V České republice bychom asi nenašli mnoho zemědělců, kteří se věkem řadí do kategorie teenagerů. V tomto věku mívají mladí lidé většinou jiné zájmy a sny. Vyprávění teprve osmnáctileté Hanky Maturové z Chuchelna nás ale přesvědčí o opaku.
Své okolí – Podkrkonoší – vnímá tato slečna jako kraj, který s sebou nese drsné počasí, dřinu, ale najdeme tam i krásnou a neporušenou přírodu a také lidi, kteří mají chuť k práci. „Jsou to potomci horalů, kteří na svých políčkách těžce pracovali, ošleháni tamním počasím,“ usmívá se chovatelka koz a ovcí.
Obec Chuchelna se nachází necelé dva kilometry od města Semily (Liberecký kraj). Chuchelnu najdeme na severozápadním svahu Kozákova, který je bránou Českého ráje a tvoří po Krkonoších jeho dominantu. Právě v této obci, přesněji v její části nazývané Na Kamenici sídlí kozí minifarma. Její majitelkou je osmnáctiletá Hanka Maturová, která si podle svých slov tento koníček vybrala úplně sama. Po ukončení základní školy se vydala studovat na Střední zemědělskou školu do Hořic, kde v současnosti navštěvuje třetí ročník. Plemenným kozám (zatím dvě plemena česká bílá krátkosrstá) se nevěnuje sama, ale pomáhá jí přítel Jiří Lánský.
Počátky chovu
O kozy se mladá farmářka zajímá už téměř deset let. Ale až v roce 1999 vystřídaly křížence plemenné kozy. Obě plemenice - Fišerka a její dcera Dituška z vlastního odchovu jsou zapsané v plemenné knize koz s kontrolou užitkovosti a zařazené v genofondu České republiky. „Fišerku jsem v roce 1999 koupila od chovatele ze Žďáru u Staré Paky. Dodnes je mým kamarádem a pomáhá mi řešit nejrůznější otázky ohledně chovu“, říká chovatelka. „Malá kozí farma je název spíše recesní a vznikl před několika lety při tvorbě vizitek. Dnes už mi nikdo jinak neřekne,“ upřesňuje ještě Hana Maturová.
Vlastní farma se nachází na čedičové skále, odtud vznikl název Na Kamínce. U lesa stojí chalupa se stodůlkou, kozím chlévem a přilehlými loukami. „Na těchto loukách, kde roste spousta bylinek, se pase moje stádečko. Před rokem jsem chov rozšířila o pět chovných oveček, které mi pomáhají udržovat přilehlé pozemky,“ dodává farmářka.
Všechna narozená kůzlata podléhají ohlašovací povinnosti a chovatelka nezanedbává ani řádné označení ušními známkami. Koncem srpna a začátkem září se konají svody plemenných zvířat na vybraných místech Čech a Moravy. Tam se mladé kusy hodnotí, třídí do skupin podle vzhledu a užitkovosti rodičů. Obvykle se pořádá aukce, při níž se mladá zvířata prodávají novým majitelům. „V poslední době, možná kvůli zrušení dotací, je čím dál menší zájem o koupi. Mladí se do zemědělství neženou a ti ostatní nemají dost sil postavit se realitě. Proto se například letos stalo, že z padesáti předvedených zvířat byly prodány čtyři kusy pod cenou. Podle mě je to velká škoda. Neklesá jen zájem o chov, ale stagnuje i užitkovost zvířat,“ uvažuje Hana Maturová.
Bydlení pro kozy
Kozy jsou ustájeny na volno na hluboké podestýlce, která se vyklízí třikrát do roka. Pro dojné kozy zhotovila chovatelka stání s krmnou mříží a žlabem ze dřeva a pro kůzlata samostatné stání. V boxu je umístěna samoobslužná napáječka a minerální liz. Tak umístěný žlab, obsluhovaný z chodbičky, umožňuje lepší manipulaci s krmením.
