku jsem publikoval (napříklaf Náš chov 2/2001).
V daném článku jsem otevřel i některé choulostivější otázky související s kvalitou inseminačních dávek, kvalitou inseminačních aparatur, úrovní poradenské a školící činnosti i odbornou úrovní pracovníků zajišťujících tuto činnost v zemědělských podnicích. Svoje tvrzení bych mohl podložit mnoha konkrétními zjištěními. To ale nepovažuji za vhodné a proto jsem tyto skutečnosti zobecnil.
Ze strany chovatelů, zejména velkých specializovaných, ale i některých menších podniků, byla a je odezva velká ve směru navázání odborné spolupráce při zvyšování intenzity výroby selat. To mne velice těší. Měl jsem možnost navštívit několik našich největších podniků s kapacitou nad 1000 chovaných prasnic v různých oblastech ČR. Byl jsem příjemně překvapen jejich vysokou odbornou, technologickou i výrobní úrovní, která je porovnatelná s chovateli EU. Téměř ve všech těchto chovech je nižší intenzita výroby selat problémem, který je potřeba řešit, aby se tyto podniky staly ve všech oblastech plně konkurenceschopnými chovatelům z EU. V těchto chovech byly odborné nedostatky na úseku inseminace, které měly již být dávno ošetřeny. Ozvali se i chovatelé, kteří uvádějí, že mají problém odborně správně se orientovat právě v oblasti inseminace.
Můj článek měl za účel seznámit pracovníky jak z řad chovatelů, tak i z plemenářských organizací s těmi úseky reprodukce, které je nutno ošetřit na vyšší odborné úrovni právě s ohledem na nutnost zvýšit intenzitu výroby selat. Čekal jsem i odezvu ze strany odborných pracovníků plemenářských organizací a to zejména v publikaci konkrétních odborných praktických návrhů pro urychlení intenzity výroby selat.
V Našem chovu 5/2001 i Agrárním obzoru 8/2001 v článku Nové trendy v inseminaci prasat autoři na můj článek sice reagují, ale nikoliv ve směru konkretizace příčin nízkého odchovu selat v ČR. Rozporují některé mnou uváděné skutečnosti. Na ostatní zásadní odborné poznatky, které uvádím a které jsou pro zvýšení výroby selat rozhodující, nereagují.
K jejich názoru uvádím:
1) V současné době považuji z hlediska kvalitativního provedení inseminace za nejlepší komplet inseminační soupravy na trhu ČR „bublinu“ respektive tubu s nasazováním na inseminační kapiláru (ne do kapiláry), a to z důvodu výhodnosti provádění tzv. „doinseminování“ prasnic. Samozřejmě, že součástí tohoto kompletu je i kvalitní inseminační kapilára, kterou začal od začátku 2. čtvrtletí tohoto roku dodávat Genoservis, a. s., Olomouc plošně všem spolupracujícím chovatelům. Kapiláru, „bublinu “ i tubu s nasazováním na kapiláru vyrábí český výrobce. Autoři článku překrucují mnou uváděná fakta, když mi připisují tvrzení, že pipety používané v rámci působnosti akciové společnosti Genoservis jsou „jediné správné“. To jsem nikdy netvrdil a ani nemohu tvrdit. Každá pipeta, která je funkčně řešena stejně včetně elasticity materiálu, bude stejné, respektive přibližně stejné kvality. Tvrdím však, že tato pipeta je porovnatelná se světovou špičkou, kterou jsou kapiláry používané ve Francii, Dánsku i některých dalších zemích. Navíc materiál na kapilárách z Oder má specifickou vlastnost změkčení povrchu olivy po zavedení do krčku děložního po nasátí poševního hlenu a tím lépe přilne ke stěně krčku děložního. Na základě vlastního ověření kvality provádění inseminací u velkého počtu prasnic i vyjádření inseminačních techniků řady