Kromě ovcí, skotu a koz chová Bohumil Ječmínek na své ekologické farmě v Slavošově, rozkládající se v těsném sousedství Ústí nad Labem, i několik desítek koní. Je jedním z nemnoha farmářů u nás, kteří se zaměřili na plemeno shagya-arab. Svá zvířata představí společně s dalšími chovateli na národní přehlídce tohoto plemene, jejíž jubilejní ročník se uskuteční 11.srpna na Výstavišti Zahrada Čech v Litoměřicích.
Na celém světě se chová asi dva tisíce kusů koní plemene shagya – arab, u nás jejich počet nepřekračuje tři stovky. „Nejlepší z nich se prezentují každoročně na národní přehlídce tohoto plemene, která se dosud konala vždy v některém z hřebčínů. Letošní ročník bude poprvé organizován na výstavišti v Litoměřicích,“ poznamenává Ječmínek. Podle něj se na této akci bude letos prezentovat 53 koní, z toho šest plemenných hřebců z celé republiky. „Rádi bychom do programu litoměřického výstaviště zařadili alespoň jednu přehlídku koní ročně, příště by tu mohli být třeba teplokrevníci a následně i další plemena,“ uvažuje.
Dříve se koně v zemědělství hojně využívali. „Ještě v 60.letech se říkalo, že na jaře traktor nepatří do pole,“ říká s úsměvem. Proto mu připadalo přirozené, že jako sedlák, hospodařící v kopcovité krajině, musí mít koně. „Když jsem začal v roce 1990 soukromě hospodařit, měl jsme dvě klisny,“ vzpomíná. Dnes jsou v jeho stájích už řádově desítky koní a za dobu svého soukromého hospodaření odchoval asi stovku hříbat. Kromě plemene shagya – arab má i české teplokrevníky a poníky, kteří teď podle Ječmínka přicházejí do módy.
Podotýká, že shagya-arabové ho zaujali hlavně svými povahovými vlastnostmi. Tito ušlechtilí arabští koně většího rámce jsou poměrně klidní a vytrvalí. Vyznačují se všestrannou využitelností. Hodí se jak pro všechny druhy jezdeckého sportu, tak pro zápřah.. Plemeno shagya- arab je v ČR chováno na podkladě 13 rodin. Z toho je 12 rodin založeno kmenovými klisnami rakousko-uherských hřebčínů. Jedna rodina je původem z polských chovů. Chov v ČR se rozvíjí na podkladě postupně získaných chovných koní ze slovenského hřebčína v Topolčiankách. „Každý dnes chovaný kůň má však svůj vzdálený původ v některém z arabských hřebčínů,“ doplňuje.
Ječmínek dnes chová koně hlavně pro radost svoji i zdejších dětí, které sem chodí do jezdeckého oddílu a nezřídka tu tráví veškerý volný čas. Pro výdělek se tato zvířata chovat příliš nedají.
Navazuje na tradici
Bohumil Ječmínek pracuje v zemědělství na samém severu Čech už téměř 40 let. Po rozpadu zdejšího státního statku získal si pronajal příslušné pozemky, odkoupil zařízení a stroje a společně se svojí dcerou Lucií Pisingerovou pokračuje v hospodaření. „Bývala tady největší plemenářská farma na chov ovcí v České republice,“ poznamenává s tím, že tu byly postavena velké dřevěné chovné objekty s kapacitou 2,5 tisíce ovcí. Při stavbě však požadovaná kapacita na ovce byla zaměněna za stejnou kapacitu, ale na bahnice. Takže haly byly větší. „Nakonec se tu chovalo 1600 ovcí,“ říká Ječmínek, který na této farmě pracoval od sedmdesátých let minulého století jako zootechnik.
Když tu začínali v roce 1972, měl štěstí, že díky spolupráci s profesorem Františkem Horákem z brněnské zemědělské vysoké školy, byli vždy o krok napřed. Například jako první do naší země dovezli plemeno suffolk. „Tenkrát tady bylo téměř neznámé. Počítalo se s nimi do produkčních chovů,“ vysvětluje. Do konce roku 1990 měla zdejší farma na jejich plemenitbu dokonce monopol. Dnes už jde o jedno z nejrozšířenějších plemen u nás. „Vyprodukovali jsme více než 800 plemenných beranů,“ zdůrazňuje. V současnosti zdejší podnik provozuje plemenitbu více méně pro vlastní potřebu.
