Historicky je známo z analýz provedených v Číně, na zkamenělinách vodních živočichů (starších než 8 milionů let), že již tehdy měli živočichové ve svých buňkách něco, co bychom dnes mohli označit jako prehistorické moře. Každičká živočišná buňka obsahuje vodný roztok, ve kterém jsou obsaženy prvky, které v době vzniku živočišného druhu byly obsaženy v mořích. Minerální látky slouží různým strukturálním a metabolickým funkcím u zvířat a nacházejí se ve všech složkách těla, včetně kostí, svalů, vnitřních orgánů, krve a dalších tkání a tekutin v těle, Některé minerální zdroje se nacházejí v relativně velkém množství, zatímco jiné se nacházejí v nepatrných nebo stopových množstvích.
Tím pádem musíme minerální výživu podřídit tomu, aby živočišné buňky měli k dispozici fyziologický roztok v podobě toho původního moře. Když studentům vysvětlujeme význam minerální výživy rozdělujeme minerální zdroje jako makroprvky (Ca, P, Mg, K, Na, Cl, S) a stopové prvky (Fe, Cu, Mn, Zn, I, Se, ). Dříve se stopové prvky označovaly jako mikroprvky, avšak na symposiu ve Španělsku v roce 1962 pozdější profesor Manfred Kirchgessner požádal odbornou veřejnost o přejmenování této skupiny minerálních prvků na stopové prvky (Trace elements). Požadavky na makrominerální látky a jejich koncentrace dietách se obecně vyjadřují v g/kg diety, zatímco stopové prvky jsou vyjádřeny v mg/kg diety.
V současné době nové poznatky v této oblasti jsou pravidelně posuzovány v panelech EFSA (The European Food Safety Authority), dříve SCAN (The Scientific Committee for Animal Nutrition). V podvýborech EFSA se setkávají k problematice odborníci, kteří posuzují jednak nové výzkumy v oblasti minerální výživy a svá doporučení vydávají v materiálech, kterými se musí řídit Kontrolní orgány (ÚKZÚZ – www.ukzuz.cz). Právě ÚKZÚZ svou kontrolou prvovýrobců premixů a směsí dohlíží na to, aby v praktických krmných dávkách byla dodržována stejná pravidla v celé Evropské unii. Jen pro zajímavost, při kontrole hladiny zinku ve směsích se za posledních sedm let ukázalo překročení hladiny jen v minimálním procentu případů (pod jednu desetinu procenta).
Vybrané stopové prvky
Dnes máme analytické možnosti jak prokázat účinnost a potřebu dalších stopových prvků v dietách. Mez esenciální prvky řadíme Fe, Zn, Mn, Cu, I, Se a Co. Mezi ty nové patři chrom, molybden, křemík, arsen, bor aj.
Prof. Ing. Ladislav Zeman, CSc., dr. h. c.,
doc. Ing. Pavel Horký, Ph.D.,
Ing. Hana Dočkalová Mendelova univerzita v Brně.
Celý článek najdete v Krmivářství 3/2022.
