Účinná konzervace pícnin a dodržení technologické kázně je dobrým předpokladem pro vysokou produkční účinnost celé krmné dávky. To platí dvojnásob pro pícniny, které musíme skladovat někdy i déle než jeden rok. Pokud se nám nepodaří zachovat kvalitu krmiv, dochází ke snížení užitkovosti, zhoršení zdravotního stavu a ekonomika zemědělského podniku klesá.
S nástupem systému krmení krmnými míchacími vozy se směsnou krmnou dávkou se krmivová základna stabilizovala. Především se ustálily krmné dávky pro dojnice. Základem se stala v krmných dávkách siláž kukuřice a senáž jetelová nebo vojtěšková.
Tyto pícniny patří k těžko silážovatelným pícninám a vyznačují se vysokým obsahem dusíkatých látek i nad 20 %. Dále pak nízkým obsahem vodorozpustných cukrů a látek s vysokými pufračními schopnostmi. Pokud porosty s vysokými NL senážujeme při sušině do 30 % a použijeme probiotické konzervační přípravky, fermentační proces proběhne většinou velice úspěšně, o čemž se přesvědčíme rozborem, provedeným za jeden měsíc po uzavření senážní jámy. V mnoha případech se však může fermentační proces po půlročním skladování zvrhnout. Důvodem zvrhnutí senáže je negativní vliv látek, které mají pufrační schopnosti, například NL, fytoncidy a další látky, které zapříčiňují zvyšování pH. Při zvýšeném pH se aktivují klostridie a začíná proces proteolýzy, dále pak dochází k deaminaci a dekarboxilaci bílkovin. Při deaminaci se uvolňuje čpavek, který má negativní vliv na pH a kvalitu senáže. Dekarboxilací vznikají látky, které způsobují zápach, zhoršují příjem krmiva a některé jsou i toxické. Tyto procesy zhoršují kvalitu krmiv, snižují produkční účinnost krmiv a mají přímý vliv na zdravotní stav zvířat, u kterých se to projevuje útlumem bachorových funkcí, sníženou produkcí bachorové mikroflóry. Bachorové prostředí se pak dostává do alkalózy a následně se zvířata dostávají i do ketóz. Zvířata snižují příjem krmiva, snižují svoji užitkovost a může dojít až k zástavě bachoru a následnému úhynu zvířat.
Při senážování pícnin, u kterých předpokládáme vysokou hladinu NL - cca 20 %, je nutné zabezpečit následující podmínky, aby nedocházelo k rozkladu bílkovin. Výsledná sušina by měla být v rozmezí 35 % až 45 % a řezanka senážní hmoty se má pohybovat okolo 1- 3 cm. Je vhodné použít intenzivní konzervační probiotické přípravky s enzymy, aplikované do 45% sušiny senážní hmoty (při vyšších sušinách probiotika ztrácí účinnost). Použitím probiotik s enzymy zajistíme dostatečné prokvašení a docílíme stabilitu senáže. Při senážování obtížně silážovatelných pícnin platí dvojnásob, že základem dobrého fermentačního procesu je striktní dodržení správné technologie senážování.
Nepřímé opatření, jak zlepšit fermentační proces u těžko silážovatelných pícnin, je zvýšení obsahu cukrů v biomase. Vhodné je pěstovat vojtěškotravní směsi s podílem trav s vyšším obsahem cukrů (loloidní kříženci kostřavy a jílku mnohokvětého). Podíl trav závisí na podmínkách stanoviště. Z hybridů je vhodný zejména Perun, Felina a na vlhčích stanovištích i hybrid Bečva.
V případě, že klimatické podmínky nám nedovolí docílit optimální sušinu, je možné použít chemický konzervační přípravek založený na bázi kyseliny mravenčí. Chemický způsob konzervace je založen na okamžitém snížení pH. Při dávce 3 až 4 litry dochází k vyblokování negativní epifytní mikroflóry krmiva a k rozvoji mléčného kvašení a nastartování fermentačního procesu, který je však částečně utlumen chemickou konzervací. Při dávce cca 5-6 litrů se téměř utlumí celý fermentační proces. Při sníženém fermentačním procesu si krmivo zachovává část nejkvalitnější energie ve formě vodorozpustných cukrů.