zemědělských podniků považuji v současné době tuto inseminační pipetu za nejlepší výrobek od tuzemských výrobců. Proto jsem ve svém článku svůj názor formuloval: „jednoznačně nejlepší aparaturou je inseminační bublina s kapilárou ukončenou pěnovou olivou od tuzemského výrobce (Odry), která patří kvalitou mezi světovou špičku“. Na tomto svém názoru trvám a setkám-li se s jiným lepším českým výrobkem, jsem ochoten toto i potvrdit. Jeden z autorů článku se mne v květnu tohoto roku dotázal co to je „doinseminování“. Jde o odborný termín pro provedení inseminace tak, aby se co nejvíce minimalizoval, respektive u většiny prasnic vyloučil zpětný výtok objemu inseminační dávky, ke kterému dochází při vlastním provádění, ale hlavně v době asi do 5 minut po provedení inseminace. Tyto zpětné výtoky (kanec jim po ejakulaci zabraňuje zátkováním krčku děložního výměšky Cowperových žláz) způsobují často vyšší přeboukávání prasnic v pravidelných fyziologických intervalech a také zvyšují podíl výskytu méně početných vrhů selat. Dovolím si tvrdit, že převážná většina pravidelně přeboukávajících se prasnic v intervalu 18 až 22 dnů (i v násobcích tohoto intervalu) v inseminaci jde na vrub zpětných výtoků inseminační dávky, respektive na vrub nízké oplozovací schopnosti spermií. V přirozené plemenitbě je to téměř vždy snížená oplozovací schopnost spermií.
Tuto problematiku jsem měl možnost diskutovat s farmáři – chovateli prasnic z Dánska, Francie, Německa i Kanady, kteří se s mým názorem plně ztotožňovali. Někteří z nich si se zájmem prohlíželi právě „bubliny“, brali si vzorky a velmi příznivě reagovali na informaci možnosti minimalizace zpětných výtoků po inseminaci právě „doinseminováním“. Samozřejmě, že „bublina“ není řešení pro jednostupňovou metodu přípravy inseminačních dávek pro enormní časovou náročnost jejich plnění na ISK. Naše společnost. bude postupně přecházet v plném rozsahu na „tuby“ s nasazováním na kapiláru. Nutno ale dodat, že jednostupňová technologie nezlepšuje ani nezhoršuje kvalitu inseminačních dávek, pouze usnadňuje práci inseminujícím pracovníkům v zemědělských podnicích. Autoři se odvolávají na fakt, že „bublinu“ v chovatelsky vyspělých zemích nikdo nezná. To ale neznamená, že český výrobek nemůže předčít kvalitou i funkčností výrobek cizí. Zapomněli také na fakt, že v těchto zemích přes vysokou kvalitu inseminačních pomůcek je rozsah inseminace v řadě zemí podstatně nižší než u nás právě v důsledku daleko vyšší náročnosti inseminace oproti přirozené plemenitbě. Například majitelé užitkových (produkčních) chovů prasnic v Dánsku (ale i v jiných zemích) inseminují jen necelou jednu třetinu prasnic. Proto právě v důsledku vysokého zapojení prasnic do inseminace v ČR je potřebné tomuto úseku věnovat mimořádnou, téměř nadstandardní pozornost. Jako příklad uvádím skutečnost, že i v chovatelsky vyspělých zemích světa jsou si vědomi ne právě „ideálního“ nasazování tub do inseminačních kapilár, a proto řada výrobců nasazuje na kapiláry různé pryžové či plastové přechodky, což je patrné i z obrázku na str. 4 v Našem chovu 5/2001, kde autoři nabízejí některé typy těchto kapilár. Jednoznačně tvrdím, že nasazování tuby na inseminační kapiláru je z hlediska „doinseminování“ i kvality provedení inseminace výhodnější než nasazování do tuby. Proto právě „bubliny“ jsou pro vlastní provedení inseminace ideální. Kdo zná podrobně specifika