S zajímavými tezemi týkajícími se chování spotřebitelů vystoupila na slavnostním večeru uspořádaném v Hannoveru na výstavě Eurotier 2000 při příležitosti předávání zlatých medailí, dr. Helene Karmasinová z Vídeňského institutu pro motivační výzkum. Ve svém příspěvku, který však spíše než přednáška byl pro posluchače uměleckým zážitkem, nabídla určité myšlenky k diskusi či zamyšlení.
. Živočišné produkty, mínila přednášející, hovoří ke spotřebitelům skrytou řečí, kterou podvědomě přijímají. Rozhodující roli pro ně hrají bezpečné potraviny a vysoká výživná hodnota. „Když potravina, kterou kupujeme, k nám mluví tou správnou řečí, jsme spokojeni,“ uvedla.
„Potraviny, které nakupujeme, které rodina, hosté a posléze my sami máme jíst, vyjadřují hodně o naší osobnosti,“ uvedla referující. Maso zprostředkovává „mužský obraz moci a energie,“ zatímco zelenina obdobným způsobem „ženskou roli v jídelní nabídce,“ tj. příjemně doplňuje. Doktorka Karmasinová pozorovala, že určujeme masu podvědomě centrální roli v našem menu. Jde o hlavní část jídla, přičemž zelenina přebírá jen určitou podpůrnou úlohu. Důležitým hostům servírujeme maso, a málokdy chybí při slavnostních příležitostech. Tímto způsobem můžeme servírováním masa dát najevo respekt či vyzdvihnout důležitost dne.
Co se na tom v dnešní kritické době změnilo? Lidé chtějí jíst maso, chtějí však mít jistotu, že produkty jsou zdravé a maso je pro ně dobré. Proto je tak rozhodující začlenit do marketingových kampaní informace o kontrole kvality a vhodnosti druhu.
Stále více lidí chce mít možnost vysledovat produkční řetězec masa, pokud možno už od výrobce až ke spotřebiteli. Co to znamená pro producenty? Z pohledu vídeňské expertky by měli zemědělci vědět, že maso bude pro spotřebitele stále stejně důležité, pokud však bude pro jejich svědomí přijatelný jeho konzum.
Další zajímavou tezi vyslovila na podkladě teorie, „I want“ a „I need“ („Já chci“ a „Já potřebuji“), jde o dvojí typ uspokojování spotřebitele - v oblasti nákupu výrobků, které zákazník buď chce nebo potřebuje. Výrobce by se měl zajímat o to, do které kategorie jeho produkt spadá. Za to, co potřebujeme se snažíme vydat co nejméně. Existuje však i druhá skupina - kategorie toho, co zákazník chce a za co je ochoten vydat více peněz, jako příklad uvedla určitý druh předraženého krmiva pro kočky. Může však jít třeba o různé druhy biopotravin apod. Potraviny tedy nejsou pouhým prostředkem pro uspokojení hladu, ale jejich výběr napoví mnohé také o jejich konzumentech.
Myšlenky dr. Karmasinové tak mohou v této souvislosti leckoho právě počátkem roku inspirovat.
