Ještě na přelomu 19. a 20. století jsme na středoasijských stepích a polopouštích mohli vidět stáda koní Převalského. Z tamní přírody tito lichokopytníci vymizeli na konci 60. let 20. stoletím a jenom díky péči a spolupráci zoologických zahrad přežili. Stali se chloubou pražské Zoo a aktuálně jejich sláva dobývá svět.
Divoký kůň Převalského (Equus przewalskii) byl objeven ruským geografem Nikolajem Prževalským a následně popsán Ivanem Semjonovičem Poljakovem roku 1881. Přes své původní velké teritorium ve stepích Střední Asie včetně Kazachstánu, v době svého objevení přežíval tento druh pouze v západní části Mongolska.
Historie chovu koně Převalského v ČR se začala psát v roce 1921. Tehdy věhlasný profesor František Bílek z někdejší Zemědělské fakulty, která byla pod ČVUT, dovezl z tehdejšího Halle an der Saale v Sasku tři koně Převalského, které nakoupil z vlastních prostředků. Přivezl je na školní statek zemědělské školy v Praze Uhříněvsi. Tam byli koně umístěni do roku 1932 a narodila se jim tam čtyři hříbata. Když byla v roce 1931 otevřena pražská Zoo, rozhodlo ministerstvo školství a národní osvěty, že budou tito vzácní „prakoně“, jak se jim tehdy říkalo, chováni právě zde. V pražské Zoo se hřebci Alkimu a klisně jménem Minka narodilo 21. března 1933 první hříbě, celkově páté v tehdejším Československu. Do roku 1988 se v ČR narodilo 150 hříbat.
Od roku 1959 vede Zoo Praha celosvětovou plemennou knihu koně Převalského. V té době žilo na celém světě pouhých 54 jedinců. Koně Převalského odchovaní v Praze žijí v chovech po celém světě. Jejich domovinou je např. Austrálie, Jihoafrická republika či Kuba, v Evropě např. Ukrajina a Maďarsko.
Chov se rozvíjel nejen v Praze. Na konci 80. let došlo na realizaci záměru chovného zařízení s výhledem přípravy koní pro možné vrácení zpět do přírody. Pražská Zoo dostala darem od soukromé osoby poměrně rozsáhlé pozemky v lokalitě zvané Česká Sibiř v obci Dolní Dobřejov. Zdejší statek se stal druhým českým domovem chovu koní Převalského. Zde mají zvířata mnohem větší výběhy, než jim poskytuje pražská lokalita. Jejich již dlouholetou ošetřovatelkou je Lenka Kordová. Spolu s Barborou Dobiášovou, kurátorkou kopytníků Zoo Praha pomáhají vybrat ty, kteří pojedou na dalekou cestu do své původní domoviny. Ypsilonka, Zeta nebo Davina – to jsou aktuální jména klisen, které pražská zoologická zahrada tentokrát vybrala pro převoz do jejich domoviny do Kazachstánu. Snažíme se vybírat koně mladší. Od hranice, kdy by opouštěly svůj mateřský harém, řekněme dvou let, do pěti až šesti let. Je třeba funkční imunitní systém, který je schopen dobře odpovídat na stres, který koně čeká a na změnu, kterou adaptace na život ve volné přírodě bude,“ vysvětlila Barbora Dobiášová.
První transport s českými koňmi směřoval do Mongolska a uskutečnil se v červnu 1992. Od roku 2011 pražská Zoo samostatně organizuje transporty do západního Mongolska pod názvem Návrat divokých koní. Do Mongolska jich dosud bylo přepraveno 38. „V lidské péči se koně namnožili, což umožnilo vrátit je do Číny a Mongolska. Nyní přišel na řadu Kazachstán,“ popisuje ředitel Zoo Miroslav Bobek.
Zoo Praha ve spolupráci s Armádou ČR přepraví začátkem června osm koní Převalského v rámci projektu Návrat divokých koní 2024. Půjde o již desátý transport do Střední Asie. Počítá se s přepravou tří hřebců a pěti klisen z Prahy a Berlína dvěma letouny CASA C-295M. Čtyři koně vypravíme jedním strojem z vojenského letiště Praha-Kbely, další čtyři vypraví z Berlína. Po dvou mezipřistáních v Istanbulu a Baku dorazí s nákladem do kazašského Arkalyku, odkud budou koně vypuštěni do stepí oblasti Altyn Dala (Zlatá step) ve středním Kazachstánu.
