Na semináři v brněnském Boby centru se setkali dva světově uznávaní odborníci na silážování – dr. Michael Woolford (Velká Británie) a prof. Keith Bolsen (USA). Seminář, o který projevili chovatelé velký zájem, uspořádala společnost Alltech.
„Kvalitní zvířata potřebují kvalitní krmivo“, řekl dr. Woolford. „Výroba siláže není tak závislá na počasí, má vyšší výživnou hodnotu než seno.“ Podle dr. Woolforda není ve východní Evropě siláž příliš populárním krmivem především proto, že chovatelé nemají dostatek kvalitní mechanizace pro její produkci. Naopak Evropa a USA se mohou pyšnit dokonalou mechanizací jak pro její výrobu, tak krmení.
Proces výroby kvalitní siláže
Podle Woolforda 90 % úspěchu záleží na silážovaném materiálu a ošetření a 10 % na vlastní fermentaci. Luskoviny a jeteloviny patří mezi rostliny, které se vyznačují vysokým obsahem veškerých dusíkatých látek, přičemž převážná většina těchto sloučenin je pro přežvýkavce snadno dostupná. Jakmile výzkumy ukázaly, že siláže vyráběné z luskovin s obsahem sušiny pod 250 g/kg jsou ke klostridiové fermentaci velmi náchylné a že při sušině nad 320 g/kg již toto nebezpečí pomíjí a je téměř eliminováno nízkou vlhkostí, začali farmáři stále více využívat zavadání sklizeného porostu. V Evropě byl o konzervaci luštěnin zájem poměrně malý, po propuknutí skandálu s BSE došlo k obnově zájmu o luskoviny a jeteloviny jako zdroje rostlinné bílkoviny. Leguminózy se vyznačují relativně nízkou fermentační schopností, a to hlavně proto, že obsahují málo zkvasitelných cukrů a mají vysokou pufrovací kapacitu, která brání jejich okyselování. Ve Velké Británii zkoušejí v současné době pěstovat a silážovat i sóju. Pokud jde o travní siláž, je potřeba dosáhnout vysokého zhutnění, tj. dodržet délku řezanky 10 až 15 mm.U kukuřice je tato délka 10 až 12 mm. Jak uvedl dr. Bohlsen, výživáři chtějí, aby krmivo obsahovalo dostatek vlákniny. „To je správné, je však třeba se postarat o zhutnění, správnou velikost žlabu a dobré ošetření siláže,“ komentuje profesor.
Podle zkušeností dr. Woolforda mají farmáři v současné době k dispozici takovou mechanizaci, kdy se sklízí 1000 až 1200 tun materiálu denně, pak zbývá málo času na zhutnění, přísun materiálu je příliš rychlý. Proto hraje velkou roli i velikost částic. „Než začne mléčné kvašení musí být vzduch vytěsněný“, říká britský odborník. Start musí být co nejrychlejší, to podpoříme využitím inokulantů.
Hodnocení kvality siláží
Podle Bolsena je královnou píce vojtěška. Vyznačuje se vysokou pufrovací schopností a nízkým obsahem cukrů. „Příliš mnoho farmářů však dělá stejnou chybu“, říká Bolsen, „silážují při nízké sušině, a tak se objevuje nebezpečí klostridiové infekce.“ Tráva se silážuje dobře, jako cílovou sušinu uvedl 25 až 30 %.
Základních je pět faktorů, kterými se musí farmář řídit:
- očkovat,
- dusat,
- zakrýt povrch,
- dobře ošetřit čelo siláže,
- veškerý zkažený materiál likvidovat.
Základem je omezení přístupu vzduchu, prodlužuje se životnost konzervovaného materiálu, zlepšuje se specifická hmotnost, a proto se zvětší kapacita sila. Zvýšíme-li specifickou hmotnost ze 160 na 250 až 290 kg/m3, snížíme konečné ztráty. Hodně vzduchu je především v silážích, když se naváží více než 50 tun za hodinu. Neměl by být překročen maximální přísun jedné tuny za minutu, prof. Bolsen doporučil navážet tunu za 90 sekund až 2,5 minuty. Vyššího zhutnění dosáhneme pomalejším navážením materiálu. V USA ale 60 % výroby siláží probíhá smluvně, v Česku je tento podíl na úrovni 30 až 40 %. Otázkou je: zpomalí smluvní výrobce navážení?
Možností jak zvýšit zhutnění, je přidat další traktor se závažím na dusání nebo využít vyšší výšky skladovací hmoty. Začít déle zhutňovat až na konci dne, nemá podle Bolsena smysl. „To, co je ve spodu – s tím už nic neuděláme.“ Znakem přehřátí materiálu jsou zčernalá zrna nebo píce.
Správná velikost sila
Pro stanovení správné velikosti uvedl prof. Bolsen příklad:
400 dojnicím se krmí 25 kg siláže denně, tzn. 10 tun denně při specifické hmotnosti 700 kg/m3: 14,3 m3 : 0,4 (40 cm se vybírá denně) = 36 m2 plocha čela siláže. Rozhodli jsme se pro max. výšku 3,3 metru, proto šíře bude 22 metrů.
„Každopádně dvě sila jsou lepší než jedno a osm je lepších než sedm,“ říká Bohlsen. „dobré je snažit se vybírat denně vrstvu dva až třikrát vyšší, než uvádějí učebnice.“
Utěsňování sil
Utěsnění je nejnákladnější, co musí farmář udělat. V Kansasu se podle Bolsena produkují tři milióny tun siláží ročně a z toho je jen 20 % zakryto. Přitom na tisícitunový silážní prostor při zakrytí ušetří farmář dva až pět tisíc dolarů ročně. V Česku viděl prof. Bolsen růst pšenici a oves na povrchu silážní hmoty, proto to zkusil i v USA. „Po šesti měsících jsem ztratil více organické hmoty, než kdybych nedělal nic,“ tvrdí. „Rozhodně to není řešení.“
Inokulanty
Během třiceti let udělali na univerzitě více než 250 pokusů s devíti silážními plodinami. „Pokud vám řekne výživář, že není potřeba inokulovat, tak vám tahá peníze z kapsy,“ uzavírá Bohlsen.