Nyní zemědělec na své farmě chová kolem šesti stovek ovcí, prostor bývalých stáje na chov ovcí dnes využívá pro ustájení koní. Základem stáda je plemeno suffolk. Někteří berani jsou i šumavské ovce. Jako doplněk mají i ovce vícerohého plemene jakob. Významné zastoupení mají i kříženci. „Používáme rotační křížení,“ poznamenává s tím, že novou krev, zejména plemene suffolk, hledají v Anglii či Nizozemsku.
Podle Ječmínka ovce tu chovají tzv. karpatským způsobem. To znamená, že bahní v zimě, aby jehňata stačila do jara vyrůst a dostala se bez problémů na pastvu. Musí vydržet i čtyř až pětikilometrovou cestu,“ uvádí farmář a podotýká, že jejich zvířata mají díky celoroční pastvě dobrou kondici a jsou otužilá ve srovnání s čistě stájovým odchovem. Pro chov používají přirozenou plemenitbu. „Chováme také kozy, abychom měli mléko pro jehňata,“ doplňuje.
Malý zájem
Určitým problémem je pro chovatele odbyt jehněčího. Dnes ho jatky berou minimálně, dospělé ovce nechce už nikdo. Proto farma prodává jehňata především drobným zájemcům. Vloni našla odbyt pro 200 jehňat. „V lázních Teplice je bohatá arabská klientela, díky tomu dostáváme 60 korun za kilogram živé hmotnosti, což je ekonomická cena. Běžně se jehněčí prodává zhruba za 42 koruny,“ prozrazuje farmář. Na pultech obchodů se pak toto maso prodává za 170 až 270 korun za kilogram. Většinou se tam však příliš nevyskytuje. Zato v řetězcích se dá bez větších problémů sehnat dovozové jehněčí za 600 korun za kilogram.
Ještě horší než s masem je to s odbytem vlny. „Vlna je dnes téměř neprodejná. Jen díky tomu, že máme velký chov a můžeme dodávat i velký objem, podaří se ji prodat. Mnohem hůře jsou na tom malí chovatelé,“ prohlašuje zemědělec. Podle něj se kilogram vlny prodává za devět korun. Většinou směřuje do zahraničí. V České republice chybí zpracovatelské kapacity.
„Máme hospodářské zařízení svazu chovatelů ovcí OVEKO. Prostřednictvím něho se vlna vyváží do Německa, kde se zpracovává na izolace. Podnik Karnola Krnov byl sice ochoten vlnu vyprat, ale v pouze v případě, že odebereme vypranou vlnu. To by pro nás přineslo velké potíže.
Prioritou jsou teď pozemky
Vedle ovcí chová Ječmínek i skot bez mléčné produkce. V současnosti má kolem 80 krav a jalovic a 50 telat. „Začali jsem s červenými strakami, postupně připouštíme masný simentál,“ prozrazuje s tím, že produkce mléka se příliš nevyplatila. Skot chovají celoročně na pastvě. „Máme sice kravín, kam mají krávy přístup, ale zdržují se tam více v létě, kdy se chrání před sluncem, než v zimě,“ podotýká Ječmínek, který ekologicky hospodaří celkem na 800 hektarech půdy. „Z toho ale asi sto hektarů tvoří různé remízky a křoviny, takže obhospodařujeme asi 700 hektarů luk a pastvin,“ upřesňuje. Dříve se tady pěstovalo i obilí. K této produkci tu však nejsou příhodné podmínky. Je tu kamenitý terén a ornice měla velmi malou mocnost, takže dosahované výnosy většinou nepřekročily tři tuny z hektaru. Dnes už proto nemají žádnou ornou půdu. „Potřebný oves nakupujeme,“ sdělil.
Za poměrně velkou překážku při plánování dalšího rozvoje hospodářství však považuje to, že Pozemkový fond ČR otálí v této oblasti s prodejem půdy. „Zatím se podařily koupit čtyři parcely, ale potřebujeme více,“ dodává Bohumil Ječmínek s tím, že do budoucna uvažuje i o vytvoření střediska pro agroturistiku.
