Další rozvoj šlechtitelského programu Svazu chovatelů prasat v Čechách a na Moravě ovlivní hned tři základní faktory. Jsou jimi transparentnost a zlepšování zdravotního stavu zvířat v celé vertikále, schopnost uplatnit kvalitní genofond na trhu a kapacity a technologické vybavení stájí. Při jednání valné hromady v Chotěboři se konstatovalo, že k ideálnímu stavu v posledně jmenované problematice máme dost daleko. Současnou strukturu českých šlechtitelských chovů totiž tvoří převážně malé provozy.
Koncentrace, produktivita, pohoda
Další rozvoj šlechtitelského programu Svazu chovatelů prasat v Čechách a na Moravě ovlivní hned tři základní faktory. Jsou jimi transparentnost a zlepšování zdravotního stavu zvířat v celé vertikále, schopnost uplatnit kvalitní genofond na trhu a kapacity a technologické vybavení stájí. Při jednání valné hromady v Chotěboři se konstatovalo, že k ideálnímu stavu v posledně jmenované problematice máme dost daleko. Současnou strukturu českých šlechtitelských chovů totiž tvoří převážně malé provozy.
„Chov s kapacitou okolo 100 kusů prasnic dnes nelze považovat za perspektivní. Těch, které jsou ještě menší, máme hodně,“ řekl předseda svazu Ing. Jaroslav Hajda, CSc. „Pokud chce dánský chovatel zůstat v branži, nezbývá mu nic jiného, než neustále držet krok s vývojem. U stájí pro prasnice je trend nárůstu ze 300 na 500 míst, kapacity pro výkrm musí umožnit roční produkci 15 000 až 20 000 jatečných zvířat. Rodiny zemědělců nechtějí zaměstnávat žádné další pracovní síly, aby jim nestouply náklady a tak se hledají cesty automatizovaných řešení. Na tento vývoj se zaměřují i firmy vyrábějící technologie a dodávající stavby. Obdobné přístupy v různých obměnách a s rozdílným tempem nastupují i v jiných částech Evropy.“
Jak potom předseda Svazu chovatelů prasat v Čechách a na Moravě (SCHP) zdůraznil, výše uvedená koncentrace prasnic platí pro všechny stupně chovů, tedy i chovy nukleové.
Velký počet malých
Řada stájí v České republice pochází z 50. a 60. let minulého století a zdaleka neodpovídá technologickému pokroku a požadavkům dnešní doby. Co to znamená konkrétně? Provoz v nich je kontinuální, takže podmínky pro turnusový zástav a vyskladnění (s důkladnou dezinfekcí) prostě neexistují. Taková stáj samozřejmě nemůže poskytnout optimální podmínky pro realizaci a manifestaci genotypů.
Malé chovy dále nejsou schopny jednorázově vyprodukovat velké a vyrovnané kolekce prasniček, požadované velkochovy. A ve stájích s nízkým počtem ustajovacích míst vznikají problémy s používáním moderních statistických metod, vyžadujících větší soubory v reálném čase.
„Svaz se touto problematikou zabýval již dříve a přijal koncepci budování nukleových šlechtitelských chovů pro 21. století,“dodal Hajda.
Rozvojová země
a levné pracovní síly
Důvodů proč realizovat vlastní šlechtitelský program je podle předsedy SCHP víc. Mimo jiné jsou to i aspekty ekonomické a sociální. „Ty první je třeba vidět v tom, že vysoce prošlechtěný materiál s vysokým podílem know how má vyšší ekonomickou hodnotu. Chovatelé mají možnost za něj získat větší tržby, než za běžnou produkci jatečných zvířat. Pokud by čeští chovatelé nedodávali potřebou kvalitu, trh by obsadila zahraniční konkurence a finanční prostředky za know how by tekly mimo republiku. Důsledkem likvidace domácího šlechtění by byl vzestup cen za genetický materiál, a to nejméně na dvojnásobek.“
A aspekty sociální? „Tvorba účinných šlechtitelských programů a potřebné know how vyžadují určitý počet vysoce kvalifikovaných odborníků a to jak v organizacích, které program tvoří a realizují, tak u samotných chovatelů. Odborníky na šlechtění musí někdo vychovávat a to je posláním vysokých škol. Pokud by české šlechtění skončilo, nebudou potřeba ani zmínění odborníci, ani ti, kteří je vychovávají. Jde tedy o jakýsi řetěz, kde jeden článek podmiňuje druhý. Pokud bychom ztratili domácí šlechtění a efekty z něho plynoucí, stane se z nás v tomto směru rozvojová země, jejíž občané budou dobří pouze k tomu, aby nastoupili do stájí jako levná pracovní síla.“
Kdo jim půjčí?
Větší koncentrace zvířat a vysoká produktivita práce, to vše při respektování požadavků na ekologii a pohodu zvířat – takový je celosvětový trend. V západní Evropě se tento proces nazývá strukturální přestavba.
„V Dánsku se má zvýšit počet podniků chovajících více jak 500 prasnic ze 450 na 1000 v roce 2010. Celkový počet farem s chovem prasat se má naopak snížit z 11 700 na 7000,“ uvedl Hajda. „Tento vývoj je nezbytný i u nás. Bez investic do moderních ustajovacích kapacit a technologií ale není možný pokrok ve šlechtění a to zejména u mateřských plemen. Stejně tak nebude možné udržet konkurenceschopnost celého odvětví.“
Moderní kapacity by měly být podle předsedy SCHP prioritně budovány v současných nukleových šlechtitelských chovech, které o to projeví zájem. To má význam hned z několika důvodů: především tam je kvalitní genofond s dobře známou plemennou hodnotou a kvalifikovaný personál.
Hajda pochopitelně dobře ví, že největším problémem prvovýroby je nedostatek vlastních finančních prostředků a v případě žádosti o úvěr velmi rezervovaný přístup bank. Svaz proto připravuje konkrétní návrhy pro ministerstvo zemědělství s cílem získat potřebné peníze.
