Masokostní moučka je cenný zdroj proteinu, aminokyselin, stravitelného fosforu a vápníku. Omezení/vyřazení masokostní moučky má následující dopady na krmiva pro drůbež:
1. Zvýšené zařazení rostlinných zdrojů proteinu:
a) Vyšší obsah antinutričních faktorů – nižší stravitelnost proteinu → vyšší riziko zažívacích problémů (nekrotická enteritida)
b) Vyšší obsah vlákniny, nižší obsah tuku → nižší energetická hodnota
c) Nižší biologická hodnota proteinu – nižší obsah některých aminokyselin.
2. Nutnost vyšších dávek minerálních komponentů → nižší energetická hodnota
Výsledkem je vyšší variabilita stravitelnosti = vyšší riziko zdravotních problémů v chovech, nutnost vyššího tukování a navíc vyšší cena krmiv.
OPATŘENÍ:
1. Kvalitní suroviny s vysokou stravitelností proteinu
a) Kvalitní sojový extrahovaný šrot – sojové extrahované šroty loupané a bez obsahu slupek (např. Hipro) mají poloviční obsah vlákniny a vyšší energetickou hodnotu než běžné šroty dovážené nejčastěji z jižní Ameriky. Oba typy však mohou být deklarovány jako loupané, i když ve druhém případě je část slupek zpětně zamíchána do šrotu. Také obsah aminokyselin a jejich stravitelnost je u šrotů bez slupek vyšší. Tyto šroty také vykazují výrazně menší variabilitu obsahu živin i jejich stravitelnosti. Přestože cena za jednotku kvalitní soji je vyšší, v přepočtu na obsah aminokyselin, a ještě výrazněji stravitelných aminokyselin, vychází levněji než standardní šroty. Proto by parametrem hodnocení kvality neměl být jen obsah dusíkatých látek, ale také obsah vlákniny. Tyto dva parametry jsou základní k hodnocení obsahu živin. Pro hodnocení stravitelnosti je však také třeba sledovat aktivitu ureázy ke kontrole dostatečnosti tepelného opracování spolu s indexem dispersibility proteinu, určujícím, zda nebyla teplota příliš vysoká. Výkrm drůbeže s využitím kvalitního sojového šrotu i při vysokých procentech zařazení dává dobré a vyrovnané výsledky, často lepší než s použitím masokostní moučky a méně kvalitního sojového šrotu.
Hlavní nutriční rozdíly mezi sojovým šrotem se slupkami a bez slupek (D. G. Britzman, Technical bulletin, ASA). Typické hodnoty:
b) Kvalitní obilniny – potravinářské a krmné odrůdy pšenice se liší skladbou a stravitelností proteinu. U pekařských odrůd převažují nerozpustné frakce (gluteniny, prolaminy) a u krmných převažují rozpustné frakce (albuminy a globuliny). Při zkrmování vysokých dávek potravinářské pšenice mohou být nejen nižší přírůstky hmotnosti, ale především vyšší riziko zdravotních problémů, neboť část nestráveného proteinu přechází do zadní části tenkého střeva a slepých střev, kde je fermentována potenciálně patogenními bakteriemi. Význam složení proteinu a jeho dopad na užitkovost drůbeže je předmětem současného výzkumu.
2. Použití krmných enzymů:
a) Enzymy ke štěpení neškrobových polysacharidů – tyto enzymy (xylanázy na pšenici a xylanázy+betaglukanázy na ječmen) odbourávají antinutriční faktory obsažené ve vláknině obilnin, ale i rostlinných proteinových zdrojů. Upravují poměry v tenkém střevě (snižují viskozitu), čímž napomáhají stravitelnosti živin a snižují množství nestrávených živin v ileu a slepých střevech. Proto mají význam nejen nutriční, ale také snižují riziko posunu složení střevní mikroflóry ve prospěch patogenů (klostridia, enterobakterie). Použití těchto enzymů také napomáhá lépe využít energii a protein krmiva, což je možno využít ke snížení ceny krmiva a snížení dávky tuku k dosažení potřebné energetické hodnoty.
