Prostor u krmného žlabu, četnost přesunů zvířat mezi skupinami, druh podestýlky či velikost lehacích boxů jsou faktory, které mají podstatný vliv na tranzitní (okoloporodní) období dojnic. Ani sebelépe sestavená krmná dávka totiž nezaručí vysokou užitkovost v rozdojovacím období a bezproblémový zdravotní stav dojnic, pokud nejde ruku v ruce s potřebným pohodlím.
Úsilí řídit a zlepšovat zdravotní stav a užitkovost krav v tranzitním období se tradičně soustřeďovalo na krmné dávky v období před porodem a po porodu. Podle Prof. Kennetha V. Nordlunda z University of Wisconsin-Madison, USA, nyní ale většina velkých chovů dojnic již používá dobře sestavené a správně podávané dávky pro tranzitní období, a přesto mnohé z nich stále bojují se zdravotními problémy u krav po otelení. Složení krmné dávky podle něj totiž nehraje v tranzitním období nejdůležitější roli. Mezi faktory, které okoloporodní období dojnic naopak zásadně ovlivňují, patří welfare, zejména pak prostor u krmného žlabu, druh podestýlky, velikost stání, ale také přesuny zvířat mezi jednotlivými skupinami. O této problematice hovořil americký profesor na čtvrtém cyklu odborných seminářů, který se uskutečnil v červnu ve Větrném Jeníkově pod názvem Nové pohledy na řízení okoloporodního období dojnic.
TCI jako ukazatel efektivnosti Profesor Nordlund se ve svých výzkumech zabývá problematikou řízení stád dojnic, zajištění jejich pohody, péčí o jejich zdravotní stav, a dále vypracovává systémy monitoringu zdraví a produkce. Kromě toho je autorem metodiky indexu tranzitního období, neboli TCI, který slouží jako souhrnný ukazatel efektivnosti zvládání průběhu okoloporodního období krav. K výpočtu indexu slouží údaje z kontrol užitkovosti v předchozí laktaci, které se dosazují do rovnice předpovídající užitkovost v první kontrole užitkovosti v nové laktaci. Rozdíl mezi skutečnou a predikovanou užitkovostí je index TCI.
Mezi ukazatele, na jejichž základě je TCI vypočítáván, patří například poměr obsahu tuku a bílkovin v mléce zjištěných v první kontrole užitkovosti. Jak informoval přednášející, dojnice s vysokým poměrem tuku a bílkovin v první kontrole užitkovosti (v rozpojovacím období) mají zvýšené riziko vzniku onemocnění typických pro období po porodu, jako jsou ketóza, dislokace slezu, kulhání a mastitida. „Poměr tuku a bílkovin v mléce se vypočítá pro každé zvíře, přičemž hodnoty vyšší než 1,5 jsou považovány za kritické,“ informoval Prof. Nordlund s tím, že pokud je ve stádě více než 40 procent krav s poměrem vyšším než 1,4, považuje se z hlediska ketózy za rizikové.
Dalším hodnotícím kritériem jsou změny v počtu somatických buněk. Nálezy mohou být klasifikovány jako nová onemocnění, vyléčená onemocnění, chronická onemocnění, nebo zvířata bez onemocnění (jako prahová hodnota identifikující infekci mléčné žlázy se přitom bere 200 000/ml).
Místo u krmného žlabu pro všechny
V další části semináře se prof. Nordlund podělil o výsledky z rozsáhlého výzkumu, který probíhal v roce 2006 v mnoha velkých chovech (s volným ustájením) ve Wisconsinu. V nich se hodnotila široká škála praktik řízení okoloporodního období dojnic, včetně sestavování krmných dávek, vlivu ustájení, tělesné kondice, hygieny, identifikace nemocných krav, posouzení léčby a podobně. Předběžné analýzy podle přednášejícího ukazují, že s průměrnou hodnotou TCI stáda nejvíce souvisí několik základních faktorů. Za prvé je to prostor u krmného žlabu v kotcích, kde jsou umístěny krávy před porodem a bezprostředně po něm. Z pozorování totiž vyplývá, že zvětšení krmného prostoru je spojeno se zlepšením indexu TCI stáda. Doporučovaná délka žlabu na jednu krávu je přitom 76 cm. „Krávy jsou stádová zvířata, a proto vykazují takzvané alelomimetické tendence (nakažlivé chování). Co se týká krmení, znamená to, že všechny chtějí žrát ve stejnou dobu. Pokud ale není u krmného žlabu dostatek místa, jsou submisivní jedinci vytlačováni, což má na ně zejména v tranzitním období negativní vliv,“ upozornil prof. Nodrlund a dodal, že kdyby bylo u krmného žlabu dostatek místa pro všechny jedince, nebylo by vůbec nutné oddělovat prvotelky od starších krav.
Jak dále poznamenal, se zvyšujícím se počtem krav na krmné místo se snižuje i průměrný denní příjem sušiny. „Příjem krmiva se sníží, pokud se potlačí stádové chování, nebo když je krmivo, které zbývá druhé směně (submisivním zvířatům), méně chutné. Nadměrná hustota zvířat u žlabu a smíchání prvotelek se staršími kravami před porodem má proto nepříznivý vliv na užitkovost,“ dodal s tím, že každé zvýšení hustoty zvířat o deset procent nad osmdesátiprocentní kapacitu kotce (v přípravně na porod), se v prováděném pokuse u krav na první laktaci snížila produkce mléka o 1,6 libry za den.
Větší lehací boxy Prof. Nordlund také upozornil na to, že v období od 25 dnů před porodem až do 25 dnů po otelení, by u zvířat měly být minimalizovány přesuny. Při častých přesunech krávy vykazují změny v chování, jejichž výsledkem je snížený příjem sušiny krmné dávky s následným vlivem na užitkovost. Přesuny 3 až 9 dní před porodem jsou pak vysoce riskantní a mohou být jednou z příčin následné nežravosti, ketózy, dislokace slezu a vyřazení z chovu, jelikož při každém přesunu u zvířete, zejména pak u hierarchicky slabšího, dochází k porušení příjmu krmiva. „Je prokázáno, že u krav, které strávily více než tři dny v porodním kotci, kde byly každý den přiváděni nový jedinci, se velmi často vyskytovaly dislokace slezu a bylo vysoké procento brykače,“ poznamenal. Stejně tak je v tranzitním období důležitý povrch lože a velikost lehacích boxů.
Podle přednášejícícho je volné ustájení s písečnou podestýlkou a větší rozměr lehacích boxů spojeno s vyšším TCI. „Ustájení na matracích je vhodné v období laktace, avšak ne v tranzitním období. Z videozáznamů ze stájí víme, že zatímco při ustájení na matracích věnuje kráva podstatnou část času stání, při ustájení na písku více leží v boxu a také více žere. Kromě toho se tím významně snižuje i kulhavost,“ dodal. Jako optimální šířka stání na jednu dojnici je podle něj 127 až 132 cm.
