Počátkem sedmdesátých let se na jižní Moravě začalo budovat jedno z nejvýznamnějších vodních děl této oblasti- vodní nádrž Dalešice. Stavba přehrady ale narušila přirozenou migraci původních říčních ryb, což vedlo k tomu, že se jejich počet v místních řekách rychle snižoval. Aby se zabránilo jejich vyhynutí, byla v téže době v Třebíči vybudována rybí líheň, která dodnes provádí umělý odchov některých druhů ryb ve snaze posílit jejich přirozenou populaci v přírodě.
Umělou odchovnu ryb v Třebíči, která dnes funguje pod názvem Rybí líheň, s. r. o., postavila v sedmdesátých letech místní organizace Československého rybářského svazu. Od let devadesátých patří objekt pod samostatný Moravský rybářský svaz. „Líhní je tady na jižní Moravě více, ale v takovém množství, v jakém děláme umělý odchov říčních ryb, jako jsou parma obecná, podoustev říční, ostroretka stěhovavá a jelec tloušť, jsme v rámci Moravského rybářského svazu největší. Kromě toho provádíme i poloumělý výtěr candáta a přirozený výtěr lína,“ informuje jednatel společnosti Rybí líheň, s. r. o., Ing. Jiří Mižďoch. K líhni, která má šestihektarový areál, náleží ještě 90 hektarů rybníků na kapry. „Kapři jsou jednou z našich tržních ryb, ročně jich odchováme asi 500 metráků. Ty nevytíráme, ale nakupujeme jako plůdek nebo násadu od rybářů z okolí,“ dodal Ing. Mižďoch.
Odlov v řekách není snadný
Umělé výtěry začínají na jaře odlovem generačního materiálu – dospělých jedinců – z přirozeného vodního prostředí. „Začínáme někdy v dubnu, a to odlovem ostroretky, potom přijde na řadu tloušť, parma a podoustev. Generační materiál odchytáváme přímo v řekách na trdlištích, místech kde se ryby přirozeně páří,“ vysvětluje jednatel společnosti, a dodává, že jedním z míst, kde lze odlov uskutečnit, je na řece Jihlava pod vodní nádrží Mohelno, a druhým je řeka Svratka v Brně. „Jsou zde specifická místa, kam se ryby pravidelně každý rok připlouvají vytřít. Úspěch odlovu závisí především na vývoji počasí a teplotě vody. Například letos nám povodně zkomplikovaly výtěr ostroretky. Kvůli příliš vysokým průtokům, které odlov úplně znemožnily, jsme museli pohlavní produkty ryb koupit,“ přiznává. Dospělé ryby se po vytření vrátí zpátky na lokality, odkud se vylovily, a další rok se odchytají znovu. Každoročně se tímto způsobem využívá několik desítek dospělých jedinců.
Vzhledem k tomu, že se tyto říční ryby neprodukují ke konzumním účelům, ale pro zarybňování volných vod, není u nich umělý výtěr hlouběji propracován. Podle Ing. Mižďocha je dost složité odhadnout, kdy je nejvhodnější doba k odchytu ryb na trdlištích. Jednoduché není ani určit, kdy jsou pohlavní produkty ryb – jikry a mlíčí - v optimální zralosti vhodné k oplodnění.
Umělý výtěr v líhni
Odlovený generační materiál se na pár dnů převeze na líheň, kde proběhne umělý výtěr. „Ryby, které jsou fyziologicky zralé, vytíráme ihned, ty co naopak zralé nejsou, hormonálně stimulujeme. K tomuto účelu se používají syntetické hormony nebo fyziologický roztok s kapří hypofýzou, které urychlí dozrání jiker a vedou k jejich uvolnění,“ prozrazuje jednatel osvědčené metody. Proces samotného vytírání vypadá takto. Samice se vloží do kádě s vodou, ve které se rozptýlí několik kapek hřebíčkového oleje. Tato koupel rybu zaručeně během několika minut uspí. Ryba se poté vyjme, osuší a masírováním břišní části se jikry vytřou do suché nádoby. Jikry nesmí přijít do styku s vodou, protože ta by předčasně indukovala propustnost membrány vajíček. Poté se přidá mlíčí samce. Mlíčí jednoho z nich přitom stačí k oplodnění jiker dvou samic. Produkty se smíchají, a teprve poté se k nim přilije voda, která zapříčiní, že jsou spermie aktivovány. Tím je umožněno oplození jiker, jehož proces trvá několik desítek sekund.
