Po roce 1989 byla patrná euforie v zakládání kozích farem, avšak bez kvalitního podnikatelského záměru. Na to mnoho nově založených farem doplatilo a následně zkrachovalo. Proto se jich do současné doby zachovalo méně. Dnes je však opět odvětví chovu koz na cestě rozvoje, zájem o něj znovu stoupá. Snad je to způsobeno sloučením několika faktorů – ekonomické tlaky se všeobecně vzrůstající nezaměstnaností plus příznivá situace na trhu ve směru nemalé poptávky po výrobcích z kozího mléka a relativní nenáročnost chovu koz. Snad je v tom ale i cosi více.
Po křivce nárůstu počtu kozích farem těsně po roce 1989 a následnému poklesu se v současné době počet registrovaných kozích farem pohybuje kolem čísla 15 s velikostí stáda kolem 30 koz plus 3 velkochovy se stádem kolem stovky kusů. Zjistit však přesný počet celkový počet koz v ČR je poněkud problém. Český svaz chovatelů uvádí v návaznosti na kontrolu užitkovosti 2239 kusů, ale skutečné číslo je několikanásobně vyšší – okolo 40 000 kusů, situace v přesnějším monitoringu se snad zlepší novým zákonem o povinné registraci zvířete v případě, že chovatel má stádo nad tři kusy.
Od roku 1990 do roku 1999 klesly porážky koz v masném průmyslu o 97,6 % (v období leden až září 2000 bylo poraženo 1024 koz). Oproti období před rokem 1989, kdy fungoval systém vykupování kůží v návaznosti na kožedělný a rukavičkářský průmysl, se dnes žádné produkty z chovu koz nevyváží, saldo zahraničního obchodu například s kozím masem je záporné, byť množství dovezeného masa je nízké (je patrné, že v ČR je tradice konzumace kozího, ale i skopového masa nízká, od roku 1993 se pohybuje na stabilních 0,3 až 0,4 kg kozího a skopového masa/obyv./rok). Oproti tomu má však zahraniční obchod se živými zvířaty saldo kladné. Z uvedených údajů je zřejmé, že kozí farmy jdou spíše cestou produkce mléka a mléčných výrobků (i když ani ty se zatím nevyváží) než cestou produkce masa.
Budoucnost malých farem s ideálním počtem 20 až 30 koz závisí na kvalitním odbytu. Stálý odbyt se stal hlavním kamenem úrazu, na nějž narazilo mnoho farem a bylo nuceno svou činnost přerušit. Dnes je však situace příznivější především díky velké poptávce po produktech racionální výživy (některé výzkumy dokonce odkazují k možnosti protirakovinového působení kozího mléka; dále je kozí mléko alternativou pro osoby s alergií na mléko kravské - podle lékařských zpráv ještě nedošlo ke střetnutí alergie na mléko kravské i kozí současně). Co by eventuálně mohlo stát většímu rozmachu kozích farem v cestě je poměrně drahá technologie (pasterizační přístroj, mléčnice aj.) a relativně přísné požadavky hygieniků.
Dotační programy v chovu koz
Naopak motivačním mechanizmem se může stát řada podpůrných programů cílených na chov koz. V první řadě jde o dotace na genetické rezervy dvou nejrozšířenějších plemen na území ČR – kozy bílé krátkosrsté a kozy hnědé krátkosrsté, které se odvíjejí od udělené třídy užitkovosti (závisí na tom, kolik koza nadojí mléka, podle toho získává či nezískává elitní třídu – viz tabulka 1). Nutno dodat, že v případě hnědých koz nejsou tak přísná kritéria jako u koz bílých, protože je jich méně. Další dotace plynou na vyprodukované kozy od koz, které získaly právě elitní třídu. Za tuto odchovanou kozu či kozla prodanou na trhu získá chovatel podporu 3000 Kč jako producent genového fondu. Rovněž na mladé kozičky se vztahuje dotace kolem 400 Kč/kus, částka se však na konci roku zkracuje podle výše financí ve státním rozpočtu. Dotace na kontrolu užitkovosti se pohybují v hodnotě 300 Kč/kozu a dotace na kozla 20 Kč/krmný den, což obnáší přes 7000 Kč ročně. Celková podpora chovateli se stádem kolem 30 koz, tak může činit 15 až 20 000. Kč ročně, hodnota nikterak zanedbatelná.
V porovnání s našimi západními sousedy lze vysledovat priority ČR v chovu koz – kontrola užitkovosti, kvalita mléka, preferování typu zvířete, důraz na genetiku.
Na kozí faře
Reálný obraz o chodu kozí farmy lze získat na vícero místech. My jsme však nezavítali ani do Horní Světlé v Lužických horách na vzorovou farmu manželů Horynových, která se stala modelem pro mnoho dalších zakladatelů kozích farem (ve snaze zamezit přílivu zájemců si manželé Horynovi stanovili sazbu za konzultaci ve výši 1000 Kč/hod, avšak neúspěšně, zájem o tuto farmu s šlechtitelským chovem hnědých koz včetně výroby a vlastní prodejny je stále nemalý), ani do Bílska u Vodňan, kde František Špatný kromě osmdesátihlavého stáda bílých koz provozuje v létě i agroturistiku, ani do milešovského velkochovu. Za příklad jsme si vzali kozí farmu mladých manželů Wozniakových, též „žáků“ Horynových, v Hrušovanech na Litoměřicku, snad právě proto, že není zcela vzorová a naráží na jisté problémy, které mnoho jiných farem v průběhu let devadesátých odsoudily k zániku.