problému vlastního provedení inseminace prasnic, provedl velký počet inseminací různými typy aparatur a měl možnost porovnat s bublinami, dá mi jistě za pravdu, že k preciznímu provedení inseminace je „bublina“ ideální. To mi tvrdí i řada zkušených inseminačních techniků, kteří mají právě ty nejlepší výsledky v zabřezávání a plodnosti a kteří začali po „bublinách“ používat tuby. Souhlasí také s názorem, že tuby s nasazováním na kapiláry se kvalitou velmi blíží „bublinám“. Jako příklad mohu uvést zkušenost pracovníků Agropodniku Hodonín – závodu s 1800 prasnicemi v Miloticích u Kyjova, kteří začali používat tuby s nasazováním na kapiláry. Kdo zná závod v Miloticích, jeho vysokou chovatelskou, technologickou, odbornou i výrobní úroveň jistě pochopí, že ve vlastní ISK se určitě rozhodli pro to nejlepší a pro jejich výsledky nejvýhodnější řešení, nezávisle na přání té které organizace. Jako další příklad uvádím SZP Těšnovice, a. s., podnik s kapacitou asi 1800 prasnic, který tuby s nasazováním do kapilár používal, a vyžádal si tuby s nasazováním na kapiláry, se kterými je velice spokojen. V tomto závodě pracují zkušení specialisté – inseminační technici, kteří asi vědí, co je lepší.
Zpětné výtoky části objemu inseminační dávky při a zejména po inseminaci byly při používání dosavadních inseminačních aparatur poměrně vysoké a negativně ovlivňovali výsledky zabřezávání i plodnosti prasnic, což je neoddiskutovatelný fakt. Proto je změna těchto pomůcek velmi důležitá. Autory uváděný příklad jediného chovu s dobrou březostí a průměrnou plodností je silně zavádějící. Podobných příkladů s ještě vyššími výsledky bych mohl hned uvést několik, obdobné výsledky by totiž měl mít minimálně každý průměrný chovatel a nadprůměrní chovatelé by měli mít narozených selat ještě více při stejné i vyšší úrovni zabřezávání prasnic. U řady chovatelů, kteří začali používat nové inseminační pomůcky při současném používání inseminačních dávek ošetřených androhepovým typem ředidla a využívají právě provádění „doinseminování“, se stávají výsledky v zabřezávání prasnic po I. inseminaci na úrovni 85 až 95 % normálním jevem. Například farma Halenkovice podniku Lukrom Zlín s kapacitou asi 700 prasnic má úroveň zabřezávání po I. inseminaci v posledních měsících u jednotlivých turnusů na úrovni 86 až 96 %, ojediněle i 100 %. Odchov selat na prasnici v minulém roce se v tomto chovu přiblížil hranici 22 kusů a v letošním roce je předpoklad dalšího nárůstu. Chovatelé z oblasti jižní Moravy, kteří přešli na dodávku inseminačních dávek z ISK Grygov a pracují obdobně, zaznamenali výrazné zlepšení výsledků okamžitě od prvních turnusů přechodu na ISK Grygov. Z těchto důvodů Genoservis, a. s. Olomouc zavádí plošně pro všechny chovatele od 1. května letošního roku tyto nové pipety včetně výroby inseminačních dávek s použitím androhepového typu ředidla.
2) Provedené porovnání výsledků inseminačních bublin a tub na výsledcích šlechtitelských chovů plemene BU a L je odborně neprofesionální a zavádějící z těchto důvodů:
- Autoři článku směšují výsledky přirozené plemenitby a inseminace a vydávají je jen za tuby a „bubliny“. Podle „Ročenky 2001“ vydané SCHPČM byla v roce 2000 prováděna přirozená plemenitba v ŠCH u 29,3 % prasnic.
- Tuby se začaly používat až v průběhu roku 2000, u řady organizací až ve II. pololetí minulého roku, tj. výsledky v plném rozsahu po tubách se teprve dostaví.
