Ještě před pár lety bychom se při zmínce o dojících robotech pravděpodobně jen pousmáli, mávli nad tím nevěřícně rukou a řekli: „Ále, roboti? A dojit krávy? Ale jděte, to je jen pohádka...“
Dojení pomocí dojících robotů už ale pohádkou dávno není. Nizozemská společnost Lely, která dojící roboty Astronaut nabízí od roku 1992, už dnes v této oblasti disponuje mnohaletými zkušenostmi. Zatím co u nás je touto technologií vybaveno jen několik málo farem, v některých evropských státech jsou již roboti podstatně rozšířeni.
Přínosy plynoucí z využívání dojících robotů ve stájích se snažil českým zemědělcům přiblížit odborný seminář nazvaný Současnost a budoucnost dojících robotů v České republice, který v únoru uspořádala společnost Agro-partner, s. r. o., výhradní dovozce zemědělské technologie firmy Lely, ve spolupráci se společností AgroKonzulta Žamberk, s. r. o.
Jak na semináři tvrdil Ing. Vlastimil Havlík, jednatel společnosti Agro-partner, dojící roboti se v blízké budoucnosti stanou nezbytnou součástí chovu skotu i u nás, a to zejména proto, že významně zlepšují welfare dojnic, zvyšují užitkovost a dlouhověkost zvířat a snižují náklady na výrobu mléka.
Dojení beze stresu
Dojící roboti nepředstavují jen nahrazení člověka v dojírně, ale zcela nový způsob chovu dojnic. Ten spočívá ve změně technologii ustájení, a zároveň klade zcela nové požadavky na management stáda i zvířata samotné, zejména na jejich pohybovou aktivitu. Podle Ing. Havlíka si však zvířata na změny provázející nástup nové technologie navykají poměrně snadno a rychle, v rozmezí jednoho až dvou měsíců. „Dojnice si na roboty zvyknou rychleji než zootechnici.“ Po navyknutí se pro zvířata dojení v robotech stává, na rozdíl od klasické dojírny, nestresující a velmi klidnou činností.
Jako motivační faktor mají krávy v dojícím boxu k dispozici po celou dobu dojení koncentrované krmivo. To přirozeně vede k tomu, že dojnice navštěvují robota v průběhu dne několikrát, jež se následně projeví ve zvýšené frekvenci dojení i výši dosažené užitkovosti. Nepravidelnost v intervalech mezi jednotlivými dojeními není nijak na škodu, spíše naopak. Krávy by ale měly být dojeny maximálně šestkrát za den a minimální časový odstup mezi dvěma po sobě jdoucími dojeními by neměl klesnout pod čtyři hodiny, aby nedocházelo k poškození tkáně struku.
Potřeby dojnic na prvním místě
Systém automatického získávání mléka je zkonstruován tak, aby vyhovoval individuálním potřebám zvířat a zajišťoval jim co největší komfort. Vzhledem k tomu, že je box s dojícím robotem umístěn přímo v ustájovacím prostoru, může každá dojnice sama rozhodnout o tom, kdy se nechá automatem podojit, stejně jako si vybírá dobu příjmu krmiva nebo odpočinku. Dojení se tak stává přirozeným procesem, které zvíře činí z vlastní vůle a beze stresu. „Krávy se dojí tak často, jak samy chtějí a přitom se neoddělují od stáda“, poznamenal Ing. Havlík. Potřeby dojnic jsou tedy kladeny na první místo.
Výhody dojících robotů
Hlavním komponentem robotů řady Astronaut A2 i A3 je pohyblivé rameno, které je schopno rychle a přesně pomocí scanovací technologie nasadit strukové násadce i na krávy s výškou vemene od 315 mm do 780 mm od země. Čistotu vemene před dojením zajišťuje dvojice protiběžných rotujících kartáčků, které kromě umývání struků a spodní části vemene zároveň mléčnou žlázu masírují a stimulují uvolňování mléka. První střiky mléka robot odděluje. Samozřejmostí je i proplach strukových násadců a mezidesinfekce po oddojení každé krávy.
Součástí technologie je manažerský program T4C, jež rozlišuje a kontroluje jednotlivá zvířata, sleduje jejich pohybovou aktivitu a zdravotní stav, dávkuje produkční směs a vyhodnocuje údaje získané v průběhu dojení. Kontrolu kvality mléka v průběhu celého dojení zajišťuje MQC senzor, který je na základě měření barvy a vodivosti mléka z každé čtvrtě schopen rozpoznat mléko abnormální nebo nevhodné, a automaticky ho separovat od mléka normálního. Zprostředkovává rychlou detekci mastitid ještě před tím, než jsou symptomy počínajícího zánětu rozpoznatelné vizuálně.
Součástí technologie Astronaut A3 je také senzor MQC-C, který měří on-line počet somatických buněk v mléce z každé čtvrti. Oproti předchozímu typu A2 je navíc vybaven systémem individuální pulzace pro jednotlivé čtvrtě, systémem pro detekci říje a automatickým monitoringem přežvykování jednotlivých zvířat. Informace získané z průběhu dojení by měl zootechnik vyhodnocovat každé dvě hodiny.