Manželé Wozniakovi začali s chovem hnědých koz krátkosrstých v roce 1996 nákupem dvou koz. Hospodářství založili na pozemcích bývalé fary pronajatých za dlouhodobý, nikoli však symbolický pronájem 3000 Kč/měsíc (jenž však částečně umořují prací) od církve (ke komplexu budov ve značně zdevastovaném stavu patří i kostel, zvonice a bývalý hřbitov). V roce 1997 dokoupili pět odrostlých koziček, zbytek do početního stavu stáda dnešních dní, jenž činí 34 koz, již odchovali sami. S dalším rozšiřováním co do počtu již nepočítají, maximálně počet je 40 dojicích koz, především z důvodu omezené kapacity technologie (pasterizační přístroj je jen na 100 litrů mléka). Další rozšiřování by mělo jít spíše cestou selekce, postupným vyřazováním nejhorších koz a ponecháváním koziček po nejlepších matkách. V současné době se pohybuje dojivost kolem 2 litrů/kus/den. Kýžené optimum by mělo být 2,5 až 3 l/kozu/den. Vyselektované stádo s lepší dojivostí by tak snížilo současné náklady na produkci mléka až o jednu třetinu.
Co se týče zmiňovaných problémů, spočívají, jak jinak, v investicích. Petr Wozniak poznamenává, že by bez minimálně půlmiliónové počáteční investice (traktor, sekačka, řezačka apod.) znovu do zakládání kozí farmy nešel (i když není chov koz tolik náročný, například v přizpůsobování chlívů pro kozy, nemusí být ihned zbudovány boxy, jak je tomu u krav aj.). Zprvu doufal, že se úroveň farmy zvýší postupně za chodu a že budou při farmě i nezávisle pracovat, všechen čas však pohltilo hospodářství. Činnosti, které jsou ale nuceni dělat bez potřebné techniky „na koleni“, zabírají čas, brzdí finanční rozvoj a možnost následného zainvestování a prodražují provoz. Jednoduše řečeno začarovaný kruh, z něhož je těžké se vymanit.
Chov koz jako možná alternativa
Přesto však manželé Wozniakovi hledí vstříc do budoucnosti optimisticky. Chov koz je podle nich funkční obor, ekonomicky reálný, schopný zajistit dlouhodobou prosperitu celé rodině (2 až 3 pracovníci). Je to dáno rozdílem ceny 1 litru kozího mléka oproti kravskému, v závislosti na menší dojivosti koz; za 1 litr kozího pasterovaného mléka dostane chovatel 30 Kč. Koza nostra, jak zní obchodní značka farmy v Hrušovanech, nad to produkuje podobně jako ostatní farmy sýry (prodej 1 kg sýra vyprodukovaného z 8 až 12 litrů mléka se realizuje v rozmezí 190 až 230 Kč), jogurty a na jaře v rámci vyřazování kozlíků maso. Značně pomáhají i podpůrné dotační programy. Finance z nich najednou plynoucí (někdy v období před vánoci) jsou nezbytné na vykrytí propadu v následujících měsících. Kozy totiž zabřeznou najednou na podzim a v zimních měsících nedojí, tudíž se nic neprodá.
Velké plus pro farmu je zvládnutý marketing. Výsledkem je, že prodají veškerou produkci, i když jí musejí rozvážet. Podařilo se vytvořit odběratelskou síť maloobchodů v Severních Čechách (Litoměřice, Most, Teplice) a v Praze. Po dotazu v jedné prodejně v Praze specializující se na dia výrobky nám zde potvrdili obecný trendu, zájem o produkty z kozího mléka je opravdu velký a poptávka převyšuje nabídku. Supermarkety Petr Wozniak neoslovoval, jednak je produkce přece jen příliš malá, jednak jsou podmínky ze strany obchodních molochů zbytečně tvrdé.
Cestou bia
Zajímavý je aspekt, kam směřuje vývoj farmy dále. Kromě zajištění trvalé prosperity, což je pochopitelné z hlediska její další existence, by se chtěli manželé Wozniakovi vydat cestou bio výrobků. Podle jejich původního záměru: „Dělat to, co neškodí přírodě ani lidem“, se zdá cesta ekologického zemědělství jako logické vyústění. Ovšem budou nuceni překonat několik překážek. Farma nemá žádné vlastní pozemky, což je nutné v návaznosti na nepoužívání chemických hnojiv, musela by je zakoupit (minimálně 5 až 6 ha, což v této oblasti odpovídá investici v hodnotě 180 – 240 000 Kč). I jinak by došlo k mírnému prodražení výroby (homeopatická léčiva namísto antibiotik, speciální postřiky na obilí aj.). Získáním značky bia by však určitě farma i přes nynější marketingovou bezproblémovost, získala v budoucnu na trhu ještě pevnější místo, protože poptávka po takových produktech stále narůstá. O to však manželům Wozniakovým tolik nejde, chtějí vybudovat hospodářství v těsném sepjetí s přírodou podle nejpřísnějších ekologických norem. A tato cesta – cesta rodinného ekologického farmaření má, doufejme, v České republice budoucnost.
Petr Stejskal, spolupracovník redakce