Vliv enzymu na množství živin zjištěných na konci ilea brojlerů (21 dní) vyjádřené % z přijatého množství, krmivo na bázi pšenice (50 %). (SAC Auchincruive, Skotsko)
b) Proteázy – vyšší zařazení sojového šrotu s sebou nese vyšší zátěž antinutričními faktory proteinového charakteru (trypsinové inhibitory, lektiny, antigenní proteiny). Jejich obsah je v kvalitních šrotech snížen na minimum tepelným opracováním, nicméně v každém sojovém šrotu jsou tyto látky obsaženy a záleží na řadě dalších faktorů, jaký mohou mít dopad na užitkovost. Specifické proteázy jsou schopny štěpit antinutriční faktory soji na neškodné polypeptidy a tím zvyšovat nutriční hodnotu soji (i dalších rostlinných proteinů).
Relativní zlepšení užitkovosti brojlerů proti negativní kontrole – surovým sojovým bobům (Beal et al., 1998).
c) Fytáza – fytáza je enzym, uvolňující vazbu minerálií a kyseliny fytové. Touto vazbou je výrazně snížena využitelnost fosforu, ale částečně i vápníku, některých mikroprvků a proteinu z rostlinných zdrojů. Fytáza jednak umožňuje nižší zařazení minerálních surovin (což samo o sobě snižuje tlak na energii) a také sama (v omezeném rozsahu) zvyšuje využitelnost energie ze surovin, takže se podílí na snížení potřeby energie přidávané prostřednictvím tuku. V krmivech bez masokostní moučky se ekonomika využití fytázy výrazně zvyšuje.
3. Použití betainu
Betain (trimetylglycin) je látka extrahovaná z cukrové řepy, která se využívá jako donor metylových skupin. V této funkci může úplně nahradit přidaný cholichlorid a částečně nahradit přidaný methionin. Lze ho proto využít ke snížení ceny krmiva.
Vyšší dávky betainu (alespoň 700 g/t krmiva) mají ochranný účinek na buňky střevní sliznice. Potencují účinek některých antikokcidik přidaných do krmiva (zvláště ionoforových) a snižují riziko vzniku střevních infekcí vázaných na subklinickou kokcidiózu (nekrotická enteritida). Betain udržuje sliznici střeva v dobrém stavu a umožňuje energetické úspory v metabolismu buněk střevního epitelu, což napomáhá zvýšenému vstřebávání živin.
Efekt betainu na stravitelnost živin při zkrmování diety bez živočišného proteinu. Salinomycin 66 ppm, invaze kokcidiemi ve 14. dnu (PARC institut, USA, 1993).
Betain je po předání metylových skupin konvertován na aminokyselinu glycin. Glycin se nachází ve značném množství v masokostní moučce (6,5 – 7 %). Obsah glycinu v sojovém šrotu je několikanásobně nižší (kolem 2 %). Glycin je v organismu využíván na syntézu kyseliny močové, purinů – komponentů nukleových kyselin a kolagenu. Může být konvertován z treoninu a serinu, ale potom potřeba těchto aminokyselin stoupá. Požadavek na glycin u brojlerů uvádějí nejnovější prameny na úrovni 18 – 19 g/kg krmiva (Schutte, 1997), nebo 130 % lysinu do 21 dnů a 95 % lysinu nad 21 dní (Doeschate, 1997). V krmivech bez masokostní moučky je třeba obsah glycinu sledovat.
Závěr
Význam veškerých výše jmenovaných opatření se ještě zásadně zvýší, až dojde k úplnému zákazu antibiotických stimulátorů růstu. Zatímco je snížení/vyřazení masokostní moučky faktorem snižujícím stravitelnost, tj. zvyšujícím obsah nestrávených živin v tlustém střevě, je vyřazení antibiotických stimulátorů faktorem, který zásadně zvýší počet mikroorganismů v trávicím traktu. Negativní dopad obou se nejen sčítá, ale spíše násobí a znamená vysoké riziko vzniku střevních infekcí se zásadním dopadem na užitkovost.
MVDr. Jana Paulová, CSc., Noack ČR, s. r.o.