- V minulém roce podle informace výrobce bublin bylo prodáno téměř 700 000 bublin, což se mohlo projevit v ovlivnění výsledků i u jiných organizací (mimo Genoservis, a. s.).
- I kdyby autoři měli pravdu a objektivně propočetli výsledky KU v ŠCH za rok 2000 na konečný efekt, tj. na celkovou produkci selat, tak výsledky jsou ve prospěch Genoservisu, a. s.:
- Samotné bubliny, bez optimálních pipet přináší jen malý efekt. Nové kvalitní pipety započala naše společnost dodávat plošně až počátkem II. čtvrtletí letošního roku.
3) Autoři článku rozporují moje konstatování, že mimo kolektiv specialistů akciové společnosti Genoservis se zřejmě odbornou praktickou problematikou reprodukce (inseminace i přirozené plemenitby) v zemědělském provozu nikdo na vysoké odborné úrovni nezabývá. Připouštím, že tento můj výrok nebyl štastný a mohl se někoho osobně dotknout. Pokud jsem se ovšem pohyboval v zemědělských podnicích v různých oblastech ČR, nesetkal jsem se nikde s vysokým odborným ošetřením celého úseku reprodukce komplexně. Setkával jsem se spíše se značnými nedostatky, a to mne pak vedlo k uvedenému konstatování. Zabývá-li se někdo touto odbornou problematikou na vysoké odborné úrovni, rád se s ním setkám, problém prodiskutuji a zjistím-li, že jsem se mýlil, velice rád se omluvím. Současně jsem ochoten diskutovat o našem řešení urychlení zvýšení intenzity výroby selat a porovnat výsledky. Jde zejména o výsledky testace nových inseminačních pomůcek v kapacitních chovech (první výsledky jsem publikoval), výsledky testace řady ředidel na několika stech dělených ejakulátů, výsledky testace vlastního ředidla androhepového typu, testace vytypovaných nejlepších ředidel na úrovni zabřezávání a plodnosti prasnic u velkého počtu inseminovaných prasnic a případně i dalších řešení a výsledky společného závěru doporučit chovatelské praxi. Zpracovali jsme odborný praktický návod k provádění inseminace na vysoké odborné úrovni a tento postupně s jednotlivými chovateli v jejich provozu i prakticky zavádíme.
Mohl bych uvádět další odborné skutečnosti, které zavádíme, ale to není cílem mého článku. Našim cílem je zrychlit intenzitu výroby selat a v krátké době překročit hranici 20 odchovaných selat od prasnice ročně v průměru všech spolupracujících chovatelů. To znamená u průměrných chovatelů dosáhnout 20 až 22 odchovaných a u nadprůměrných chovatelů nad 22 odchovaných selat od prasnice ročně. Jen tyto výsledky budou mluvit o kvalitě společné spolupráce s chovateli. Proto jsem dosavadní situaci nazval standardní a to, co je potřebné udělat navíc jako nadstandard. V tomto směru zůstává i před kolektivem pracovníků – specialistů Genoservisu, a. s., Olomouc k řešení celá řada úkolů. To co jsem viděl v mnoha chovech celé ČR mne utvrzuje v tom, že naši chovatelé mohou mít i za stávající situace podstatně vyšší odchov selat než jakého dosahují. K tomu je ale potřebné zrealizovat právě to, co jsem uvedl v NCH 2/2001.
Nesouhlasí-li někteří specialisté s mnou uváděnými skutečnostmi, bylo by jistě přínosné, kdyby uvedli svůj názor na problém, kterým je v ČR nízký počet živě narozených a v návaznosti i odchovaných selat na prasnice ročně při porovnání s chovatelsky vyspělými zeměmi. Všichni se jistě rádi seznámíme s jiným odborným, konkrétním a praktickým návodem na urychlené řešení zvýšení intenzity výroby selat. Ing. Emil Bazala,
Genoservis, a. s., Olomouc