Krmná dávka se řídí podle dojivosti a ročního období. Jádro v Kamínce zkrmují v plastových vědrech. „Nejlépe se nám osvědčila směs namačkaného ovsa, ječmene a pšenice v poměru 2:2:1. Mimo jiné dostávají v letním období zelenou píci, vojtěškové granule, sušený chléb, zeleninové a ovocné skrojky. V zimním období jablka, krmnou řepu a brambory. Jak v letním, tak i zimním období dostávají i kvalitní luční seno, které pomáháme sušit,“vysvětluje Hana Maturová. Stroje potřebné ke sklizni píce má farmářka u svého dědy, který soukromě hospodaří. Samozřejmostí je dostatek pitné vody pro zvířata po celý den.
Kozy se zpravidla dojí dvakrát denně. Prozatím ručně do plastového kbelíku, který se odnáší ihned po nadojení z chléva. Mléko se cedí přes mléčné filtry a okamžitě chladí na 6°C. Do chladničky se ukládá v uzavřených šestilitrových soudcích z potravinářského plastu.
Tajný recept
Nadojeného mléka je více, než stačí obyvatelé farmy spotřebovat. A proto už před pěti lety vznikl problém, co s přebytečnou surovinou. Mlékařskými dovednosti do té doby Hana Maturová neoplývala a podle vlastních slov jí to neměl ani kdo naučit. Sáhla tedy po odborné literatuře a dočetla se o receptech z kozího mléka pro výrobu nejrůznějších produktů: „Nešlo to ale tak, jak jsem očekávala, první rok byl doslova zklamáním. Neměla jsem dostatek potřebného nářadí ani žádné zkušenosti,“ komentuje tehdejší situaci chovatelka.
Svůj boj ale nevzdala, a tak se asi po tříletém zápasení kvalita sýrů značně zlepšila. Na farmu přibylo také nové syřidlo a mlékařské kultury od firmy Christian Hansen, nerezové nádobí nebo perforované formy z nerezové oceli. Po zkušenostech z praxe, kterou chovatelka vykonávala na farmě Filoun manželů Šourkových, si zařídila také minimlékárnu – tedy místnost k tomu určenou a s potřebným vybavením k výrobě sýra.
Teprve před rokem začaly mít sýry charakteristickou chuť a konzistenci. Například měkký sýr s lehce slanou a přirozeně nakyslou chutí a mléčnou vůní s podtónem vlašských oříšků se doslova rozpouští na jazyku. Některé bochníčky se ochucují kmínem, bazalkou nebo česnekem, některé naloží do směsi koření, bylinek a olivového oleje. Kromě klasických sýrů se v Chuchelnu vyrábí i kozí tvaroh, kozí žervé s pažitkou, kozí jogurt a v dohledné době se chystají na kozí máslo a tvrdé sýry.
Historie a vyhlídky do budoucna
Na závěr dejme slovo chovatelce: „Moje babička a děda soukromě hospodařili a chovali skot na mléko. Zde jsem se asi ve svých pěti letech naučila podojit krávu a postupně se naučila každodenní práci s hospodářskými zvířaty, tedy i s kozou. Tady se zrodila má láska ke kozám. Po dlouhém přemlouvání rodičů se mi podařilo přivést kozy domů do malého chléva na zahradě. Zhotovila jsem pro ně jesle, žlab s krmnou mříží a vyhradila jsem místo pro kůzlata. Zde jsem odchovala sedm generací koz.
Občas si kladu otázku, co dál? Považuji za nejdůležitější dokončit studium, zaopatřit rodinu a najít si vhodné zaměstnání. Poté bych mohla uvažovat o založení opravdové kozí farmy. Chtěla bych se specializovat na chov s produkcí mléka a chovných zvířat. Stádo by čítalo 24 až 32 chovných zvířat, což není mnoho, ale chci se prezentovat jako rodinná farma se specifickým sortimentem svých výrobků. Kromě klasických čerstvých sýrů bych se chtěla zaměřit i na speciality. Všechny suroviny by se zpracovávaly v mlékárně přímo na farmě.
Chce to ale spoustu úsilí, finančních prostředků a hlavně chuť tak vyplnit svůj volný čas. Snad se to povede, protože za tu námahu to stojí,“ loučí se s námi „teenagerka“ z Podkrkonoší.
