Výživa přežvýkavců představuje požadavek, aby zvíře bylo schopno předloženou siláž přijmout v maximální míře podle aktuálního obsahu bachoru. Vlastní objem bachoru je také závislý na tělesném rámci daného plemene, jako jeden z nejhlavnějších ukazatelů selekčního tlaku v chovu dojnic. Účelem konzervace pícnin je sklizeň dané pícniny v optimální fenofázi, jak z hlediska kvantitavních ukazatelů (výnos sušiny pícniny z ha), tak také kvalitativních ukazatelů (obsah N-látek, podíl škrobu, stravitelnost vlákniny resp. NDF) a následně inhibovat všechny rozkladné procesy biomasy během fermentačního procesu siláží.
Během sklizně pícnin si musíme uvědomit, že v okamžiku oddělení rostliny od kořenů nastávají rozkladné procesy, které je třeba minimalizovat. Účelem je vytvoření k. mléčné ze zkvasitelných cukrů (uhlohydrátů) za anaerobních podmínek, vytvořením optimálního pH siláže pod 4, tím dochází k inhibici rozkladných mikroorganismů a hydrolytických enzymů a následné stabilizaci biomasy během skladování v silážních žlabech. Výhodné pro proces krmení zvířat i pro výrobu bioplynu je ta skutečnost, že sklízená biomasa je skladována v silážním prostoru, kde dochází k stabilizaci biomasy během skladování a následnému postupnému zkrmování zvířatům, případně dávkování do BPS.
Pícnina sklízená v optimální fenofázi má určité vlastnosti, které jsou vhodné, nebo nevhodné k úspěšnému fermentačnímu procesu. Např. kukuřičná siláž je pícnina lehce silážovatelná s nízkým obsahem N-látek a vysokým obsahem cukrů, které mikrobiální činností jsou přeměňovány na fermentační kyseliny. Jakmile však sušina stoupne nad 37 % dostává se rostlina do fenofáze, kdy obsah cukrů klesne na minimum a potom je kukuřice středně těžce silážovatelná. U takové siláže vzniká nebezpečí, že je nestabilní, hlavně během letního období, kdy teplota je vyšší než 20 oC. Aby byl fermentační proces úspěšný, je nutné v prvé řadě vytvořit anaerobní prostředí bez vzduchu. Vytvořit optimální prostředí pro produkci kyseliny mléčné. Naskladněná biomasa však obsahuje epifitní mikroflóru. Obvykle počty mléčných bakterií jsou nejnižší ze všech mikroorganismů. Podle klimatických podmínek před a během sklizně a způsobu sklizně (zahlinění po dešti, během obracení) silážovaná hmota obsahuje nežádoucí mikroorganismy, jako plísně, kvasinky, klostridie, enterobakterie atd. Tyto nežádoucí bakterie tvoří konkurenci pro mléčné bakterie (ve většině případů mléčné bakterie tvoří minoritní podíl z celého profilu epifitní mikroflóry), které vytváří z cukrů kyselinu mléčnou. V prvé řadě při špatném nastavení řezacího ústrojí na sklízecí řezačce nelze dostatečně siláže udusat a v siláži zůstává kyslík, který podporuje nežádoucí rozkladné mikroorganismy a inhibuje tvorbu kyseliny mléčné. Současně dochází k prodloužení aerobní fáze fermentace. Nežádoucí mikroorganismy produkují nejen jedovaté sekundární metabolity, ale zároveň rozkládají organickou hmotu na již zmiňovaný CO2, teplo a H2O. Dochází ke zvýšení teploty v siláži a k enormnímu zvýšení fermentačních ztrát sušiny, které mohou dosáhnou 20 až 40 % ztrát sušiny a více podle podmínek fermentačního procesu. To znamená, že ve žlabu zůstane pouze 60 až 80 % a méně sušiny z naskladněné hmoty a jedna pětina naskladněné hmoty se přemění na již zmíněné teplo (přechází do ovzduší), oxid uhličitý (také přechází do ovzduší a vzniklé skleníkové plyny) a vodu, která snižuje obsah sušiny siláže, hlavně pokud nejsou dodržovány správné technologické zásady při sklizni. Pokud je do siláže přimíchána hlína, ať už se jedná o hlínu na rostlinách po deštích, nebo mechanizačními prostředky během sklizně vlivem špatného seřízení techniky, snižuje se úspěšnost požadovaného fermentačního procesu siláží. Do silážované biomasy se přimíchávají nežádoucí mikroorganismy, zejména to jsou klostridie. Tuto technologickou nekázeň jsme schopni zjistit stanovení obsahu popelovin v siláži.
Ing. Václav Jambor,
Ing. Blažena Vosynková,
Ing. Hana Synková,
Ing. Soňa Malá
NutriVet, s. r. o., Pohořelice
Více v časopise Náš chov 4/2024.