Velice závažným problémem na mnoha zemědělských podnicích je špatné zakrývání senáží. To pak automaticky vede ke shnití, nebo k proplesnivění povrchové vrstvy a při dlouhotrvajícím skladování mohou být ztráty až 50 %. Při malém počtu zaměstnanců na zemědělských podnicích se pak stává, že špatná vrstva se neskrývá nebo jenom částečně a do krmné dávky se dostává zdravotně závadné krmivo, které má vliv nejen na snížení produkční účinnosti celé krmné dávky, ale má vliv i na zdravotní stav celého stáda. V současné době se setkáváme s 2000 až 3000tunovými silážními jámami a pokud je senáž špatná, mohou zdravotní problémy trvat i několik měsíců.
Aby nedocházelo k výše uvedeným ztrátám, je nutné věnovat pozornost správnému zakrytí a zatížení silážní jámy. Jedná se o jeden ze základních požadavků technologické kázně při senážovaní. Již třetím rokem se začíná prosazovat nový třívrstevný systém zakrývání senáží. Jedná se o účinný systém pro kvalitní a dlouhodobé uchování nakonzervované hmoty. Systém se skládá ze třech vrstev. První vrstva je z tenké igelitové fólie a dává se na senážní hmotu. Tato fólie přilne k povrchu a zamezí přístupu vzduchu. Na ní se pak pokládá plastová plachta s UV filtrem. Třetí vrstva je z plastové sítě, která je velice pevná a chrání spodní plachty proti prošlápnutí, poškození a především proti větru, hlavně v zimních měsících, kdy plachty jsou tvrdé, nepružné, praskají a vítr je ničí a trhá. Plastová síť je zatížená podlouhlými pytli, naplněnými štěrkem, které se dávají po obvodu a napříč v místě spojů. Je vhodné využít i staré pneumatiky na zatížení senáže. Takto zakrytá senáž i po ročním skladování je v perfektním stavu a povrchová vrstva vykazuje jen mírné narušení do 5 cm. Z tohoto důvodu se senáže zakryté třívrstevným systémem nemusejí skrývat. Vrchní plastová síť má životnost cca 10 let. Přestože počáteční náklady jsou poměrně vysoké, jedná se o ekonomicky efektivní metodu.
Další vhodnou metodou, jak zajistit stabilitu povrchové vrstvy, popřípadě vrstvy při přerušení senážování, jak z důvodu klimatických, tak i z důvodu při doplňování dalších sečí je použití chemického konzervačního přípravku na bázi kyseliny mravenčí a propionové. Povrchová vrstva se ošetří naředěným přípravkem a to při nízkých sušinách 1:2 (přípravek : voda) a při sušinách nad 40 % je ředění 1:5. Chemického přípravku by se mělo aplikovat 1,5 litru na m2. Jak u povrchové vrstvy může dojít ke znehodnocení senáže, tak i u bočních vrstev, které nejsou dostatečně udusané, dochází často ke hnití a zaplesnivění. Proto se doporučuje, především u senáží s vyšší sušinou, v průběhu naskladňování prolévat chemickým přípravkem průběžně boční vrstvy. Přesto, že toto opatření je technicky náročné na provedení, výsledný efekt je velice dobrý.
Závěrem lze říci, že nejenom odstranění uvedených problémů, které se vyskytují v zemědělské praxi velice často, ale především zvládnutím a dodržením celého technologického procesu a kázně v průběhu senážování se docílí kvalitní konzervované krmivo. Vývoj v oblasti senážování stále pokračuje a proto musíme stále akceptovat nové poznatky, aby senážování bílkovinných pícnin bylo co nejméně ovlivněno vnějšími faktory.
Ing. František Mikyska,
AgroKonzulta Žamberk s. r. o.
