Malé farmářské jatky? Ano

Bývalý poslanec Národní rady Slovenské republiky MVDr. Jaroslav Karahuta, veterinář a odborník na hygienu potravin, žije v Košicích. Na vysoké škole se zaměřil na hygienu potravin, aktuálně se hodně zabývá optimalizací výživy hospodářských zvířat. Jaroslav Karahuta aktivně působil ve slovenské politice a zhruba 20 let se věnuje prosazování výrobků na bázi přírodních huminových kyselin. Prosadil na Slovensku také několik důležitých právních norem.

Jaká je hlavní role huminových kyselin v živém organismu?

V živočišné produkci jsou humínové kyseliny běžnou součástí stravy zvířat žijících v naturálním prostředí – například přežvýkavci nebo prasata přijímají humínové kyseliny při pastvě nebo rytí.HK působí jako přírodní detoxikant a současně jako regulátor mikrobiálních a metabolických procesů.  Jde o nejsilnější prostředek, který dokáže vázat různé toxiny, od těžkých kovů až po bakteriální jedy nebo mykotoxiny. Chemické vazby v HK, tzv. chelátové vazby, jsou tak silné, že dokážou škodlivé látky držet navázané po velmi dlouhou dobu. Navíc v rámci trávení a metabolismu pomáhají HK dobrému osídlení střev. Usazují se na stěně střeva a pomáhají přenosu nutričních látek ze krmiva do krve a současně brání vstupu škodlivých polutantů (chemické toxiny, těžké kovy) do organismu. Jde o přirozenou funkci, která funguje miliony let.

Humínové kyseliny dokážou na svůj objem vázat více než 100 % vody a postupně uvolňují živiny pro výživu rostlin. Rostliny jsou díky nim odolnější vůči běžným infekcím. U zvířat – monogastrů i přežvýkavců – se HK přidávají do krmiva. Výsledkem je nastartovaný metabolismus, zdravé střevo a lepší ekonomické a produkční výsledky.

Můžete mi krátce představit, co se vám podařilo v politice?

Od roku 2020 do září 2023, jsem působil v Národní radě Slovenské republiky. Byl jsem poslancem za hnutí SME RODINA Borise Kollára. Byl jsem předsedou výboru pro zemědělství a životní prostředí. Pro mě to byla obrovská šance uvést do života něco, o čem jsem snil, protože jedinou šancí, pokud chce člověk něco prosadit, je jít přes politiku, parlament, zákony a legislativu. Mně se podařilo prosadit tři základní věci, na které jsem vyloženě rád a hrdý.

První věcí je zákon o sezónních pracích. Na to čekali hlavně naši pěstitelé. U nás na Slovensku může pracovník – ať už jsou to studenti, důchodci, nebo běžný člověk, kdokoli – který pracuje sezónně (nikoli na trvalý pracovní poměr), mít odvodové povinnosti ze svého příjmu na úrovni zhruba 50 %, a to až do 520 hodin ročně. Nad 550 eur se už platí plné odvody, ale do té výšky a počtu hodin se platí pouze polovina odvodů.

Pro koho je tento zákon primárně určen?

Je to hlavně pro ovocnáře a zelináře, ale máme to i pro služby spojené s cestovním ruchem. Jsou to v podstatě všechny činnosti, které jsou vázány na práci pod širým nebem. Zahrnuje to i pekárny v rekreačních zařízeních, což je také činnost v rámci cestovního ruchu. Je to velmi zajímavé, protože to pomůže i pěstiteli, jelikož má nižší náklady.

Druhou důležitou věcí byl zákon o zřizování farmářských jatek.

Jsem strašně rád, že se to podařilo prosadit do legislativy, protože i o toto se dlouhé roky usilovalo. Zákon umožňuje zřizovat malé farmářské jatky, které jsou osvobozeny od spousty byrokracie a schvalovacích řízení, které mají jatky velké. V podstatě to může být jedna místnost, kde se dělají všechny operace, podobně jako domácí zabijačka. Kapacita je nastavena na maximální počet zvířat denně. U skotu jsou to tři velké dobytčí jednotky (tři krávy nebo býci). U prasat je to šest kusů, nebo tři dobytčí jednotky pro lichokopytníky. Můžete takto porážet i farmovou zvěř (srnčí, dančí, jelení) nebo volně žijící zvěř.

A jak je to s porážkou pod širým nebem?

Ta celá pointa je v tom, že všechno je za přítomnosti a kontroly veterinárního lékaře. V případě porážky pod širým nebem, která prošla i vaší legislativou v Čechách, je zvíře poraženo na louce, po vykrvení ho dotáhnete na jatky tam a tam si ho zpracujete. Veterinář musí přijít před porážkou, zvíře ohodnotit, a musí přijít i po porážce, aby zkontroloval vnitřní orgány a provedl veterinární prohlídku. Farmář to ohlásí příslušné veterinární správě a následně může maso ze zvířat prodávat jak do restauraci, tak i do obchodů po celé republice.

Proč je tento zákon tak zásadní?

Je to cesta, jak čelit složité situaci na Slovensku. Máme strašně málo jatek, není kde porazit a není kde dělat vyšší přidanou hodnotu. Ačkoli jsme soběstační v hovězím mase, platí to pouze v živé podobě – 80 % zvířat vyvezeme. Je třeba skot porazit u nás doma a zařadit do nabídky obchodů nebo do restaurací. Navíc maso zvěřiny se k nám v podstatě dováží. Je to nejlepší maso pro výživu seniorů, jelikož je dietetické a neobsahuje nitrosvalový tuk.

Více z rozhovoru s Jaroslavem Karahutou najdete v Našem chovu 12/2025.