A kolik jiker a potenciálních nových jedinců lze takto vlastně získat? „Z parmy se dá vytřít jedno až dvě deci jiker. V jednom litru jich je zhruba čtyřicet tisíc kusů. U podoustve, která je menší, je v jednom litru zhruba dvě stě tisíc kusů. Vytřít z ní lze ale jen asi půl deci. Tloušť má v jednom litru jiker sto dvacet tisíc kusů a ostroretka jen padesát tisíc,“ říká Ing. Mižďoch.
Vývoj ryby
Jikry se po oplození přelijí na několik dní do inkubačních nádob - skleněných lahví, kde se z nich vylíhne plůdek. Inkubace probíhá pět až osm dní v závislosti na teplotě vody. Voda, ve které se jikry inkubují, pochází z říčního přítoku a má kolem patnácti stupňů. Po vykulení u plůdku čtyři až pět dní probíhá metamorfóza trávení žloutkového váčku, čili endogenní výživa. Následně dochází k takzvanému rozplavání, kdy se plůdek dostane k hladině, aby se nadechnul a naplnil si plynový měchýř. To mu umožní plavat.
Po rozplavání lze plůdky vysadit do venkovních nádrží, kde je už přirozená potrava podpořená o komerčně vyráběné sypké směsi. V přirozeném prostředí ale mnoho rybek nepřežije. „Z celkového množství plůdků jich zůstane asi jen dvacet až padesát procent. Rybka totiž není schopna dobře odolávat nástrahám vnějšího prostředí, jako jsou velký zooplankton, hmyz, larvy, nebo vážky. U parmy, cennějšího druhu ryb poskytujících malé množství jiker, jsme proto přistoupili k počátečnímu odchovu na recirkulačním zařízení, až do stadia vyšší odolnosti, což odpovídá zhruba věku dvou týdnů, kdy jsou ryby statnější. Přežití po vysazení do přirozeného prostředí se tak zvýší až na sedmdesát procent,“ konstatuje Ing. Mižďoch a dodává, že ostatním druhům ryb se takové péče nedostává, neboť je náročná zejména z hlediska kapacity v líhních a intenzity krmení.
Zpátky do řek
Nově vyprodukované ryby, takzvaní ročci, stráví v odchovných nádržích zhruba pět měsíců, od května do září, kdy dosahují velikosti šesti až osmi centimetrů. Poté se buď prodají na zarybňování řek, čímž splní svůj účel, popřípadě ještě jeden rok zůstanou ve výrobním cyklu.
Mladé rybky putují z Třebíče do řek na celé jižní Moravě. „To co vyprodukujeme, prodáváme asi z padesáti až osmdesáti procent organizacím Moravského rybářského svazu sídlícím od Jihlavy přes Přerov až na jih republiky,“ informuje jednatel. Celkový roční prodej ryb na zarybňování tak činí 60 tisíc kusů parmy ročka, 100 tisíc kusů ostroretky, 160 kusů tlouště a 50 tisíc kusů podoustve.
Kapři po celý rok
Kapři se chovají v kaprovém hospodářství. Na vánoční a velikonoční prodej se jich spotřebuje asi 200 metráků a na vysazování do volných vod pro vlastní místní organizaci, která hospodaří na přehradě Dalešice, se jich dodává 300 metráků. Při zpeněžování plůdků jako násad se cena počítá za jeden centimetr z délky rybky. Ta se například u parmy pohybuje kolem padesáti až osmdesáti haléřů. U tržních ryb, jako jsou kapr, lín, štika a candát, se cena počítá za kilogram, přičemž se přizpůsobuje konkurenci.
Zatímco finance na zarybňování řek se získávají z rybářských povolenek, provoz líhně se hradí z prodeje tržních ryb. „Prodej kaprů a dalších tržních ryb děláme celoročně, vždy jednou týdně přímo u nás na líhni. O Vánocích a Velikonocích pak provádíme celotýdenní prodej,“ informuje Ing. Mižďoch. Podle jeho slov jsou obyvatelé Třebíče rádi, že si tam mohou koupit kapra během celého roku, a ne jen na trzích o vánočních svátcích. „Přes Vánoce se prodá 130 až 150 metráků kapra, přes rok asi 50 až 60 metráků. Lidé u nás nakupují hodně každý týden. Je to už zavedená tradice,“ prohlašuje s úsměvem na závěr.
