Dle metodiky a šetření ČSÚ (Českého statistického úřadu) lze poměrně přesně odhadnout plochy sklizně pícnin i jejich výnosy, případně kolik hmoty je z uvedených ploch konzervováno. Nelze se však dozvědět, kolik je konzervováno s pomocí biologických či chemických přípravků.
To lze jen odhadovat na základě signálů, které přicházejí z praxe, ať již od prodejců konzervačních přípravků, tak od těch, kteří je využívají při konzervaci krmiv.
V roce 2001 zaujímaly v ČR víceleté pícniny zhruba 32 % z plochy zemědělské půdy, což bylo asi 82 % z plochy všech pícnin, na celkové produkci objemné píce se podílely však asi jen ze 64 % (to proto, že jsou do této kategorie zařazeny i málo produktivní louky a pastviny, tedy trvalé travní porosty, které zaujímají asi 23 % veškeré zemědělské půdy). Dle metodiky ČSÚ jsou výnosy víceletých pícnin uváděny v suchém (tedy v seně o sušině kolem 85 %). Výnosy pícnin sklízených na siláž jsou evidovány po přepočtu 4:1, na senáž (s vyšší sušinou, resp. při sklizni se zavadáním) po přepočtu 3:1. Podle našeho odhadu se zhruba 35 % z produkce víceletých pícnin silážuje, z toho s využitím biologických přípravků se jich konzervuje asi 60 %, s využitím chemických konzervantů asi 5 %. Očekává se, že se vzrůstající produkcí se bude zlepšovat i kvalita siláží, a to především dodržováním technologické kázně, ale i aplikací specializovaných konzervačních přípravků.
Jednoleté pícniny se v roce 2001 pěstovaly jen na zhruba sedmi procentech plochy zemědělské půdy, což bylo asi 18 % z plochy všech pícnin, na celkové produkci objemné píce se však podílely asi ze 64 % (především díky vysoce produktivní kukuřici). Dle metodiky ČSÚ jsou výnosy jednoletých pícnin (včetně kukuřice) uváděny ve sklizňové sušině (v čerstvé píci). Pokud bylo něco usušeno, pak po přepočtu 1:5. U ostatních jednoletých pícnin ČSÚ sleduje pouze celkovou plochu této kategorie plodin. Ze 70 % jsou do této kategorie zařazeny luskovino-obilní směsky (LOS) s převahou obiloviny (zpravidla pšenice, ječmen, oves; resp. peluška, bob, vikev), zbytek jsou monokultury (jílek jednoletý 20 %, bob koňský 10 %). Zhruba 90 % produkce LOS a bobu koňského se sklízí systémem GPS (Gans Pflanzen Schrott) zpravidla v mléčně-voskové (resp. těstovité) zralosti na siláž. Ostatní jednoleté pícniny se využívají k přímému krmení čerstvé píce (v zeleném stavu) různým kategoriím skotu. Do ostatních luskovin ČSÚ zařazuje také luskoviny, směsi luskovin a luskovinoobilní směsi sklizené na zrno ke krmným účelům. Podrobné členění není k dispozici, v praxi se jedná převážně o směsky vikví s obilovinou (kde převažuje obilovina, zpravidla oves), zbytek jsou kultury hrachu (pelušky) a koňského bobu sklizené na zrno v jeho plné (v některých případech již ve voskové) zralosti. Podle našeho odhadu se v ČR konzervuje až 95 % produkce jednoletých pícnin, s využitím biologických konzervantů asi 25 %, s využitím chemických konzervantů asi 10 % produkce.
Pokud jsou naše odhady správné, v ČR se za jeden rok vyprodukuje přes 4 miliony tun sušiny víceletých pícnin, přes 2 miliony tun sušiny kukuřice a asi 300 tisíc tun sušiny ostatních jednoletých pícnin. To je celkem asi 6,5 milionů tun sušiny objemných krmiv. Z toho se zasilážuje zhruba 3,5 milionů tun sušiny, a z toho pomocí konzervantů 2,5 milionů tun sušiny. Kdybychom počítali, že cena průměrné aplikační dávky na tunu sušiny siláže je 200 Kč, pak lze říci, že v ČR se prodá ročně přípravků na konzervaci píce za zhruba 500 milionů korun. To už je dost velká suma, ne?
Článek je zpracován jako podklad pro řešení výzkumného záměru MZE-MO2-99-04.
Ing. Radko Loučka, CSc.,
VÚŽV Praha Uhříněves
