Stejně jako každý rok, uspořádal i letos Výzkumný ústav včelařský v Dole kurz chovu včelích matek. Zúčastnilo se jej více než šedesát posluchačů, byl tedy plně obsazen. Včelaři se zajímali o nový výzkum v boji proti včelím nemocem, někteří si odvezli otevřené matečníky kvalitních linií včelích matek šlechtěných především na mírnost, nerojivost, nerozbíhavost po plástech a správný jarní rozvoj.
Výzkumný ústav včelařský založil již v roce 1919 státní rada Dr. Ing. Antonín Schönfeld, jeho pozdější ředitel. Od roku 1922 sídlí v malebném údolí nedaleko Prahy v Dole u Libčic. Až do roku 1996 ústav patřil státu a měl rozhodující význam pro včelařství v tehdejším Československu, později v i nově vzniklé České republice. V malé privatizaci vznikla společnost s ručením omezeným, jejíž majiteli se stali místní výzkumníci a jedním ze společníků je i Český svaz včelařů.
Ústav si zachoval stejný počet zaměstnanců (téměř 50) a stejnou oblast působnosti. Jak říká jeden ze šesti členů vedení ústavu Ing. Dalibor Titěra, CSc., musí se všichni hodně ohánět, aby si tato soukromá organizace na sebe vydělala. Dolská medovina má ale dobré jméno a prodává se.
K ústavu náleží několik detašovaných pracovišť rozmístěných po celé republice. K nejvýznamnějším patří Zubří, Přerov, Pekařov, Kývalka a Liběchov, nové pracoviště je vybudováno na Skřivánku poblíž Havlíčkova Brodu. Celkem tedy ústav obhospodařuje kolem 900 včelstev, z toho je přímo v Dole kolem stovky včelstev.
Proti varoáze jsme úspěšní
Pracovníci ústavu mají za úkol řešit problematiku včelích nemocí, zejména tlumení varroázy, moru včelího plodu a nosematózy, vše ve spolupráci se Státní veterinární správou. Zvláště řízená distribuce léčiv a organizovaný boj proti parazitickému roztoči Varroa destructor přinesl proti ostatním evropským zemím značný úspěch. V sousedním Německu nepřezimuje a zahyne díky nedostatečnému léčení více než polovina včelstev.
Jak říká Ing. Titěra, v ČR nemáme nějaká jiná a lepší léčiva, ale náš postup při tlumení varroázy má úspěch v tom, že je centrálně řízený. Díky tomu nevznikají odolné kmeny roztočů a léčiva se používají v tak minimálních dávkách, že jejich zbytky neohrozí med. Svůj podíl na tom hraje volný prodej a aplikace léčiv v ostatních státech a snahy farmaceutických firem, co nejvíce na léčivu vydělat. „V naší republice se aplikuje fumigace, aerosol, nosiče s dlouhodobým účinkem (Gabon) a v malé míře nátěr plodu. Bez receptu je kyselina mravenčí (Formidol). Náš systém zatím nechceme a nebudeme nijak měnit, přestože se zkouší i aplikace kyseliny šťavelové a thymolu. Tyto látky nejsou z hygienického hlediska účinnější, ani lepší.
Výzkumný ústav včelařský spolupracuje také na zajímavém mezinárodním výzkumu genetického předpokladu odolnosti vůči varroáze. Bylo pozorováno, že některé kmeny (linie) kraňské včely jsou vůči roztoči odolnější, podobně jako včela indická. Předmětem nynějšího výzkumu je, zda mají jiné složení hemolymfy, která není pro roztoče tak atraktivní. Jiná hypotéza předpokládá, že mají větší schopnost odstraňovat roztoče ze svého těla. V některých včelstvech byly při vyšetření pozorovány rozkousnutá tělíčka roztoče Varroa destructor. Znamenalo by to, že se tyto včely dokáží aktivně bránit,“ vysvětluje Ing. Dalibor Titěra.
Česká škola inseminace matek
Chov včelích matek má klíčový význam pro kvalitu chovaných včel. Dobrá matka naklade každý den úctyhodných 1500 někdy až 2000 vajíček, ze kterých se pak vylíhnou dělnice. Protože všechny včely dělnice (ale i trubce – včelí samečky) naklade jedna matka, závisí právě na ní, jestli bude včelstvo bodavé, mírné, rojivé či pracovité. Genetické založení matky má tedy přímý vliv na úroveň chovaných včel. Aby se při plemenářské práci v chovu včel dosáhlo lepšího genetického pokroku, zavedli již v šedesátých letech naši výzkumníci do praxe inseminaci. Postupně se právě hlavně díky pracovníkům výzkumného ústavu v Dole, zejména Ing. Vladimíra Veselého, CSc., stala inseminace rutinní metodou plemenářské práce.
Výběrem a chovem geneticky hodnotných trubců je mezi inseminovanými matkami vždy daleko větší počet špičkových jedinců vynikajících vlastností. Česká inseminační škola je světově proslulá, zájemci z řady zemí přijíždějí pravidelně do Výzkumného ústavu na kurzy, které se pořádají v angličtině či němčině.
Vlastní plemenářská práce spočívá v hodnocení množství a kvality vyprodukovaného medu a doprovodných vlastností. Jde o mírnost včel, sezení na plástech, rojivost, jarní rozvoj, dostatečnou stavbu díla a hygienické chování. Včelstva se selektují na plemenná, užitková a brakovaná, kde se co nejdříve vyměňují matky za nové.
Kromě „plemenařiny“ pracovníci ústavu vyučují na středních a vysokých školách, provádí výzkum provozních metod řízení komerčních chovů, v poslední době i chov čmeláků do skleníkových prostorů.
Chov matek - žádná věda
Výzkumný ústav včelařský v Dole pořádá kurzy chovu matek od svého založení. Po dlouhou dobu byly kurzy dvoudenní až třídenní. V dnešní hektické době musí zájemci vystačit pouze s jedním dnem. Přesto se kurz setkal u včelařů se zájmem a je dobré, že má hojnou účast. Včelaři si vyzkoušeli, jak pracovat s přelarvovací lžičkou a poznali, že uchopit jednodenní larvičku, která je menší než špendlíková hlavička, není nic jednoduchého. Kurz ale všechny přesvědčil, že chov matek není záležitost jen specialistů a vyšších chovů, ale že je může provádět téměř každý včelař.
Před rozloučením si řada včelařů koupila otevřené včelí matečníky kvalitních linií včel šlechtěných ve výzkumném ústavu. Matečníky doma vloží do úlu a dělnice z nich za několik dní vychovají matky, které dají pak základ novému včelstvu.
Chovem kvalitních včelstev přispějí včelaři nejen sobě v podobě vyšších výnosů medu, ale hlavně všem zemědělcům, pěstitelům, a majitelům zahrádek. Bez kvalitních včel opylovaček bychom se dobré úrody a rozmnožení hmyzosnubných rostlin jen těžko dočkali.
Lukáš Rytina