Vývoj dojících robotů je konzultován s řadou nizozemských chovatelů, a jejich požadavkům je často přizpůsobován. Tělo robota je vyrobeno z nerezové oceli a vyznačuje se nízkou poruchovostí. Statistika uvádí 3.5 poruch za rok.
Kam s robotem
Ve stáji lze dojící box v podstatě umístit kamkoliv. Vzhledem k velmi nízkým teplotám v zimě je jeho nejvhodnější umístění uvnitř stáje, přesto musí být okolní prostor zajištěn proti minusovým teplotám zateplením. Při instalaci robota by se měla brát v ohled jeho vzdálenost od zásobních tanků, neboť ta ovlivňuje spotřebu vody při dojení. Optimální vzdálenost je do 100 metrů s denní spotřebou přibližně 500 litrů vody. S rostoucí vzdáleností se spotřeba vody zvyšuje. Na jednoho robota připadá průměrně asi 65 až 70 krav v laktaci.
Zásadní vliv na provozní i ekonomickou úspěšnost dojících robotů má volný svobodný pohyb zvířat ve stáji. Přístupové chodby k dojícím robotům by měly být dostatečně široké a umožňovat snadný a nestresující přístup. Na výstupu pak nesmí chybět napáječky s dostatkem pitné vody. Důležitá je také časově a prostorově neomezená možnost vstupu zvířat do prostoru krmiště, která zvířatům umožní zvýšený příjem objemného krmiva a následně i produkce.
Jak krmit
Výživu dojnice ve vztahu k dojícím robotům je nutno přizpůsobit a respektovat některé její aspekty. Krmivo poskytované dojnicím by především mělo být v dostatečně dobré kvalitě. Se stoupající užitkovostí se musí zvyšovat i produkční účinnost krmiv.
Základní krmná dávka v systému dojení s roboty může být pro všechny laktující dojnice stejná. Optimalizuje se většinou na průměrnou užitkovost skupiny. Základem je vždy kukuřičná siláž, či bílkovinná siláž – v Evropě převažují travní siláže. Nedílnou součástí krmné dávky by mělo být i seno a sláma, které lze zvířatům poskytovat nejlépe v ad libitní formě.
V dojících robotech pak dojnice dostávají produkční směs, která dorovnává individuální potřeby jedince. Zatím co dusík se v krmné dávce doplňuje sójou, řepkovým šrotem i močovinou, energie se dodává v podobě vlastního šrotu nebo vlhkého kukuřičného zrna. Důležitým faktorem je, aby dojnice při dojení v dojícím robotu měla dostatek času k příjmu nadávkovaného množství koncentrovaného krmiva, a nebyla ničím rušena. Po odchodu z dojícího robota by měla mít zvířata zajištěnu přítomnost napáječek s dostatkem pitné vody.
Bez lidí to nejde
První dojící roboty uvedl v České republice do provozu v listopadu 2003 Ing. Josef Diviš ze společnosti Selekta Pacov, a. s.. Jak sám řekl, po rekonstrukci stájí a nastartování nového způsobu dojení na sebe výsledky nedaly dlouho čekat. „Zvýšila se nejen užitkovost zvířat, ale i tržnost mléka. Dříve se při dojení v klasické dojírně muselo velké množství mléka z důvodu vyššího počtu krav s mastitidami separovat, a tržnost se pohybovala na úrovni 90 %. V současné době tržnost dosahuje 96 % až 97 % , přičemž dodávka mléka do mlékárny se neustále zvyšuje. Pozitivní je také fakt, že se snížily veterinární náklady na ošetřování dojnic na polovinu“.
K takovému úspěchu samotní dojící roboti ale nestačí. Podle Ing. Diviše je prvořadým úkolem zajistit zvířatům ve stáji dostatečný komfort. Důležitou roli sehrává také pomocný a ošetřující personál, jejich přístup ke zvířatům, a v neposlední řadě také rychlá reakce zootechnika na údaje o zdravotním stavu zvířat a průběhu dojení, jež poskytuje počítač.
Přestože je Ing. Diviš s výsledky svých dojících robotů spokojen, přiznává, že lidskou faktor z procesu dojení odstranit přece jen z nelze. Několik krav v jeho stádě je stále dojeno v klasické dojírně. Některým dojnicím totiž rameno robota není schopno nasadit strukové násadce. Problém je prý většinou s krávami po porodu, které mívají vemeno naduřelé, nebo s krávami na třetí a čtvrté laktaci. Ty mohou mít v důsledku povadlých vazů vemeno příliš nízko. S prvotelkami ale naopak žádné problémy nejsou.
Jak uvedl Ing. Havlík, v letošním roce by se „sbírka“ dojících robotů v České republice měla rozšířit o třicet kousků. V porovnání s ostatními státy západní Evropy je to sice nevýrazné množství, ale i tak lze říci, že éra robotů přichází i k nám. Zda se tyto „umělé inteligence“ osvědčí a porazí v boji o místo lidskou sílu nám ukáže až čas...
